Výletník (13)
0423 Výlet pro pěší i pro cykloturisty Výlet za kamennými kruhy na Hujáb a do Vstiše Kamenné kruhy evokují zaniklý svět druidských astronomů. Pro archeology i amatérské nadšence je účel těchto staveb už dlouho předmětem dohadů. Nejproslulejším z kruhů je Stonehenge v Anglii, ale tyto úžasné architektonické památky můžeme najít po celém světě - v Evropě, v Africe, Asii, i na americkém kontinentu. O pravém významu prehistorických kamenných kruhů, jak byly vytvořeny, co pro lidi své doby znamenaly a jak je jejich konstrukce sladěna s krajinou, Sluncem, Měsícem a hvězdami, astronomickým kalendářem a náboženstvím, však panují pouze jen hypotézy. U mnohých je však prokázáno, že slunce svítí přes kameny určitým způsobem během časů slunovratu a jarní a podzimní rovnodennosti. * V posledních letech vznikají novodobé kamenné kruhy v klidných a odlehlých místech okolí našich obcí, případně na vyvýšených místech s dalekým rozhledem, která jim dodávají zdání blízkého kontaktu s vesmírem a všehomírem. Novostavby kamenných kruhů byly realizovány i v blízkosti Plzně, konkrétně v okolí Dobřan. Vyznavači konspirací by nám zajisté podali obšírný teoretický výklad, proč právě zde a na tomto místě. Můžeme na tento výklad přistoupit, anebo si tom myslet své. Faktem je, že tyto kamenné kruhy byly postaveny a stojí za návštěvu. Jednak pro genius loci oněch míst, jednak pro jejich estetickou hodnotu. Největší koncentrace novodobých kamenných kruhů na Plzeňsku je v okolí Dobřan. Pojďme se na našem tipu na výlet na tyto kruhy podívat zblízka a představujme si, že jsme v samém středu vesmíru, anebo alespoň v průsečíku magických spojnic. První kamenný kruh se nachází na vrcholu návrší Hujáb (410 m), vzdušnou čarou necelý 1 km severně od Chlumčan a 2,2 km jv. od Dobřan, na trase naučné stezky Chlumčany. Centrální kamenný kruh je složen z 16 velkých hrubě opracovaných kamenů z nedalekého lomu, soustředěných do kruhu, v jehož středu dominuje nepřehlédnutelný menhir. Kamenný kruh má symbolickou bránu, kterou tvoří další dva několikatunové vstupní menhiry. Kromě zajímavého seskupení do kamenného kruhu poskytuje vrchol návrší i daleký výhled především k severu, což jistě ocení Ti, kteří budou vybaveni dalekohledem. * Za kamennými spirálami je třeba dojít nebo dojet k obci Vstiš, jz. od Dobřan. Vstišské kamenné spirály patří ke kamenným geopunkturním řadám. Podílela se na nich mezinárodní umělecká skupina geomantů z Čech, Rakouska, Německa, Slovinska a USA pod vedením slovinského velvyslance UNESCO Marka Pogačnika. Vstišské kamenné spirály jsou někdy nazývány Dobřanským či Českým Stonehenge. Geomantie: věda, která se zabývá abstraktními věcmi, ve kterých se setkává mystika a magie s realitou a faktem. * Na druhé (severní) straně okolo procházející silnice se nalézá třetí kamenné seskupení. Údajně léčivý kamenný kruh Vstiš byl vytvořen pro harmonizaci krajiny a doplnění vody do krajiny, zapsaným spolkem druidů. Tvoří jej osm velkých kamenů, z nichž každý - dle výkladu - léčí nejen krajinu, ale umí pracovat i s lidmi. Jak se tam dostat: Protože všechna jmenovaná kamenná seskupení jsou situovaná v blízkém okolí Dobřan, jsou praktickým východištěm právě Dobřany. Všechna tři stanoviště lze snadno objet na kole, případně obejít pěšky – okruh ca 13 km. Vlakem do zastávky Dobřany (vyhledejte spojení zde), nebo autem – z Plzně jen 20 min., z Klatov jen 40 min., ze Stříbra jen 30 min. Doporučená mapa KČT č. 32 - Přešticko Občerstvení na trase: Kulturní dům Vstiš; Dobřany – Pivovar Modrá hvězda Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí.	0523 Výlet pro pěší turisty Výlet ze Žichovic podél Otavy, přes Prácheň do Horažďovic Dnešní tip na výlet jistě ocení vyznavači klidné krajiny s malým převýšením, která je součástí oblasti zvané Prácheňsko. Na trase dl. 12 km, jejíž téměř polovina vede podél nebo v blízkosti řeky Otavy, je celá řada turistických, vlastivědných i historických objektů, které stojí za poznání. V závěru trasy se přímo nabízí prohlídka uliček v historické části Horažďovic, zejména zámeckého areálu. Trasa je dobře značená pásovými značkami, pravidelně obnovovanými značkaři KČT – Značkařský obvod Sušice. * Prácheňsko je historické správní území Českého království a subregion Pošumaví. Nachází se na rozhraní současných krajů Jihočeského, Plzeňského a okrajově i Středočeského. Zhruba se shoduje s povodím řeky Otavy. Prácheňsko se nazývá podle někdejšího hradu Prácheň u Horažďovic, který byl původním správním centrem kraje. Dále sem patřily zejména Písek, Březnice, Horažďovice, Blatná, Prachatice, Vimperk, Strakonice, Sušice, Rožmitál pod Třemšínem, Vodňany a také Volary. Podle současného členění je území historického Prácheňska tvořeno okresy Písek, Strakonice, Prachatice, Klatovy a Příbram. Označení Prácheňsko je v oblasti dodnes poměrně živé, používá se v turistických a regionálních publikacích i mezi obyvateli jako vyjádření místní identity. * Hned na počátku bezesporu zaujme žichovický zámek s parkem, přístupný malou brankou v ohradní zdi. Renesanční žichovický zámek s krásně zachovalými psaníčkovými sgrafity, uprostřed volně přístupného zámeckého parku. V zámku trávil dětství Karel Klostermann, budoucí spisovatel Šumavy. O pobytu na zámku a období dětství poutavě píše v knize povídek Robinson na Otavě. Na fasádě jižní strany zámku nepřehlédněte pěkně zachovalé sluneční hodiny. Nezdický potok pramení v Javornické hornatině, v přírodním parku Kašperská vrchovina. Jméno má podle obce Nezdice na Šumavě na horním toku. Na 16,5 km klesá z nadmořské výšky prameniště 840 m na 435 m, kde se jako pravostranný přítok pod Žichovicemi spojuje s Otavou. Na snímku je niva Nezdického potoka v Žichovicích, dvouobloukový kamenný most ze 17. stol. zvaný Dolní, vlevo ohradní zeď zámeckého areálu a objekt původní kovárny. Ve strážním domku v blízkosti TIM V Hrůbatech se odehrává část děje filmu Sirius (1974) od režiséra Františka Vláčila. Lyrický film pro děti a mládež vypráví příběh z let nacistické okupace. Strážní domek je krásnou ukázkou původní železniční architektury Jihozápadní dráhy. Otava – řeka bez pramene Je obvyklé, že každá řeka někde pramení. Až na výjimky. Mezi ně patří i zlatonosná řeka Otava. Její počátek je v Čeňkově Pile, soutokem dvou nejšumavějších řek – Vydry a Křemelné. Do konce 19. stol. bývala osou prastarého Prácheňského kraje, rýžovaly se v ní zlatinky splavené z okolí Kašperských Hor, byla domovem perlorodek říčních, pamatuje i voroplavbu – nejsnadnější způsob, jak dopravit šumavské dříví až do Prahy, v současnosti vodácky velmi navštěvovaná. Délka toku 112 km, levostranný přítok Vltavy u hradu Zvíkov. Snímek z mostu ve Velkých Hydčicích.  Zřícenina gotického hradu Prácheň z 11. až 13. stol. na ostrožně nad Otavou  u Horažďovic, jehož zbytky jsou chráněny jako kulturní památka ČR.  Lokalita je součástí přírodní rezervace Prácheň. Na snímku je torzo bergfritu - okrouhlé hlavní věže hradu. V případě potřeby sloužila obráncům jako poslední útočiště. Z obranných důvodů bývala proto přístupná pouze po snadno odstranitelném můstku ve vyšším patře. Lavičky na vyhlídkových místech Vintířovy stezky Na dnešním výletu se sekáte se dvěma lavičkami, které jsou součástí souběžné česko-bavorské poutní Vintířovy stezky o délce 162 km. Na české straně využívá převážně trasy Klubu českých turistů, v terénu je značená přímo na směrovkách KČT nápisem Vintířova stezka. Jedna lavička s krásným výhledem do mělkého údolí Otavy a na zříceninu hradu Rabí se nalézá na sv. okraji Žichovic. Druhá, s výhledem na Horažďovice, je umístěna na úpatí vrchu Prácheň. Všechny lavičky jsou z provedené z masivního impregnovaného dřevěného hranolu a jsou doplněné nerezovými tabulkami s gravírovaným popisem a mapkou stezky. Foto lavičky pod Práchní, odkud jsou Horažďovice jako na dlani. Jak se tam dostat: Vlakem do žst. Žichovice, zpět ze žst. Horažďovice (vyhledejte spojení zde) Délka trasy 12 km. Doporučená mapa KČT č. 68 - Pootaví Občerstvení na trase: Žichovice, Horažďovice Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí.
