Místopis H - M :

H

Háj

PM

Porosty na svazích nad levým břehem Berounky patří spole se Zábělou na pravém břehu k ukázkám poměrně přirozených lesů s převahou dubu a habru. Na východních skalnatých svazích byla vyhlášena  v r. 1969 přírodní rezervace Háj. Směrem k Bukovci býval přívoz, po kterém jsou zachovány příjezdové cesty na obou stranách řeky. Další přívoz býval proti Zábělé. Žlutě značená turistická cesta po obvodu Háje  nad řekou je nejstarší cesta v okolí Plzně, která vznikla záměrně pro turistické účely. Byla jednou z prvních aktivit plzeňského odboru Klubu českých turistů, založeného 15. 12. 1892. Obec plzeňská ji dala vylámat na jeho podnět v r. 1893.

Holýšov

PJ

Viz též Plzeňská čára

Horšovský Týn

DO

Státní zámek Horšovský Týn - www.cestujme.cz/htyn

Hracholusky Vodní nádrž

PS

Rekreační oblast pod Stříbrem na řece Mži s pravidelnou rekreační lodní dopravou je rájem vodních sportů a rybolovu. Na březích velké množství rekreačních středisek, objektů a tábořišť. Z mostu přes přehradu je příležitostně provozován bungee-jumping.

     Vodní nádrž Hracholusky dokončená v r. 1964 nese název podle přehradou zatopených zemědělských ploch náležející obci Hracholusky na pravém břehu údolí. Sypaná hráz je od paty ke koruně 26 metrů vysoká. Oba břehy spojuje provozní komunikace široká 6,5 metru v koruně hráze (pro veřejnost uzavřená). Při délce vzdutí vodní plochy 22 km - což je až ke Stříbru – a plném stavu vody, má nádrž plochu 400 ha a kapacitu až 40 milionů m3. Součástí hráze je hydroelektrárna s Kaplanovou turbínou. Protože má přehrada spodní výpust, je teploty vody na soutoku plzeňských řek nejnižší. Díky tomu je však voda v řece i velmi čistá.

Hromnice

PS

První záznam na poč. 12. století kdy již patřila plaskému klášteru. Výrazným důkazem po těžbě vitriolové břidlice od 16. stol. do konce 19. stol. jsou haldy a především Hromnické (též Červené) jezírko v hluboké jámě, vyhlášené jako přírodní památka s agresivní síranovou vodou. Majitelem dolů byl J.D.Starck. Sousedící samota Na Šloufu je pozůstatkem bývalých hospodářských, správních a průmyslových objektů zpracování vitriolové břidlice a výrobě olea.

CH

Chlum

PM

Se svojí výškou 416 m je po Radyni a Krkavci třetím nejvyšším vrcholem v nejbližším okolí Plzně. Zalesněný vrch se vypíná na sv. okraji města, od západu jej severně k východu obtéká Berounka. Vrch byl od r. 1905 do r. 1922 obehnán plotem jako obora a byli zde chováni srnci, daňci a divocí krocani. V roce 1923 byl - tehdy ještě jako řídce porostlý vrch - Svazem československých dělnických turistů (SDTJ) vybrán ke stavbě turistické chaty a rozhledny. Finanční prostředky byly získány několikaletou sbírkou v celé republice (!). Za vybranou částku cca 120 000 korun však bylo možno postavit jen chatu, ta byla slavnostně otevřena 1. srpna 1926. Název Pikova chata nese po svém patronu - starostovi Plzně Luďku Pikovi. Rozhledna postavená do 1/3 výšky sloužila do r. 1929, kdy byla dostavěna do dnešní podoby. Věž výšky 25 m s rozhlednou byla slavnostně otevřena 23. června 1929. Z ochozu je za dobré viditelnosti nádherný kruhový rozhled nejen na celou Plzeň a rybníky, ale i na Brdy, Český les a Šumavu. V roce 1939 sloučením SDTJ a KČT přešla do majetku KČT. Rozhledna s chatou poskytující občerstvení bývaly oblíbeným cílem rodinných výletů a srazem různých spolků. Bývala zde sáňkařská dráha a do r. 1953 na severním svahu i lyžařský skokanský můstek. Rozhledna byla v 60. - 70. letech nepřístupná, protože na ní byly umístěny radiokomunikační antény. V 80. A 90. letech byla relativně na krátkou dobu otevřena, pak nastal pomalý, ale neodvratný úpadek., Provozovatelé chaty s občerstvením se často střídali, ale do stavební údržby nebyly investovány téměř žádné prostředky. Vrchol úpadku nastal v r. 1998, kdy nechal majitel chatu bez náhrady zbourat. Rozhledna je v současné době otevřená o víkendech. Na nové využití vrcholu k rekreaci Plzeňanů byl sice vypracován zajímavý a odvážný projekt, jeho realizace však záleží na souladu představ majitele a městského zastupitelstva.