0623 Tip na výlet pro pěší turisty Z Berouna do Nižboru přes rozhlednu Děd, oppidum Stradonice a zámek v Nižboru, do stylové železniční restaurace na kolejích Ano, takhle pěkně jsou poskládané motivační body na trase výletu, do lokality pro Západočecha poněkud stranou obvyklého zájmu. Pojďme si motivační body a trasu trochu přiblížit: Délka trasy jen 13,5 km. Z Berouna ŽST po červené na Husovo náměstí, kde stojí hlavní informační směrovník. Odtud po modré mezi vilami s pěknými zahradami na zalesněný hřeben (též Talichova naučná stezka), který znáte nejspíše jen z okna vlaku při cestě do Prahy. Na nejvyšším bodu táhlého hřebene (493 m) stojí rozhledna Děd. Cihelná rozhledna Děd se nachází na kopci Děd sz. od Berouna. Je to vůbec první rozhledna, kterou vybudoval Klub českých turistů. Zajímavé je i tempo výstavby: 1. května 1893 byl slavnostně položen základní kámen a již 17. září téhož roku byla rozhledna otevřena pro veřejnost. Na její stavbu byly použity bílé cihly z nedalekého Králova Dvora. Bílé cihly podtrhují architekturu rozhledny a dodávají ji romantickou atmosféru. Výška 12 m, 56 schodů, celoročně volně přístupná. Trasa často mění vedoucí barvu, proto je třeba pozorně sledovat postup v mapě nebo aplikaci. Od rozhledny po zelené, ale jen 300 m – od TIM Děd, rozc. pěkným lesem dále po červené až do TIM Lísek, pak po žluté příjemným údolím Habrového potoka. Ve výrazném záhybu Habrového potoka po neznačené zkratce (lesní cestě) stoupáním ve směru Stradonice, kde cesta navazuje na NS Keltského oppida Stradonice, která je tím, oč na tomto výletu běží především. Oppidum: opevněné výšinné sídliště s výraznými rysy města. Oppida se nacházela v západní a střední Evropě v 2. a 1. století př. n. l. Z páteřní trasy NS vycházejí krátké odbočky, které rozhodně stojí za prozkoumání. Jednak jsou z nich krásné výhledy do údolí Berounky a na Nižbor, jednak jsou zakončené bohatě ilustrovanými informačními panely o významu, fenoménu, urbanistickém pojetí a archeologických nálezech tohoto keltského oppida. Z vrcholu celé výšinné lokality oppida – Hradiště (380 m) – lze po lučních pěšinách sestoupit do Nové Huti, jižním předpolím města Nižbor. Z Nové Huti vede červená značka přímo ke zdaleka viditelnému zámku Nižbor.     Původně hrad, založený Otakarem II. v r. 1265, byl sídlem královského purkrabího. V 16. stol. přestavěn na renesanční zámek, v 18. stol. pak přestavba barokní. Průčelí hlavního vchodu do zámku zdobí svislé sluneční hodiny V dnes jediných přístupných prostorách zámku sídlí Informační centrum keltské kultury. Většinu poznatků se dozvíte pomocí množství multimediálních dotykových obrazovek. Každá z tematicky podbarvených místností se zaobírá jinou sférou tehdejšího života, a tak se postupně seznámíte s keltskými řemesly, zvyky a náboženstvím. Zajímavý je půlhodinový 3D film ze života Keltů, jehož promítnutí je součástí prohlídky. Zajímavým detailem na severním úbočí vrchu se zámkem: na konci krátké odbočky od dřevěného kříže je označené místo, kde se kříží 14. poledník východní délky a 50. rovnoběžka severní šířky, které si přátelé map a topografie jistě nenechají ujít. Od překonání Novohuťského mostu přes Berounku už je to opravdu nedaleko k žst. Nižbor. Toto nádraží je ovšem proslulé zajímavou stylovou restaurací Zastávka Nižbor v bývalém dřevěném železničním skladu z r. 1876 a v odstavených vagónech. Celé toto bohulibé a návštěvníkům přívětivé zařízení patří známému herci divadla Sklep Tomáši Hanákovi, který si jej hledí a dbá na jeho provoz ku spokojenosti hostů.    Značení na trase je ve správě Značkařského obvodu Beroun Cesta tam: vlakem do ŽST Beroun, Cesta zpět: ze ŽST Nižbor s přestupem v Berouně  (vyhledejte si spojení zde); Doporučené mapy KČT: č. 33 – Křivoklátsko a Rakovnicko; 36 – Okolí Prahy - západ Občerstvení na trase: v Berouně a v Nižboru. Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí	0823 Tip na výlet pro pěší turisty Šumavským podhořím za balzámem pro duši Nemilkov, žst – Rajský Mlýn – Zahrádka - Jarkovice - Svinná – Buchar - Javorná, rest. Tento tip na výlet je určen těm, kteří chtějí vypadnout z ruchu města, odpoutat se od zvuků civilizace, rušivého šumu každodennosti, vyčistit si hlavu, uspořádat si myšlenky, projít se rozkvetlými loukami, naslouchat cvrčkům a ptactvu, užít si volný den v klidu a beze spěchu. Věřte, že to nebude den ztracený a rádi si připomenete, že i cesta může být cílem. Trasa má počátek v železniční stanici Nemilkov a konec u autobusové zastávky Javorná, rest. Počátek i konec trasy jsou od sebe vzdálené jen 14,5 km a celá trasa vede po žluté turistické značené trase. Už jen ty libě znějící názvy osad a míst: Rajské, Ostružná, Zahrádky, Dobřemilice, Jarkovice, Svinná, Buchar. Rajský Mlýn – pojmenovaný podle nedaleké obce Rajsko. Tiché místo prodchnuté pohodou v údolí protékající říčky Ostružná. Ale nebylo tomu tak vždycky. Navzdory poetickému názvu je to místo, kde do r. 2014 stával skutečný Rajský mlýn, a právě v něm se v minulém století odehrálo až neobvykle mnoho obrovských lidských tragédií. Proto, prosím, prozkoumejte záložky na tomto odkazu, zejména záložku HISTORIE. Pro ty, kteří ještě váhají, trasu přiblížím několika motivačními snímky: Zahrádky - malá vesnice, část městyse Čachrov. Za pozornost stojí rázovitá usedlost čp. 22 (Kulturní památka ČR), na snímku vpravo. Dobřemilice - nacházejí se asi 2,5 km jv. od Čachrova. Je zde evidováno 12 adres. Nepřehlédnutelná jsou boží muka s trojdimenzionálním křížkem v průhledu. O bezvadný technický stav se pečlivě stará majitel pozemku přímo nad božími muky. Jarkovice - tichá samota, část obce Velhartice. Jsou zde evidovány dvě adresy, ale pouze jako rekreační objekty v původních staveních. Z hlediska historie Šumavy je to místo významné, o čemž svědčí první záznam z r. 1404, kdysi páteříková sklárna. Již na první pohled zaujmou výklenková boží muka, viz panorama. Těsně za staveními při cestě stojí skupinka bříz nad malým rybníčkem, oboje vytváří malebnou scenerii, přímo vybízející ke spočinutí. Svinná - malá rozptýlená ves, část městyse Čachrov. Sestává ze tří osad, z nichž Hořejší Svinná a Dolejší Svinná leží na sz. úbočí Svinenského vrchu (970 m), Střední Svinná pak o něco níže při horním toku říčky Ostružné. Je zde evidováno 22 adres. V roce 2011 zde trvale žil pouze jeden obyvatel, ale kdysi zde žilo v 21 domech asi 150 obyvatel, kterým k duchovním potřebám věrně sloužila dodnes stojící kaple sv. Vendelína. Stará vápenka – dnes jsou její pozůstatky kulturní technickou památkou ČR. Vápenka byla v provozu do roku 1925 a zpracovávalo se zde vápno ze zdejších lomů. Vznik vápenky spadá do let 1833 až 1889, kdy pan Petr Kordík, tehdejší majitel panství Čachrov, začal s průmyslovou výrobou vápna. Lomy nechal zřídit v níže položeném Jesení a zde na Svinné. V Jesení pak vyrostla vápenka a ve Svinné vápenná pec. Jelikož původně plánovaná železniční trať z Klatov přes Nemilkov, Zhůří do Alžbětína byla nakonec vedena přes Nýrsko, byl dovoz uhlí pro provoz pece odkázán na koňské povozy, což brzo vedlo majitele ke ztrátám a dluhům. Pec postupně přecházela do vlastnictví dalších majitelů, kteří ovšem naráželi na tentýž zásobovací problém. Po zavedení těžby vápna na Horažďovicku bylo roku 1925 přistoupeno ke stržení komína pece ve Svinné. Před starou vápenkou dnes stojí Penzion Stará vápenka – jedno z míst, které jistě neminete bez zastavení a občerstvení. Buchar – osada v katastru obce Javorná, pod správou městyse Čachrov. V centru osady stojí budova bývalého hamru se zásobní vodní nádrží, napájenou říčkou Ostružná. O hamru v Bucharu a dalších památkách na říčce Ostružné viz stream České televize. V současnosti osadu Buchar tvoří rekreační objekty. Jejich majitelé zvelebují chalupy, cizelují zahrady a hledí si svého. Z osady Buchar v závěru trasy výletu cesta schází do údolí tvořeného tokem Ostružné, se kterou jsme se seznámili již v Rajském Mlýně. Pojďme si tuto šumavskou říčku protékající Čachrovskem trochu přiblížit: Ostružná – občas se vyskytuje také jméno Pstružná. Řeka pramení zhruba 2 km sv. od Hadího vrchu (1.025 m), v nadmořské výšce 938 m. Ostružná se slévá s Pstružnou pod Javornou, ale protože je na soutoku Ostružná delší (pramení v PR Kepelské mokřady), přísluší název toku pod soutokem Ostružné, a to v celé úctyhodné délce 88,9 km až po levobřežní soutok s Otavou pod Sušicí. Jak se tam dostat: Vlakem do stanice Nemilkov na trati Klatovy - Sušice (vyhledejte spojení zde), od žst. 200 m po neznačené cestě ke směrovníku TIM U závor, pak stále po žluté značce až do cíle TIM Javorná, rest., odtud busem do Klatov. Doporučená mapa KČT č. 64 - Šumava Železnorudsko Občerstvení na trase: Penzion Stará vápenka a Javorná, Penzion U silnice Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí. Turistické značení na trase je ve správě KČT – Značkařský obvod Klatovy.
0923 Tip na výlet Zámek Krásný Dvůr s parkem jako za starých časů Kdo by neznal poetický film Konec starých časů, s nezapomenutelným Josefem Abrhámem a Mariánem Labudou v hlavních rolích. Režisér Jiří Menzel si pro exteriéry děje filmu zvolil úžasný anglický park zámku Krásný Dvůr, pro interiéry filmu zámek tamtéž. Vhodnější přírodní prostředí pro svůj film by u nás asi těžko hledal, neboť anglický park má všechny atributy, díky kterým je pro filmaře přitažlivý: romantická zákoutí, dlouhé aleje, výškovou členitost, vodní tok a tichá jezírka, volné travnaté plochy, tajemné průhledy mezi majestátními stromy, řada překvapivě pestrých staveb parkové architektury. Interiér zámku nejlépe vyniká především ve filmu Konec starých časů, trochu také ve třetím dílu Básníků: Jak básníkům chutná život. Ovšem zámecký park nestačí zhlédnout ve filmu, ten se musí zažít! Barokní zámek Krásný Dvůr byl postaven za Františka Josefa Černína v letech 1720 až 1724. Na zámek navazuje unikátní anglický park, nejstarší představitel tohoto typu parku v Čechách, vybudovaný v letech 1783 až 1793 za Jana Rudolfa Černína. Park má rozlohu téměř 100 ha a nachází se v něm mnoho romantických staveb, například Novogotický templ, Panův templ, Gloriet, Čínský pavilon, Obelisk či Lusthaus. Zámecký park má tři okruhy, červený (4,9 km), modrý (2,7 km) a žlutý (2,3 km), které lze v terénu kombinovat díky mnoha cestám a pěšinám křižující park.  Průběh okruhů je patrný z informačního panelu umístěného před vstupem na nádvoří zámku. Okruhy jsou bezbariérové, případně s asistencí. Nížinnou partií parku meandruje potok Leska. Romantická zákoutí, dlouhé aleje, výšková členitost, vodní tok a tichá jezírka, volné travnaté plochy, tajemné průhledy mezi majestátními stromy, řada staveb parkové architektury – to jsou atributy zdejšího anglického parku. Ptačí voliéra prošla důkladnou obnovou dřevěné konstrukce, vč. nového nátěru, rozebrání soklové části a její nahrazení novým kamenným soklem, sjednocení drátěných výplňových polí a výměna střešní krytiny. Voliéra bude následně oživena okrasným ptactvem, jak bývala již v době vzniku v r. 1791. Klasicistní osmiboký letohrádek Lusthaus, dříve též Goethův pavilon, z r. 1786, svou podobou odkazuje k versailleskému Belvederu poblíž Malého Trianonu. Stojí na palouku nedaleko barokní hájovny. Pavilon byl používán pro hudební produkci. Jde o jeden z drobných romantických stavebních doplňků velkého anglického parku, který patří k nejstarším a nejcennějším parkům tohoto typu na našem území. Novogotický templ je první čistě novogotickou stavbou na našem území. Autorem návrhu této výjimečné stavby byl patrně sám Jan Rudolf Černín, zakladatel krásnodvorského parku. Novogotický templ byl navržen individuálně přímo pro dané místo a stavba trvala několik roků. Slouží i jako rozhledna, odkud je možné shlédnout nejen část rozlehlého parku, ale odkud jsou vidět také Krušné či Doupovské hory. Z pohledu originality se jedná o nejhodnotnější stavbu v celém areálu. Jak se tam dostat: Obec Krásný Dvůr se nachází 6,5 km ssz. od Podbořan. Doprava ideálně vlakem do Podbořan, kde navazuje přestup na bus do obce Krásný Dvůr. Totéž při návratu. O víkendech se nabídka možností spojů zužuje. Autem: z Plzně jen 75 min., z Tachova jen 90 min. Občerstvení na trase: kiosek na nádvoří zámku, restauranty v Podbořanech Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí	1023 Tip na pěší výlet do Přírodního parku Manětínská Do zaniklé osady Umíř, v Manětínské oblasti tmavé oblohy Umíř je zaniklá osada v lesích jihozápadně od vsi Plachtín, v severozápadní části  okresu Plzeň-sever, v katastrálním území Trhomné, obec Krsy. Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 22 obyvatel německé národnosti.  Podle sčítání lidu z roku 1930 měla osada 20 obyvatel s nezměněnou národnostní strukturou. Po 2. světové válce bylo původní obyvatelstvo obce Umíř (něm. Umirschen) odsunuto a osada zanikla. Domy postupně podlehly zkáze a do současnosti se dochovalo pouze několik sklepů náležejících k usedlostem, pět studní a kaple. Krátce po odsunu byly okolní lesy využívány krátkodobě jako vojenský výcvikový prostor Dlouhá louka, kde dokonce docházelo k cvičnému bombardování. Renovovaná čtvercová kaple v místě původní návsi osady Umíř. Jedná se o drobnou stavbu, do které před rekonstrukcí zatékala voda dírami ve střeše, věžička byla bez špičky, bez dveří, u zadní stěny bylo patrné, že zde bylo něco přistavěno a poté zbouráno, proto byla kaple celá provizorně stažena ocelovými dráty. Pro zajištění bezpečnosti byly studně zakryty kovanými mřížemi U jedné ze studní byla nainstalována replika původního dřevěného rumpálu V lokalitě bývalé osady vybudoval Český svaz ochránců přírody v r. 2013 díky programu NET4GAS Blíž přírodě naučnou stezku délky 100 m, s osmi zastaveními, s krytým posezením, s bivakovacím přístřeškem pro trampy a turisty. Stezka přibližuje historii zaniklé osady Umíř, popisuje zdejší vegetaci a péči o ní, zaměřuje se i na popis starých krajových odrůd ovocných stromů a unikátních vodních zdrojů – kamenných studní. Dochované luční porosty jsou výsledkem 500 leté činnosti člověka, ovocné stromy jsou cca 80 - 100 let staré. Poblíž kaple vedla vnitřní linie opevnění, tzv. Plzeňská čára, budovaná před 2. světovou válkou. Ca 70 metrů sz. a 240 metrů jz. od kapličky zůstaly jako památka na okraji osady dva lehké objekty opevnění, tzv. řopíky. Lokalita zaniklé osady