Chlumská hora

PS

Chlumská hora (651 m) u Manětína je zbytkem třetihorního lávového příkrovu, který vznikl při sopečné činnosti asi před 35 milióny let. V kulturní krajině představuje druhově bohatý ostrov přirozené vegetace s teplomilným lesním porostem dubu letního a zimního, lípy srdčité, borovice lesní a dále společenstva čedičových sutí a skal. Od roku 1947 je území chráněno jako Přírodní rezervace Chlum.   Minerálně bohatý a výhřevný čedičový podklad, členitý terén s rozličně orientovanými svahy a odlišné klima vytvářejí vhodné životní podmínky pro řadu rostlin a živočichů.  Zoologický průzkum v roce 1980 zjistil 288 živočišných druhů. Faunu rezervace charakterizuje výskyt mloka skvrnitého, čápa černého, včelojeda lesního, jezevce lesního a původem východoasijského jelena siky.  Na lesních okrajích roste např. kakost krvavý, dobromysl obecná, pupava Biebersteinova, třezalka horská, lilie zlatohlavá.  Raritu lokality představuje jeřáb manětínský (Sorbus rhodanthera). Je endemitem této hory – to znamená, že nikde jinde na světě se nevyskytuje.

Chválenice

PJ

Obec leží asi 14 km jihovýchodně od Plzně na hlavní silnici Plzeň - Nepomuk. Dominantou Chválenic je barokní kostel sv. Martina postavený největším stavitelem českého baroka Kiliánem Ignácem Dienzenhoferem. Mobiliář kostele je většinou novější, cenný je hlavně oltář zhotovený před rokem 1710, který sem byl přenesen z nebílovské zámecké kaple. V letech 1991-3 se kostel dočkal generální opravy. Ukázkou selského baroka je statek č. p. 11 z roku 1786, který je památkově chráněným objektem. V roce 1938 byl ve Chválenicích vybudován a v roce 1994 obnoven pomník Antonína Švehly. V připojené obci Chouzovy najdeme kapli z počátku 19. století, v Želčanech pseudogotickou kapli z roku 1900. V okolí obce jsou zajímavé buližníkové skalní útvary, např. bývalý kamenný lom Farská skála.

Chýlava

PJ

(též Chejlava) Zalesněný hřbet Radyňské vrchoviny mezi Blovicemi a Nepomukem.Po lesních přístupových cestách ze Ždírce a Měcholup se dostaneme do národní přírodní rezervace - smíšeného porostu Chýlavy,  o rozloze 25,9 ha. Ochrana jí byla poskytnuta již v roce 1993. Jádrem tohoto území je rozsáhlý komplex lesů s mohutnými exempláři buků kolem význačného vrchu Buková hora ( 650,8 m.n.m., nejvyšší vrchol radyňské vrchoviny), vévodícího nad údolím řeky Úslavy. Tuto prastarou rezervaci pokrývá starý či spíše různověký smíšený porost s bohatou hájovou květenou. Chráněné druhy rostlin: oměj vlčí, lilie zlatohlavá. Chráněné druhy živočichů: ropucha obecná, ještěrka obecná, ještěrka živorodá, čáp černý, holub doupňák, čolek horský, ořešník kropenatý.