Umíř je od r. 2014 vyhlášená jako astronomické pozorovací místo,  součást Manětínské oblasti tmavé oblohy, jednou ze tří v ČR (jizerská, beskydská a manětínská oblast). Louka uprostřed lesa mezi Nečtinami, Úněšovem a Krsy je se svou polohou a nadmořskou výškou přes 600 metrů vyhledávaným stanovištěm milovníků noční oblohy i přírody. Více o světelném znečištění třeba na stránkách České astronomické společnosti www.svetelneznecisteni.cz. Na snímku je mosazná tabulka umístěná na objektu návštěvnického centra ve Furnace Creek, v kalifornském Národním parku Údolí smrti. Mimo Evropu, třeba v poušti Atacama, některých afrických či australských oblastech, lze spatřit až dvakrát více stálic. Takové oblasti podléhají zvláštnímu režimu - v českém prostředí pomůže ochránit před světelným znečištěním nová česká technická norma : ČSN 36 0459 - Omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení. Jak se tam dostat: Doporučená doprava: autem do Plachtína (z Plzně za 32 min., z Kralovic 42 min., z Plané 53 min.), do Umíře dále pěšky lesem 2,8 km. V pracovní dny busem do obce Plachtín. *** Výlet je možno doplnit návštěvou nedalekého zámku a zámecké zahrady v obci Hrad Nečtiny a pseudorománské pohřební kaple sv. Teresie - rodinné hrobky rodu Mensdorff-Pouilly belgicko-francouzsko-rakouského rodu, posledního držitele panství, který zde hospodařil až do roku 1945 (veřejnosti nepřístupná). Objekt se nachází v jz. části obce Hrad Nečtiny. Možnost občerstvení v Nečtinech nebo v Úněšově. Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí. Turistické značení na trase je ve správě KČT – Značkařský obvod Plzeň- sever. Doporučená mapa KČT: 30 – Povodí Střely Přírodní park Manětínská (8833 ha, vyhl. 1978) - rozsáhlý lesní komplex Manětínské vrchoviny nacházející se mezi městem Manětín a obcemi Úněšov, Hvozd, a Nečtiny. Nejvyšším bodem parku je vrch Lišák u Štipkoklas (677 m), dále Velká Mýť (658 m), Lom (657 m), Špičák u Nečtin (611 m) a Malý Špičák u Čbánu (605 m). Nejcennější části parku tvoří vlhké louky v údolí Zlatého potoka a přírodní rezervace a evropsky významná lokalita Hůrky. Mezi významné historické památky patří romantická zřícenina hradu Preitenštejn, barokní zámek v Manětíně, kaple Mensdorff-Pouilly a novogotický zámek v Nečtinech.
1123 Šumava opět nedostupnější V minulých dnech, přesněji 19.10.2023, začalo platit v centrální části NP Šumava další omezení vstupu do jádra tetřeví populace. Stručnou, ale zkreslenou informaci o tomto omezení, přinesla média. Podle tohoto nařízení má být rozsah nepřístupného území od pramenů Vltavy k Plesné. Skutečnost je však mnohem drsnější. Plné znění lze prostudovat v tiskové zprávě na portálu Správy NP Šumava. Na mapce připojené za tiskovou zprávou lze pomocí hladin (viz horní lišta Vrstvy) aktivovat hladinu Jádrové území tetřeva, kde se rozsah omezeného přístupu zobrazí v plné nahotě. Co to znamená pro pěší turistiku v části NPŠ nám Západočechům nejbližší - na Železnorudsku? „…klíčové je, že současné omezení vstupu, platné na základě § 64, ani návrh klidových území, se nedotknou žádné ze stávajících turistických tras. V některých případech dojde pouze k upřesnění časového režimu trasy a způsobu využití,“ doplňuje důležitou informaci Pavel Hubený. „…opatření, které začíná platit 19.10.2023, je dočasné a to na dobu dvou let.  Následně bude vyhodnocena jeho účinnost a stav předmětů ochrany v daném území.“ (výňatky z tiskové zprávy) Pro slušného turistu a milovníka Šumavy, vyznavače svobodného a volného brouzdání po Šumavě mimo hlavní a značené cesty (s plným respektem k platné zonaci a klidovým územím), hledače starých cest a pěšin podle starých map, je to další rána. Buďme realisté – omezující nařízení se ráda nařizují, ale nerada ruší. Představa, že by tomuto nařízení opravdu skončila platnost 19. října 2025 a den poté by se situace vrátila k předchozímu stavu, tj. stavu před omezením, je poněkud iluzorní. Čtenář a turista si po zkušenostech s jinými dočasně (!) uzavřenými lokalitami Šumavy jistě dosadí pravděpodobnou verzi pokračování příběhu… Mezi nyní zapovězené vrcholy, oblíbené a s krásným výhledem, dosažitelné jednodenním pěším výletem ze Železné Rudy, patří zejména tisícovky Sklářský vrch (1195 m), Polom (1295 m) a Plesná (1338 m), od Prášil pak Dřevěná hůl (1206 m) a Ždánidla (1308 m). Šťastnější milovníci jmenovaných šumavských hor, kteří již na jejich vrcholech stanuli a dalekými výhledy se kochali, mohou jen hrubě zamáčknout slzu. Těm, kteří měli výstup na vrcholy teprve v plánu, přinášíme pro ukonejšení pár vrcholových snímků s nadějí, že jednou snad bude zase líp. Plesná, vrcholová planina u hraničního kamene č. 10 Polom, vrchol Ždánidla, pohled k Plesné, vlevo Polom	0324 Tip na výlet pro pěší turisty Chrást u Plzně, zast. – Přírodní park Berounka - Zábělá – Bukovec, MHD Trasa tohoto výletu má optimální východiště v železniční zastávce Chrást u Plzně, kam lze dojet vlakem po trati ve směru do Radnic. Trasa výletu vede převážně lesními partiemi, podél vodních toků Klabavy a Berounky a po lučinách s dalekými výhledy, zejména do kaňonu Berounky a na vzdálenější hřebeny Přírodního parku Radeč a Kokotsko. Kromě průchodu obcí Chrást vede trasa zcela mimo asfaltové komunikace a silniční provoz. Na trase je nejen celá řada zajímavých objektů, ale i kontakt se dvěma naučnými stezkami NS Chrást a Lesnická NS Zábělá. Délka trasy je ca 11 km. * * * Ca 700 m chůze po cestě souběžné se železniční tratí ve směru do Radnic se nalézá nepřehlédnutelný ocelový železniční viadukt délky 105 m, klenoucí se ve výšce 25,7 m nad říčkou Klabavou, který je lahůdkou pro technicky založené turisty. V rodném listu viaduktu je uveden rok zprovoznění 1862. Mostní konstrukce je uložena na dva krajní pilíře a dva střední pilíře, mezi nimi jsou tři pole obloukové příhradové konstrukce. Celková délka mostu je 105 m.  Více o viaduktu zde Při pohybu v blízkosti viaduktu a železniční trati je samozřejmě namístě zvýšená opatrnost. Od viaduktu lze sejít levobřežní pěšinou do údolí k říčce Klabavě a most si prohlédnout i zespoda, což je skutečně působivý pohled. Říčka Klabava (též Klabavka, na horním toku Padrťský potok) pramení v oblasti Padrťských rybníků, odvodňuje sz. část Brd a po 49 km ústí v nadm. výšce 286 m zprava do Berounky. Délka toku je 51,2 km, plocha povodí 373 km². Vodácky sjízdná (WW I) ze Strašic. Po otevření rudných dolů byla v l. 1957–58 řeka u Ejpovic odkloněna pod vrchem Hradiště (430 m) dvěma souběžnými tunely z betonu (dl. 1563 m, profil 5 x 5 m) s vyústěním do pův. koryta u Horomyslic. Po ukončení těžby byla řeka vrácena do pův. koryta a lom zatopen. Tunely protékala voda za velké povodně (2002) a při opravě řečiště Klabavy (2005). Jv. od obce Klabava byla vybudována v r. 1957 pro ochranu rudného lomu vodní nádrž Klabava (129 ha) s 15 m vysokou sypanou hrází. Od viaduktu trasa vede dále pěšinou po levém břehu Klabavy k technicky zajímavé Malé vodní elektrárně Chrást + Smědčice. MVE je osazena Archimédovou turbínou, s využitím energie vody derivačním kanálem o délce 40 m z výše položeného jezu. Derivační kanál (vlevo): K využití energie vodního toku je třeba soustředit spád na některém místě využívaného úseku. Nejčastější je vzdutí hladiny vybudováním jezu nebo přehrady v korytě vodního toku. Jinou možností je odvedení části toku derivačním kanálem (náhonem), jehož sklon je menší než průměrný sklon řečiště, čímž se na konci derivačního kanálu vytvoří potřebný spád nebo výškový rozdíl mezi tímto kanálem a původním řečištěm. MVE ročně vyrobí průměrně kolem 0,139 GWh elektrické energie, což stačí k zásobení asi 50 domácností. Při budování MVE vznikl také rybí přechod (vpravo). S využitím turistické mapy KČT č. 34 – Brdy a Rokycansko nebo mobilní aplikace Mapy.cz lze po neznačených polních cestách a pěšinách dojít k místu zvanému Poradní skála, které se již nalézá na trase NS Chrást. Předností tohoto vyhlídkového místa je možnost posezení a posvačení s krásným výhledem na Berounku a na krajinu na protějším levém břehu. Po odpočinku lze po trase naučné stezky pokračovat dále do obce Chrást, kde se poblíž vodní nádrže nachází vyhlášená rodinná kavárna s cukrárnou (celotýdenní provoz), s možností občerstvení výtečnými cukrářskými výrobky. Přírodní park Horní Berounka (10 105 ha, vyhl. v r. 1995) – civilizačními vlivy nenarušený kaňon horního toku Berounky v úseku počínajícím asi 2 km pod Plzní soutokem Úslavy s Berounkou a končícím v k. ú. Zvíkovec. Území přírodního parku tvoří podstatu křivoklátského bioregionu. Specifický profil údolí předurčuje výskyt řady rostlinných společenstev včetně bohaté fauny. Trasa dále pokračuje po červené pásové značce Přírodním parkem Horní Berounka k Zadní hájovně a k objektu Lesovny v Zábělé - hájovně městských lesů Plzeň a bývalému lesnímu úřadu městských lesů pro oblasti Horní Zábělá a Dolní Zábělá. Dům vznikl v letech 1923–1924 a je památkově chráněn jako kulturní památka. Pokračující červená značka výletníka zavede na Holý vrch s odbočkou k nedaleké vyhlídce do kaňonu Berounky. Na Holém vrchu se v 8. a 9. století rozprostíralo slovanské hradiště, jedno z nejstarších v západních Čechách. Dodnes jsou patrné terénní valy, ohraničující vnitřní hradiště na západní straně Holého vrchu. Odtud už je to stále po červené necelých 750 m do cílového místa – autobusové zastávky Plzeň – Bukovec, linka 28. Jak se tam dostat: Vlakem: do zastávky Chrást u Plzně, zast., vyhledejte si spojení zde Možnost občerstvení na trase: Chrást Kavárna – cukrárna, Bukovec Hospůdka U Soptíka Doporučená mapa: KČT č. 34 – Brdy a Rokycansko; 31 - Plzeňsko Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí
0424 Tip na jarní výlet pro pěší turisty Prášily – Nová Studnice – Zelenohorské Chalupy – Srní s legendou Šumavy panem Emilem Kintzlem Duben – v indiánské mytologii nazývaný „Bláznivý měsíc“ – nám může ještě připravit lecjaká překvapení. Což nám ostatně poslední zima s nestandardním průběhem názorně předvedla. Následující tip na výlet zavádí do středních až vyšších poloh Šumavy. Na stěžejních místech výletu jsem si dovolil umístit odkaz na vzpomínání pana Emila Kintzla (*23.2.1934 - † 14.3.2022). Věřím, že by byl potěšen. * * * Výchozím místem je obec Prášily, odkud vedou turistické značené trasy do mnoha směrů. Trasa, po které vede tento výlet, je od směrovníku umístěného v centru obce značena žlutým pásovým značením, směrem východním, až do cíle v Srní. Značení turistické značené trasy je ve správě Značkařského obvodu Sušice. Délka trasy výletu 10,5 km. Ještě než opustíme Prášily, nelze si nevšimnout lokality vlevo od silnice, na levém břehu Prášilského potoka. Již na pohled od silnice upoutají barevné květy skalniček v nejvýše položené botanické zahradě v České republice. Horské květiny zde kvetou už od časného jara. S prohlídkou neváhejte, botanická zahrada je volně přístupná. Vraťme se na silnici a pokračujme mírným stoupáním po silnici dále po žluté. Pozorný turista si jistě povšimne, že vozovka je zde dlážděná žulovými kostkami. Je to pozůstatek z dob vojenského výcvikového prostoru, kdy byly Prášily součástí Vojenského újezdu Dobrá Voda, a v místě, kde je dnes placené parkoviště, bývala palebná čára tankové střelnice Slunečná s cílovou plochou Stodůlky. Tímto místem tehdy též procházela signální stěna, a v ní byla vrata, kterými se po silnici od Srní do Prášil projíždělo výcvikovým prostorem. Lokalita Gruberg, je bývalá zaniklá dřevařská, zemědělská a pastevecká osada. V r. 1896 zde žilo ve 12 domech 100 obyvatel. V úplném závěru II. světové války se zde odehrálo krvavé drama. Žlutá opouští silnici a pokračuje podél Jezerního potoka, napájeného z Prášilského jezera. Od rozcestí Slunečná trasa stoupá do místa bývalé horské osady Nová Studnice (Neubrunn) . Nejvyšší čas si zde odpočinout a pohlédnout do vnitrozemí. Nová Studnice (1051 m n.m.), cesta z Velkého Boru, na horizontu upoutá hora Březník (1006 m n.m.) a Vysoký hřbet (1078 m n.m.). Ještě v r. 1921 zde v Neubrunnu v 10 domech žilo 67 obyvatel. Stále po žluté do TIM Pod Jezerním hřbetem, kde se žlutá odklání vlevo od zpevněně lesní cesty. Následující úsek až k TIM Zelená Hora vede historickou pěšinou úžasně klidnou lesní partií, kde nejspíše nepotkáte vůbec nikoho. Zato se můžete beze spěchu kochat kvetoucími vlhkomilnými rostlinami a historickými křížky. Jméno dala osadě Zelená Hora zeleň viditelná na jaře z daleka. Ves byla rozdělena na dvě části: Horní a Dolní Zelenou Horu (známou jako „Zelenohorské Chalupy“). Po roce 1880 spadala horní část osady pod Velký Bor a dolní pod Srní. Obyvatelé byli dřevaři a plavci polen ve Vchynicko-tetovském plavebním kanálu postaveném na schwarzenbergském panství v roce 1801 podle projektu Ing. Josefa Rosenauera. V roce 1910 stálo v obou částech vesnice 11 po svahu roztroušených chalup s 87 obyvateli. Z travnatých luk a plantáží borůvek dodnes ohraničených kamennými snosy se nabízejí krásné výhledy na Srní a dále do vnitrozemí. Jak se tam dostat: Do Prášil: Busem ze Železné Rudy nebo ze Sušice Ze Srní zpět do Sušice, žst. (vyhledejte si spojení zde) Možnost občerstvení na trase: pouze v Prášilech a v Srní Doporučená mapa: KČT č. 65 – Šumava Povydří Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí	0524 Tip na jarní výlet pro pěší turisty Muzeum severního Plzeňska a naučná stezka Stará cesta Trasa: Kralovice – Mariánský Týnec – Sokolka – Plasy Tento výlet bude vyhovovat těm, kteří mají zálibu ve spojení turistiky v krajině s poznáváním kulturních památek. Výlet začíná návštěvou Muzea a galerie severního Plzeňska a barokní památky bývalého cisterciáckého kláštera Mariánská Týnice v Mariánském Týnci. Na prohlídku Mariánské Týnice pak navazuje turistická část – naučná stezka Stará plaská cesta o délce 10 km s cílem v Plasích. Návštěvník muzea i celého areálu nepochybně ocení dokonalé provedení oprav této národní kulturní památky. Interiér muzea je členěn na několik tematicky zaměřených expozic – Kultura a vzdělanost severního Plzeňska, Národopisná expozice, Život ve městě, Baroko a jeho svět. Nabídka expozic a jejich pečlivé provedení v moderním stylu a za použitých multimediálních technologiích nepochybně získají uznání každého návštěvníka. Zvláštní kategorii tvoří Kostel Zvěstování Panně Marii a Západní ambit – rajská zahrada. * * * Navazující