 J

Jezerní hora

KT

Jezerní hora (1343,4 m) je nejvýchodnějším a zároveň nejvyšším vrcholem hřebenu Královského hvozdu, jehož počátek je nedaleko Železné Rudy, pokračuje směrem severozápadním přes vrcholy Svaroh (1333,6), Velký Kokrháč (1228,6), Ostrý (1293), Lovečná (1091,5), Lomničky (1026,2) a končí údolím toku Chodské Úhlavy u Svaté Kateřiny. Královský hvozd patří do Železnorudské hornatiny. Vrcholovou partií hřebene centrální a západní části Královského hvozdu prochází hlavní evropské rozvodí i státní hranice.  Souběžně s hranicí prochází hřebenem turisticky neznačená pěšina. Přímo z vrcholu Jezerní hory je rozhled znemožněn stromy, k rozhledu je nutno vyhledat okrajové partie lesa nebo vyvýšená místa, za vynaložené úsilí je však návštěvník odměněn úchvatnými výhledy, především do přírodního parku Oberer Bayerischer Wald a na hřeben Kaitersberg. Protože celý Královský hvozd patří do Chráněné krajinné oblasti Šumava, je volný pohyb v této oblasti vymezen turisticky značenými cestami. Nedaleko vrcholu stávala třípodlažní Juránkova chata patřící  plzeňskému skiklubu, dnes jsou zde jen rozvaliny. Více viz ...

K

Kaitersberg

BRD

Pohoří Kaitersberg se rozkládá jižně od státní hranice ČR / SRN  a je západní částí hlavního hřebene, ohraničeným na západě městem Kötzting a na východě masívem Malý a Velký Javor. Celý hřeben je zřetelně viditelný z vrcholu Ostrý při pohledu k jihu přes údolí s městy Lohberg a Lam. Pohoří Kaitersberg rozděluje na dvě části sedlo Eck, kterým prochází silnice Arrach – Arnbruck.  Na Grosser Riedelstein (1132 m) - nejvyšším vrcholu hřebene, stojí kamenný památník Maxmiliana Schmidta zvaného Waldschmidt (1832 - 1616) - vlastence, milovníka přírody, proslulého spisovatele a básníka Bavorského lesa (obdoba K. Klostermanna a A. Stiftera). Pomník byl z vděčnosti a úcty postaven ještě za jeho života. Z vrcholu je úchvatný téměř kruhový rozhled. Rauchrőhren - Skalní komíny (1010 m). Za třicetileté války poskytovaly mnohým lidem skalní úkryty útočiště. Kouř z jejich ohnišť stoupal mezerami mezi skalními bloky. Dnes tyto skalní útvary slouží jako tréninkové horolezecké stěny. Od  skalnatého hřebenu Steinbűhler Gesenke (1044 m) s  pěknými rozhledy východně byla postavena k chata Kőtztinger Hűtte u vrcholu Mittagstein (1034 m). Možnost občerstvení v restauraci s vyhlídkovou terasou, u chaty pomník padlým německým vojákům. Dalším sestupem po trase zeleného trojúhelníku přijdeme po 2 km ke skalní skupině Kreuzfelsen (999 m) s vrcholovým křížem. Od kříže je nádherný rozhled. Součástí skalnatého vrcholu je i pravá loupežnická jeskyně Heigelhőhle, kde se v 19. století skrýval Michael Heigl, původně čeledín z Beckendorfu. Jeskyně má tři únikové východy. Pro vstup do jeskyně je nezbytná baterka.     Doporučené doprava busem z Plzně po trase Plzeň –Folmava – Furth im Wald – Eschlkam – Neukirchen bei Heiligen Blut – Arrach nebo osobním autem Plzeň – Nýrsko – Svatá Kateřina – Rittsteig - Arrach. Ve směru na Arnbruck je v nejvyšším bodu stoupání sedlo a osada Eck, kde bude výstup z busu a počátek pěší trasy.

Kakov

 

Rozcestí značených cest........ Polesím vede Křižíkova cesta z Nepomuku do Plánice:. Vrchol tvoří Velký kámen (655 m). Nyní je toto polesí Klidovou oblastí Kakov – Plánický hřeben.

Kašperk

KT

Zřícenina hradu 3 km severně od Kašperských Hor. Hrad postaven na rozkaz Karla IV. pro ochranu zemské hranice. Představuje první případ hradního stavitelství 14. stol. Otevírací doba hradu: duben a květen v út-ne 9-17 hodin, červen až říjen út-ne 9-18 hodin, příležitostně i v zimě. Vstupné: dospělí 30,-; děti, důchodci, vojsko 20,-; děti do 6 let 2,- Kč.

Klabava

RO

Obec mezi Rokycany a Plzní na stejnojmenném vodním toku. Ve středověku těžba železné rudy. Přestože jsou kolem obce pozůstatky průmyslové činnosti - četné výsypky porostlé náletovými dřevinami - nabízí tato oblast zajímavá místa a výhledy na vodní plochu přehrady v místě bývalého lomu.

Kladruby

TC

Klášter Kladruby – www.cestujme.cz/kladruby

Koráb

DO

Vrch Koráb, který leží na nejvyšším bodu Chudenické vrchoviny nedaleko Domažlic v nadmořské výšce 773 m n.m., obklopuje bohatě členěný kraj s četnými vrcholy a údolími pokrytými listnatými či smíšenými lesy. V letech 1990 - 92 na jejím místě vyrostla nová ocelová konstrukce sloužící současně jako vysílač. Skládá se z tubusu, ve kterém vede 144 schodů až do trojboké vyhlídkové gondoly, upevněné v 30 metrové výšce. Konstrukci navrhl tehdy mladý jáchymovský architekt a příznivec turistiky ing. Jaroslav Egert. Otevřena byla 15. srpna 1992. Vyhlídková gondola nabízí návštěvníkům kruhový výhled na město Kdyni, nedalekou zříceninu hradů Nový Herštejn a Rýzmberk  a okolí. Na obzoru se objevuje modravé pásmo Šumavy, Českého lesa a za hranicemi německé pohoří Hoher Bogen.  Rozeznat lze Domažlice, Všerubský průsmyk, Čerchov a za jasného počasí i Přimdu.  

Turistickou ubytovnu s restaurací a rozhlednu odkoupil od Klubu českých turistů Městský úřad ve Kdyni. Pro Koráb je to štěstí, jinak by pravděpodobně zchátral. Více o rozhledně viz .  

Kozel

PJ

Dva km východně od Šťáhlav leží lovecký zámek Kozel, vystavěný v klasicistním slohu v létech 1784 - 1789 Václavem Haberditzem pro hraběte Jana Vojtěcha Černína z Chudenic. Kozel je nejnavštěvovanější památkou západních Čech, součástí zámeckého areálu jsou jízdárna, kaple, lokajna a konírna. Při zámku byl založen v 70. letech 19. století nádherný anglický park, který volně přechází do okolní krajiny. Na park navazuje naučná stezka F. X. France. V podzámčí je autokempink. Státní zámek Kozel – www.cestujme.cz/kozel

Kozelka

 

PS

Zalesněná stolová hora nedaleko Manětína s přírodní rezervací (33,15 ha). pozůstatek třetihorní sopečné činnosti, hnízdiště výra velkého. Na jižním okraji skály zvětrávají do bizardních čedičových tvarů zv. Zkamenělé stádo (cvičný horolezecký terén). V nedaleké obci Doubravice horolezecká základna. Ze skalní hrany pěkný rozhled na obec Nečtiny. Převýšení a vhodného terénu využívají i rogalisté.

Krašov

PS

Zřícenina hradu 8 km jv. od Kralovic na ostrohu nad údolím Berounky. Hrad z r. 1232 patří k nejstarším šlechtickým sídlům regionu. V pol. 18. stol. byl hrad opraven, ale brzy nato znovu pobořen a stavební kámen použit k opravám a přístvbám nedaleké hospodářské usedlosti Rohy. V okolí hradu byla Spolkem pro ochranu přírodní rezervace a hradu Krašova, který hrad dnes spravuje, zřízena naučná stezka. V místě uvažováno zřízení skanzenu, z něhož realizováno pouze přenesení dvou stavení. Přírodní rezervace (36,2 ha) - porosty na západně a jižně orientovaných svazích pod zříceninou hradu s výskytem vzácné a chráněné teplomilné a suchomilné květeny. Čestnými členy Spolku na ochranu přírodní rezervace a hradu Krašova, který již oslavil 70 let trvání, se stali mimo jiné režisér Zdeněk Troška a plzeňský herec a dramatik Antonín Procházka. O hradu byla vydána kniha Hrad Krašov, která mapuje historii tohoto objektu.

Krkavec

PM

Se svojí výškou 504 m je po Radyni druhým nejvyšším vrchem v okolí Plzně. V r. 1900 zde byla Klubem českých turistů postavena z kamene a cihel cihelná rozhledna (18,5 m, 102 schodů) a v r. 1925 i chata. Věž nesla název Simlova a chata Kostincova po zakladatelích plzeňského odboru KČT. V 60. letech se objekty z důvodu přítomnosti armády staly nepřístupnými. Od r. 1977 zde stojí retranslační věž, která dvojnásobně převýšila dosavadní rozhlednu. Doporučujeme k nahlédnutí na www.krkavec.cz. Bohužel, věž je stále nepřístupná. Zatímco kdysi považovaly stavební firmy za čest, aby se mohly podílet na realizaci rozhledny, dnes je obtížné nalézt alespoň prostředky a vůli k rekonstrukci a znovuotevření.