turistická část – naučná stezka Stará plaská cesta – věrně kopíruje původní barokní cestu z 1. pol. 18. století. Ta byla součástí rozsáhlého budování klášterního panství a vyjádření urbanistických vazeb. Vycházela ze samotného opatství v Plasech, stoupala severovýchodním směrem vzhůru k samotě Sokolka, pokračovala k hájovně Rouda, odtud k soše sv. Jana Nepomuckého na návrší Svatý Jan nad Hadačkou, pokračovala k hospodářskému dvoru Sechutice, okolo rybníků Oborák a Pivovárek, k proboštství a poutnímu kostelu Mariánská Týnice. Předpokládám, že turistu potěší, že navržená trasa výletu má průběh právě opačný – po rovinaté části k Sokolce pak stále klesá z kopce lesem až do Plasů. V letech 1993–2005 byly opraveny střechy a fasády proboštství Mariánská Týnice a obnoveny cibulové střechy na věžích, ale především byla znovu sklenuta a zastřešena hlavní kupole chrámu s lucernou. Výletník při pohledu na útulný a stinný hospodský interiér zajisté pookřeje, leč marné budou jeho naděje. Jedná se totiž o jednu z dokonalých expozic – stará venkovská hospoda. Pivem z plaského pivovaru se však lze občerstvit v cíli cesty, v Knížecím pivovaru v Plasích, anebo v Loveckém restaurantu Rudolf II. tamtéž. Obojí s venkovním posezením. Západní ambit (rajská zahrada) s freskovou výzdobou od významného plzeňského rokokového malíře F. J. Luxe. Prostory ambitů i nárožních kaplí jsou dekorované freskami s ikonografickým programem oslavy cisterciáckého řádu a Panny Marie.  Rybník Oborák na trase naučné stezky, jehož název a založení souvisí se vznikem Sechutické obory, na jejímž okraji se nacházel. Obora byla vybudována již v 16. století pro chov daňků, později zde byla chována také divoká prasata, srnčí i jelení zvěř. V r. 2021 zde probíhal archeologický výzkum soustředěný na  hráz a její okolí. Kulturní památka Sechutický dvůr. Za třicetileté války se ve dvoře usadili švédští vojáci, a když dvůr v r. 1639 opustili, byl dvůr vyrabován a zpustošen. Okolo roku 1650 byl klášterem opraven, po opravě v něm sídlil šafář a pět čeledínů. Od Sechutické hájovny trasa NS pokračuje kolem návrší Svatý Jan u silnice Kralovice - Plzeň, se sochou sv. Jana Nepomuckého. V zájmu zachování zdraví a dlouhého života turistova však nemohu chůzi podél velmi frekventované silnice I/27 doporučit. Žádná souběžná cesta ani pěšina se silnicí zde nevede a turistovi nezbývá než se prodírat křovisky podél silnice, nebo riskovat život chůzí po krajnici. Je zde však naprosto bezpečná a turistovým zájmům vyhovující varianta, a to po cyklotrase BAROKO I mezi Sechutickou hájovnou a Sokolkou. Odtud stále krásným lesem po červené značce s kopce až do Plasů. Bývalý pivovar, dnes Centrum stavitelského dědictví v Plasech Jak se tam dostat: Tam: busem do zastávky Kralovice ZVŠ Zpět: z Plasů busem nebo vlakem (vyhledejte si spojení zde) Možnost občerstvení na trase: v Plasech Doporučená mapa: KČT č. 30 – Povodí Střely Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí
0624 Tip na výlet pro pěší i pro cykloturisty Rozhledna Křížový vrch Trasa: Stod – Křížový vrch – Chotěšov Délka trasy 11 km Pokud se vám zastesklo po jednoduchém, fyzicky přiměřeně náročném výletu krásnou krajinou, s opojnou panoramatickou vyhlídkou na blízké okolí Stodska, Chotěšovska, Český les, Korábskou vrchovinu, Sedmihoří i Šumavu, pak nemůžete udělat chybu, vydáte-li se na právě doporučený výlet. Kromě libého pocitu z chůze mezi vonícími loukami, rybníky a smíšeným lesem, uděláte mnoho pro své kardiovaskulární tělesné ústrojí, za což by vám každý lékař nadšeně zatleskal. A přitom je to tak prosté: Trasa výletu má počátek v železniční stanici Stod. Od žst. vede trasa na Křížový vrch v délce 5,5 km stále po červené značce. Po průchodu městským parkem, náměstím, přechodu po mostu přes Radbuzu (pramení pod vrchem Lysá u Závisti, 9 km zjz. od Poběžovic, délka 109,7 km k soutoku se Mží v Plzni), zástavbou rodinnými domky, vede cesta už jen zelení. Hned za můstkem přes potok Merklínka (pravostranný přítok Radbuzy, délka toku 39,4 km) je informační tabule Naučné stezky Stodsko, se zajímavým popisem okolností zdejších výkonů hrdelní trestů neboli poprav. Cesta pokračuje podél náhonu, napájejícího Nový mlýn, kolem Novomlýnského rybníka… … a kolem kaskády tří chovných rybníků „Na Vrabině“, o jejichž rybích obyvatelích hovoří informační tabule. U turistického přístřešku na okraji borového lesa se nadýchněte do zásoby, protože odtud lesní cesta začíná mírně stoupat. Není to však stoupání vražedné, stinná lesní cesta vede po udržovaném mlatovém chodníku s mnoha didaktickými herními prvky, což jistě ocení turisté dětského věku. Cesta je dobře značená červenou pásovou značkou, o což se v pravidelném tříletém cyklu pečlivě stará Značkařský obvod Klubu českých turistů Plzeň-jih. To pravé stoupání k vrcholu, avšak nikoli dlouhé a vyčerpávající, začíná na lesní křižovatce se zastřešenou studnou u TIM Pod Křížovým vrchem,. Dříve byla křížová cesta k vrcholu lemovaná pískovcovými sochami světců, dnes jsou zbytky zbytků těchto soch uložené v lapidariu kostela na vrcholu. Na vrcholu Křížového vrchu se rozkládá rozlehlý areál, který si v letech 1967-95 uzurpovala armáda, a podle toho to tam také vypadalo. Dnes krásně rekonstruovaný kostel s později přistavěnou věží zajisté nadchne každého návštěvníka. Ale to hlavní teprve přijde! Po schodišti vystoupáme do výše 13 m na plošinu věže, odkud je rozhled do všech světových stran. (Otevřeno v sobotu, neděli a o svátcích (duben – říjen) od 10 – 17 hod, vstup mírně zpoplatněn) Na co se právě díváte, je názorně zobrazeno na panoramatických mapkách. Doporučuji s sebou na výlet vzít dalekohled, neboť díky němu lze spatřit vrcholy Dyleň, Zvon, Čerchov, Hoher Bogen, Ostrý, Koráb, Můstek, Radyni, Krkavec, Hradišťský vrch, Krasíkov, Racovský vrch a řadu dalších kopců, míst, měst a obcí. Na vrcholu Křížového vrchu jsou ovšem k vidění i další zajímavosti, např. nabíjecí místo zemskou energií nebo síň na památku občanů Stodska, osídlenců Nového Zélandu. Cesta zpět dl. 5,5 km vede od TIM Pod Křížovým vrchem po zelené značce do Mantova a Chotěšova. Pro pěkný výlet by to jistě stačilo, jenže (!) … … nabízí se ještě možnost volné prohlídky rozsáhlého areálu parku býv. chotěšovského kláštera premonstrátek ze 13. století, s možností volného výstupu do tzv. Severní věže s vyhlídkovým podlažím, kterou si rozhodně nenechte ujít. Součástí klášterního areálu je i hasičská expozice, umístěná v barokním pavilonu. A to vše zdarma. Jak se tam dostat: Tam: vlakem nebo busem do města Stod, stejně tak z Chotěšova zpět. (vyhledejte si spojení zde) Možnost občerstvení na trase: ve Stodu, nápoje na Křížovém vrchu, v Chotěšově Doporučená mapa: KČT č. 32 – Přešticko Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí	0724 Co stojí za návštěvu Muzeum dřevařství v Dlouhé Vsi Při cestě přes Sušici ve směru Kašperské Hory, Modrava nebo Hartmanice, zajisté při průjezdu obcí Dlouhá Ves zaujme moderní objekt Muzea dřevařství. Objekt je situován vedle sportovního areálu. Muzeum bylo otevřeno v červnu 2021 a je součástí přeshraničního projektu Dřevařství na Šumavě a v Bavorském lese Důvodem vybudování muzea dřevařství v Dlouhé Vsi je historické sepjetí obce s vorařstvím. Muzeum je novou multifunkční stavbou, která vychází z principů místní lidové architektury. Investorem stavby byla obec Dlouhá Ves, hlavním dodavatelem stavby spol. Stafis - KT s.r.o.  