Kynžvart

CH

 Státní zámek Kynžvart  - www.kynzvart.cz

 L

Letkov

PJ

Obec leží asi 4 km východně od Plzně v mírné kotlině na břehu Úslavy a Božkovského potoka. Lesy a vrchy v okolí obce - Holý vrch, Na pohodnici, Hradiště - vybízejí k pěší turistice. severně od obce se nacházejí cenné přírodní lokality v údolí Božkovského potoka a v lese V Pytli. Z památkového hlediska je zajímavá barokní šestiboká kaple na návsi z roku 1771 a zemědělská usedlost č. 20. Od roku 1650 v Letkově hospodařil rod Škodů, z něhož pocházel Ing. Emil Škoda.

Liblín

PS

Obec na P břehu Berounky (302 m) pod soutokem se Střelou. Tvrz v tomto místě zmiňována již v r. 1181. V 16. stol. zánik po vypálení husity. Ves obnovena Štampachy. V r. 1904 povýšen na městy. Konce 18, stol. postaven Ledebury pozdně barokní zámek (dnes ústav sociální péče), rozsáhlý park v angl. stylu. Kostel sv. Jana Nepomuckého spojen sde zámkem mostem. V 19. stol v okolí těžba vitriolové břidlice a její zpracování na kys. sírovou. V okolních sadech pěstování vlašských ořechů. U Berounky vodácké tábořiště.

Libštejn

PS

Zřícenina gotického hradu z r. 1367, na P břehu malebného údolí Berounky. Do r. 1510 majetkem Libštejnských z Kolowrat, 1425 marně obléhán husity. Od 16. stol neobýván. Hrad, konírna, pivovar, kovárna a pekárna v předhradí 1639 zničeny Švédy. Odolala pouze kamenná věž.

Lopata

PJ

Lokalita osídlená již v době kamenné, ve středověku zde postaven gotický hrad, z něhož se dochovaly pozůstatky kamenných zdí, hloubené cisterny, kamenné věže a ještě nedávno i torzo lomeného oblouku vstupního portálu. Na pahorku kolem zříceniny je přírodní rezervace z r. 1933. Nejvýrazněji se zdejší bohaté rostlinstvo projevuje na jaře. Zřícenina Lopata je jedním ze zastavení na naučné stezce F.X. France - zahradníka na blízkém loveckém zámečku Kozel.

Losiná

PJ

Obec Losiná leží v příměstské oblasti asi 5 km jihovýchodně od Plzně na úpatí vrchu Radyně v údolí Losinského potoka. Mezi zajímavé objekty patří kaple, obecní škola a kovárna. V budově bývalé první kovárny se v současnosti nachází obecní úřad.