Otvírací doba muzea na červen až září 2024: pondělí – pátek: 9:00 – 12:00 13:00 – 16:00 sobota: 9:00 – 14:00 neděle: zavřeno Vstup do muzea je volný, možnost parkování před muzeem zdarma Muzeum je v interiéru tematicky zaměřeno na les, historii těžby dřeva a jeho zpracování, dřevařské a vorařské nářadí, transport dřeva ve všech jeho formách a následné využití dřeva. Tyto činnosti byly v historii pro oblast centrální Šumavy a horního Pootaví hlavním předmětem činnosti a zdrojem obživy místních obyvatel. Na výstavě se návštěvníci též seznámí např. s tím, jak správně určit, kterým dřívím je nejlevnější topit či v jakých podmínkách je správně skladovat. Součástí expozice je rozsáhlá fotogalerie zahrnující unikátní historické fotografie těžby a svozu dřeva, dřevovýroby, plavení dřeva a voroplavby. Voroplavba měla v Dlouhé Vsi tradici dlouhou mnoha generací. Přípravě dřeva, stavbě vorů, odbornému názvosloví i voroplavbě samé je věnována samostatná část rozsáhlé expozice. Prohlédněte si velmi zajímavý odkaz www.drevarstvisumava.cz Venkovní expozice zahrnuje repliku voru, zvětšenou maketou krabičky zápalek, saně „šmejčky“ pro svážení dřeva v zimě a dřevěné vodovodní potrubí. *** Naučná stezka dřevařství v Dlouhé Vsi vede od budovy muzea kolem bývalé továrny rodiny Schellů (zde stále probíhá dřevozpracující výroba), dále podél vodního kanálu, který nechal vybudovat K. Schell pro pohon jedné z prvních vodních turbín (dodnes funkční). Po kilometru se cesta stočí podél řeky Otavy k vodnímu dílu – Starý jez. V tomto úseku může návštěvník vidět, jak složité úseky museli voraři s vory překonávat. Stezka se poté vrací podél řeky zpět do vsi k muzeu. Jedná se o okruh v délce cca 4,5 km po rovinatém terénu. Starý jez na Otavě, ze kterého se pravostranně odděluje vodní náhon pro pohon mnoha tehdejších dřevozpracujících zařízení a k pohonu stále funkční malé vodní elektrárny Návštěvu Muzea dřevařství lze pojmout jako jednoduchý pěší výlet po červené značce a po cyklostezce ze sušického nábřeží po levém břehu Otavy až do Dlouhé Vsi. Cesta je dobře značená červenou pásovou značkou, kterou v pravidelném tříletém cyklu obnovuje Klub českých turistů - Značkařský obvod Sušice. Jak se tam dostat: Busem ze Sušice do Dlouhé Vsi jen 7 min. (vyhledejte si spojení zde) Pěšky ze sušického náměstí Svobody jen 5,5 km Autem z Plzně jen 90 min., z Domažlic jen 75 min., z Horažďovic jen 35 min. Možnost občerstvení na trase: V Sušici a v Dlouhé Vsi Doporučená mapa: KČT č. 68 – Pootaví Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí
0824 Tip na pěší výlet malebnou krajinou z Klatov přes vrch Barák do Plánice, přírodním parkem Plánický hřeben, s návštěvou rodného domku a muzea Františka Křižíka Trasa má počátek u turistického směrovníku na klatovském náměstí Míru. Již na počátku cesty ovšem stojí za pozornost tzv. Klatovský prampouch - prosklený spojovací můstek mezi bývalou jezuitskou kolejí a jezuitským gymnáziem. Prampouch byl obnoven v r. 2012 podle návrhu architektky a designérky Evy Jiřičné. Prampouch se nalézá v Balbínově ulici, hned za dominantním jezuitským kostelem Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce. (Tajný tip: do skleněného prampouchu lze vstoupit dveřmi z chodníku a projít jím do refektáře (jídelny) býv. Jezuitské koleje a tou se vrátit na náměstí) Ale neotálejme, neboť máme před sebou ještě celou trasu výletu. Z náměstí se vydejme po červené turistické značené trase vzhůru Plánickou ulicí a Plánickým předměstím do Čínova… …obce, s pěkně upraveným parkem u obecního rybníka, se stylizovanou zvonicí a dalšími uměleckými landartovými artefakty. Na sestupu do Kydlin mineme gotický kostel sv. Václava z r. 1352. Při výstupu na vrch Barák se zdaleka viditelným vysílačem se z pastvin otevírá daleký výhled severním směrem na Obytce a Bolešiny. Vysílač Barák se nachází na stejnojmenném vrchu v nadmořské výšce 706 m n. m., což je nejvyšší bod Přírodního parku Plánický hřeben. Vysílač patří společnosti České Radiokomunikace a pokrývá velké území Klatovska. Rozcestník pod vysílačem (700 m) je nejvyšším bodem tohoto výletu. Sestup z Baráku do Habartic úpatím vrchu Karkule nabízí krásné výhledy na Habartice a Kvaslice. Poetická a klidná lokalita kolem Vracova je jednou z mnoha perliček na této cestě (rozkvetlý Janovec metlatý) Při klesání od Vracovské hory už je Plánice jako na dlani. Nepřehlédnutelnými stavbami jsou barokní kostel sv. Blažeje v popředí a věž empírové radnice v centru města. Pozoruhodné schodiště ke kostelu sv. Blažeje, vrcholně barokní sakrální stavbě dle návrhu K. I. Dientzenhofera a nejvýznamnější historické stavbě Plánice Významnou motivací pro tento výlet je zrekonstruovaný rodný domek a muzeum zdejšího slavného rodáka Ing. Františka Křižíka (elektrotechnik, vynálezce, podnikatel) Moderně pojatá expozice zahrnuje mnoho zajímavě prezentovaných dobových fotografií. Technicky založené turisty nepochybně zaujmou i plány elektrotechnických zařízení, funkční elektrické čerpadlo a zejména slavná oblouková lampa. Rodný domek a muzeum Františka Křižíka – otevírací doba v červenci a srpnu: středa, sobota a neděle 9:00 – 16:00 hod.  (poslední návštěva v 15:15) (Doporučení – návštěvu pro jistotu předem ohlásit na tel. 725 155 205) Turistické značení na trase je v pravidelné péči Značkařského obvodu Klatovy. Trasa vede z 20% po zpevněných komunikacích, převážně však po lesních a polních cestách. Profil trasy je vhodný i pro zdatné seniory. Délka trasy 15,5 km Občerstvení na trase: Klatovy, Plánice Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí Doprava z Plánice zpět do Klatov busem, vyhledejte si spojení zde. Doporučená mapa KČT: 64 – Železnorudsko	0924 Tip na výlet pro pěší Přírodním parkem Trhoň na Žďár, s odpoledním pozváním na Bábovku Trasa: Svojkovice, ŽST – Žďár – Bábovka - Strašice Délka trasy 13 km V letních dnech jistě přijde vhod tip na výlet, který vede téměř v celém průběhu lesním porostem. A není to z Plzně daleko, osobním vlakem do nástupního místa výletu, do Svojkovic, pouze 19 minut. Železniční zastávka Svojkovice leží na samém okraji lesnatého Přírodního parku Trhoň. Přírodní park Trhoň byl zřízen roku 1979 s rozlohou 45 km². Nachází se v okrese Rokycany, mezi obcemi Holoubkov, Medový Újezd, Svojkovice, Dobřív a Strašice. Přírodní park dostal svůj název podle vrchu Trhoň (624 m n.m.). Ten sice není nejvyšším vrchem přírodního parku, zato jeho masiv patří k jedněm z největších a v pomyslném středu. Nejvyšším vrcholem PP je vrch Žďár (629 m n.m.), tyčící se nad městem Rokycany a tvořící tak sz. okraj Brdské vrchoviny a Strašické pahorkatiny. A právě přes něj vede trasa tohoto výletu. Ze ŽST Svojkovice vede žlutá značená trasa podjezdem pod tratí, krátce podél rekreačních pozemků a již se noří do zeleně a lesního ticha. Ta horší zpráva je, že cesta až na vrchol Žďáru vede překvapivě stále do kopce, ta lepší zpráva je, že další takový výstup na této trase již nehrozí. Během stoupání na Žďár s převýšením 132 m bude jistě vítaným místem pro odpočinek nepřehlédnutelný skalní buližníkový útvar „Velký oltář“, se značenými lezeckými výstupy po kolmých stěnách a plotnách. Běžný turista se však nějakého lezení po skalách obávat nemusí, lezecké výstupy si může prohlédnout zdola a z bezpečí palouku. Lezecké výstupy jsou označené malými červenými šipkami a vybavené fixními jisticími prvky. Vrchol Žďár (629 m n.m.), v mladší době bronzové se zde nacházelo hradiště. Z vrcholového plató a rozeklaného hřebene jsou úžasné výhledy zejména do údolí Holoubkovského potoka a na protější Přírodní park Radeč se stejnojmenným vrcholem ve výšce 621 m n.m. a též s vyčnívajícím vysílačem „Brno“, posazeným o tři metry níže. Z vrcholu Žďáru žlutá značka pokračuje po úbočí krásného členitého skalnatého hřebene k turistickým informačním místům (TIM) Žďár – u býv. Staré chaty, Nad Jezevčinami a Žďár – východ. Po krátkém silničním úseku trasa od lesní křižovatky s TIM Hůrecká cesta odbočuje – a tady pozor! – již po zelené značce doleva a jsme opět v lesním tichu. A kde je ona slibovaná Bábovka? Po 2,5 km dlouhém pochodu lesem od TIM Hůrecká cesta narazíme na TIM Bábovka, odkud vede doprava vzhůru krátká neznačená pěšina mlázím, která nás k ní spolehlivě dovede. Vrch Bábovka je výraznou dominantou hornatého pásu, který se tyčí nad údolím Padrťského potoka. Jeho výška je 608 m n.m. a je součástí přírodního parku Trhoň, sousedícím s pohořím Brd. Údolí Padrťského potoka odděluje brdskou geologickou soustavu od pahorkatiny řeky Berounky. Bábovka je také součástí takzvaného křivoklátsko-rokycanského pásma. Pravda, ona ta neznačená pěšina zase tak úplně neznačená není – turistické značky jsou zde totiž vtipně zastoupené bábovkami keramickými A na konci pěšiny čeká turistu milé překvapení… Od TIM Bábovka již opět na zelené značce, pokračuje cesta lesem a brzy mezi stromy vykouknou střechy prvních stavení, toť Strašice. Turista – zahrádkář se během sestupu nechá inspirovat s láskou udržovanými zahradami. Odměnou za vynaložené úsilí a příležitostí k vyhodnocení trasy výletu bude znaveným turistou zajisté s nadšením přivítána možnost občerstvení v Restauraci Na poště nebo v Restauraci Společenský dům, obě spolehlivě fungující i o víkendech. Turistické značení na trase je v péči Značkařského obvodu Rokycany. Trasa vede převážně po měkkých lesních cestách, občas zpevněných. Profil trasy je vhodný i pro zdatné seniory. Délka trasy 13 km Občerstvení na trase: pouze ve Strašicích Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí Jak se dostat Svojkovic: osobním vlakem Jak se dostat ze Strašic zpět: busem s přestupem v Rokycanech, v pracovních dnech i přímo do Plzně Vyhledejte si spojení zde. Doporučená mapa KČT: 34 – Brdy a Rokycansko
1124 Tip pro pěší výlet s dětmi Ochutnejte Brdy s návštěvou Domu přírody ve Třech Trubkách Trasa: Strašice – Tři Trubky Délka trasy tam i zpět je celkem jen 5,6 km Východištěm pro výlet je parkoviště na jv. konci Strašic, na samém okraji hranice CHKO Brdy. Výhod tohoto parkoviště a východiště u tzv. Hájkova mostu je hned několik: Je to k Domu přírody ve Třech Trubkách nejblíže Parkoviště s dostatečnou kapacitou není zpoplatněné Na parkovišti je i sezónní kiosek s občerstvením Od parkoviště vede na Tři Trubky asfaltová silnice, vhodná pro vozíčkáře s asistencí, i pro rodiny s kočárky Od parkoviště vede do Tří Trubek lesní asfaltka bez provozu. Komu se nechce jít po asfaltu, může použít souběžnou lesní pěšinu značenou modrou pásovou značkou, která téměř kopíruje tok říčky Klabavy. Chůze podél vody je vždycky příjemnější, neboť je na co koukat. Což se potvrzuje i v tomto případě. Řeka Klabava pramení v Brdech, severozápadně od vrchu Praha (862 m n. m.). U Hořejšího Padrťského rybníka se stáčí na sever a v následujícím úseku protéká v blízkosti hranic Plzeňského a Středočeského kraje. Následně vtéká definitivně na území Plzeňského kraje a zleva přijímá výtok přitékající z Dolejšího Padrťského rybníka a severní směr si udržuje až k obci Strašice. Poté pokračuje k Dobřívi, Hrádku, protéká městem Rokycany, obcemi Klabava, Ejpovice, Dýšina-Nová Huť a Chrást. U Chrástu podtéká železniční most a pravostranně se vlévá do Berounky. Délka Klabavy je 51,2 km, plocha povodí činí 373 km². Název řeky nebyl v minulosti ve státních mapových dílech ustálený. Přibližně do 60. let 20. století se na státní mapě řeka nazývala Klabavka.Její horní tok do soutoku s Holoubkovským potokem se nazýval Padrťský potok a dolní tok Klabava. Jednotný název Klabava pro celý tok řeky byl na státní mapě poprvé použit ve vydání z roku 1994. Návštěvnické středisko Dům přírody Brd je umístěno v objektu loveckého zámečku Tři Trubky. Dům přírody Brd je tak vstupní branou do jedinečného území CHKO Brdy. Nachází se v bývalých hospodářských budovách loveckého zámečku Tři Trubky, který je kulturní památkou. Návštěvnické středisko ve vnitřní i venkovní expozici představuje přírodní, kulturní i historické pozoruhodnosti unikátní krajiny CHKO Brdy, ostrova horských lesů uprostřed Čech. Otevírací doba Domu přírody Brd zde. Prohlédněte si odkaz na Dům přírody Brd zde Tak jako Krkonoše mají svého Krakonoše, tak i Brdy mají svého horského vládce. Je jím duch Fabián. Zůstává většinou neviditelný, ale občas se lidem zjeví. Ti, co jej viděli, jej nejčastěji popisují jako mysliveckého mládence s mohutným vousem, puškou a pádnou sukovicí. Lidé na Podbrdsku si odpradávna vyráběli jeho figurky ze dřeva, tedy z materiálu, který byl nejsnáze dostupný. Půvabné postavy panáčka ze šišek zdobily nejednu chalupu pod Brdy. Dnes Fabián vítá návštěvníky hned u vstupu do areálu zámečku. Lovecký zámeček Tři Trubky, byl vybudován na soutoku Třítrubeckého a Klabavy. V 80. letech 19. stol. jej nechal vystavět kníže Jeroným Colloredo-Mansfeld, vlastník zdejších lesů, podle návrhu je vídeňského architekta Camillo Sity. Po záboru pro vojenské účely a střelnici zámeček sloužil k reprezentačním účelům. Moderní multimediální expozice zajisté zaujme každého návštěvníka Pro mladší návštěvníky je připravena herna s kinosálkem Vodní elektrárna Třítrubeckého zámečku zajišťovala elektrický proud pro osvětlení zámečku a přilehlé myslivny. Vyrovnávací nádrž je napájena z Třítrubeckého potoka, který se vzápětí jako pravostranný přítok vlévá do sousední Klabavy. Dnes je elektrárna součástí expozice. Jako doporučený bonus k výletu je krátký výstup značený žlutou pásovou značkou na nedalekou Třítrubeckou vyhlídku s kamenným mořem Turistické značení na trase je v péči Klubu českých turistů - Značkařského obvodu Rokycany. Celková délka trasy tam i zpět je jen 5,6 km Občerstvení na trase: kiosek na parkovišti u Hájkova mostu nebo restaurace ve Strašicích Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí Jak se dostat do Strašic: busem z Plzně nebo z Rokycan Vyhledejte si spojení zde. Doporučená mapa KČT: 34 – Brdy a Rokycansko
Další tipy na výlety: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13

Pro KČT Plzeňského kraje s potěšením připravuje Jiří Mareš, trasykct@centrum.cz , aktualizace 19. října 2024