M 

Manětín

PS

Manětín leží 420 m nad mořem pod jižním svahem Chlumské hory, chránící město před severními větry. Území má podobu pásu rozprostírajícího se od Manětína na východ zhruba v šíři 2,5 km k řece Střele. Jeho délka činí přibližně 5 km. Většina území Manětínska je součástí Rabštejnsko-jesenické pahorkatiny, která se táhne v pruhu SJ směrem podél řeky Střely. Menší část patří Manětínské kotlině, která je rozbrázděna širokými, mělkými, často zamokřenými údolími malých potoků. Nad její úroveň se vyvyšuje nápadně vrch sopečného původu třetihorního stáří - Chlumská hora. Reliéf území je velice členitý - maximální nadmořská výška je 622 m (vrchol Chlumské hory) a minimální 362 m (ústí Manětínského potoka do Střely).            Manětín je poprvé připomínán k r. 1169, kdy byl darován králem Vladislavem II. pražským johanitům- křižovníkům sv. Jana, kteří se po roce 1530 nazývali maltézskými rytíři. Ti si zde zřídili komendu a na králi Václavovi I. dosáhli pro Manětín v roce 1235 udělení práva svobodného trhu, vymezení práv rychtáře a vynětí z pravomocí hradských soudů v Plzni a Žatci. V údolí Manětínského potoka a na obchodní cestě z Chebu do Prahy vzniklo tak městečko ulicového typu, které mělo uprostřed protáhlé obdélníkové náměstí. V soudních věcech se řídilo městečko prostřednictvím Plzně pražským staroměstským právem, ale konečné slovo patřilo vrchnosti. Za Hrobčických z Hrobčic byl koncem 16. stol. v centru města postaven renesanční zámek. V roce 1712 byl téměř celý Manětín zničen požárem a shořela mu i jeho privilegia. Po požáru v roce 1712 si nechal tehdejší majitel Václav J. Lažanský, jeho manželka a syn vybudovat nové barokní sídlo v dnešní podobě, které má protáhlý půdorys ve tvaru písmene L. Dnes je v něm muzeum a přístupné zámecké interiéry vyzdobené freskami a obrazy zámeckého služebnictva z let 1716-1717. V době baroka město obohatily ještě další krásné stavby, například poutní kostel sv. Barbory. Gotický kostel sv. Jana Křtitele byl rovněž upraven a jeho věž získala typickou barokní báň se zvonicí. Od 18. století se mluví již o městě, ve kterém bylo centrum manětínsko-rabštejnského panství. Lažanští k tomu získali vynikající architekty jako byli G. B.Santini, J. J. Hess a G. B. Mathey. Podařilo se jim soustředit kolem svého dvora i významné malíře Petra Brandla, F. K. Bentuma, J. F. Handla a sochaře J. F. Brokoffa, Š. Borovce a J. J. Harschera.

Zámek je otevřen od dubna do října v út – ne 9-12, 13-17 hod. Vstupné: dospělí 40, děti do 6 let zdarma, děti, vojáci, důchodci 20 Kč,   www.cestujme.cz/manetin.  

Dodnes je tedy Manětín právem označován jako barokní perla západních Čech nebo jako západočeský Kuks (je zachováno přes 80 soch a sousoší a 32 dekorativních váz). Do 18. století bohatl Manětín obchodem s obilím. Jeho obyvatelstvo se většinou živilo zemědělstvím. Továrna na jemná sukna z konce 18. století zanikla již ve 30. letech 19. století. V roce 1843 mělo město 171 domů a téměř 1300 obyvatel. Po roce 1850 byl Manětín sídlem okresních úřadů, ale pro nedostatečné dopravní spojení se v něm dodnes nerozvinul průmysl. Významnější byly pouze okolní lomy na krycí břidlici, štěrk a permský pískovec, v keltské minulosti se v okolí rýžovalo zlato. Za zmínku stojí též četné mlýny, pily, cihelna a obecní pivovar (roční výstav 2000 hl., zrušen asi r. 1900). Rozloha města se všemi příslušejícími obcemi je 85 km2 , což z něho činí největší obec okresu Plzeň-sever, bohužel s malou hustotou osídlení - pouhých 1200 obyvatel. Z turistického hlediska zajímavé lokality v okolí: Chlumská hora - přír. rezervace s teplomilnou vegetací, vrch Kozelka s krásnými rozhledy a cvičnými horolezeckými terény, Nečtiny s okolím, údolí Manětínského potoka a Střely. Viz též Plzeňská čára (linie předválečného opevnění)

Merklín

PJ

Viz též Plzeňská čára (linie předválečného opevnění)

Mže

TC, PS, PM

Vzniká na bavorské straně Českého lesa ve výšce 750 m n.m. soutokem s bezejmennými přítoky jako jedna z nejvýznamnějších z řek nejen Českého lesa, ale i nejdelší z řek západočeských. Pojmenování Mže má vznik ve 12. stol. - Msa, Mse, Mzye, Mies. Mže protéká Tachovem, Stříbrem, kolem zříceniny hradu Buben, přes Malesice, Křimice, Radčice a Plzní, kde mezi stadionem ve Štruncových sadech a pivovarem Prazdroj na východním okraji Plzně se spojuje s Radbuzou v Berounku. V minulosti však název Mže nesla řeka až do těsné blízkosti Prahy. Mže patří mezi nejčistší řeky a to i na konci svého toku. Na jejím horním toku jsou vodní nádrže Lučina u Tachova, na středním toku Hracholuská přehrada u Stříbra. Mezi významnější přítoky patří říčka Tichá, Kosový potok, Úhlavka a Úterský potok. Tok Mže je dlouhý 111 km a klesá o 450 m.