Výletník (12)
0719 Výlet pro pěší NS Po stopách formanů a Muzeum šumavského pivovarnictví NS seznamuje s historií Dešenic a okolních obcí, životem formanů i loupežníků. Stezka má 7 zastavení a délku 13,5 km. Okružní naučná stezka má východiště i cíl u parku a malebného mokřadu a biotopu v centru obce Dešenice. Trasa: Dešenice, mokřad – kaple sv. Jana – Matějovice, kaple sv. Anny – Děpoltice – podél úbočí Želivského vrchu – Žiznětice – Hořákův rybník – Dešenice, zámecké Muzeum Šumavského pivovarnictví - Dešenice, mokřad. Z východiště trasa vede mírným stoupáním po lesní silničce k železniční trati Klatovy – Železná Ruda a pokračuje k lesní kapli sv. Jana. Informační tabule u kaple sv. Jana seznamuje návštěvníka se životem a těžkou prací formanů Trasa od kaple pokračuje lesem do Matějovic, ke kapli Panny Marie. Ačkoliv jsou obě kaple pamětnicemi staré Šumavy, jsou šetrně opravené a pečlivě udržované. O tom, že formanství patřilo mezi riziková povolání, seznamuje informační tabule č. 4 – „Loupeživí rytíři a jiná čeládka na cestách“. Ze stráně nad Děpolticemi se otvírá panorama s výhledem k Zelené Lhotě a Králováckému hvozdu s dominantním Ostrým. V Žizněticích by byla škoda přehlédnout rekonstruovanou zastřešenou kamennou studnu s rumpálem. Jižně od Žiznětic, vlevo ve svahu nad serpentinami se nabízí ta pravá chvíle pro odpočinek, občerstvení a úžasný panoramatický výhled na celou západní Šumavu a Všerubskou vrchovinu. Do cíle vede trasa z kopce kolem Hořákova rybníka k dešenickému zámku s Muzeem šumavského pivovarnictví, v původně gotické tvrzi ze 14. stol., později renesančně přestavěné na zámek. Informace o otvírací době muzea, expozici a vstupném viz http://www.muzeum-desenice.cz/ Za pozornost stojí i Kámen doteku vlevo od starobylé zámecké brány. Hladký opracovaný kámen vybízí k pohlazení a symbolickému spojení přes základní skalní masiv s obcemi sousedními i za hranicemi. Jak se tam dostat: Do Dešenic vlakem nebo autem: z Plzně jen 65 min., z Klatov jen 25 min., z Domažlic jen 35 min. Vyhledejte si spojení zde Možnost občerstvení: restaurace v centru Dešenic Doporučená mapa: KČT č. 64 – Šumava Železnorudsko Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí	0320 Pohodlný výlet pro pěší turisty Za rozhlednou a zajímavostmi horního toku Střely O tom, že okolí řeky Střely nabízí krásnou přírodu a řadu zajímavostí není pochyb. Pojďme tentokrát navštívit krajinu, kde je Střela ještě pouhou říčkou. Střela: řeka odvodňující území severního Plzeňska a jih Karlovarska pramení na Tepelské plošině na úpatí Prachometského kopce v nadm. výšce 678 m, severně od obce Prachomety. Od Chyše až k ústí protéká hlubokým kaňonovitým údolím, rekreačně oblíbeným již v počátcích trempinku po 1. svět. válce. Hlavními přítoky jsou zleva Velká Trasovka jz. od Protivce, odvodňující jižní část Doupovských hor, vých. od Manětína Manětínský potok a jv. od Plasů Kaznějovský potok. Délka toku 97,4 km, před Liblínem se vlévá zleva do Berounky. Východištěm výletu je malé historické město Toužim, ležící v mělkém širokém údolí horního toku říčky Střely v Tepelské náhorní plošině. Historické jádro Toužimi se zámkem je památkovou zónou. Od směrovníku na náměstí se vydáme po modré pásové značce, vedoucí po západním okraji města. Střelu, ještě coby potok, máme po levé straně, a počínají se otvírat výhledy západním směrem k obci Útvina a Slavkovskému lesu. U bezejmenného rybníku opustíme modrou pásovou značku a odbočíme přes hráz, po Skokovské stezce a cyklostezce č. 2232 dojdeme do obce Útvina. Nepřehlédnutelný je Podzámecký rybník a níže položený bezejmenný rybník, vyhledávaný zejména rybáři. Oběma rybníky Střela protéká Za pozornost stojí technicky zajímavě řešená hráz a kašnový bezpečnostní přeliv bezejmenného rybníku Proč do Útviny? Obec Útvina leží v jižní části okresu Karlovy Vary. První písemná zmínka o Útvině pochází již z roku 1214. Obcí prochází důležitá silnice I. třídy spojující Plzeň a Karlovy Vary. Na jižním okraji obce stojí zajímavá rozhledna zvaná Třasák, a to je, oč tu běží. Dřevěná rozhledna ve výšce 610 m n. m., vysoká 12,5 metru, postavená v roce 2003 na soukromém pozemku majitelem Václavem Kryslem, podle jeho vlastního návrhu a projektu. Jako stavební materiál posloužil otesaný lomový kámen a impregnované smrkové dřevo. Má tři vyhlídkové plošiny, nejvyšší je ve výšce 10 m a vystoupáte na ni po 39 schodech. Z vyhlídkové plošiny se za příznivého počasí naskýtá kruhový výhled na Doupovské hory, část Slavkovského lesa, Rakovnicko a Plzeňsko. Vstup volný, stále. Délka průběhové trasy z Toužimi do Útviny je jen 4,2 km Celá trasa vede mimo frekventované komunikace, a proto je mimořádně vhodná i pro rodiny s dětmi. Doporučená mapa KČT č. 2 – Slavkovský les a Mariánské Lázně Občerstvení na trase: Toužim, Útvina Jak se tam dostat: do Toužimi i z Útviny nazpět busem Vyhledejte si spojení zde Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí Tajný tip: Níže po proudu, necelý kilometr pod bezejmenným rybníkem, se od Střely pravostranně odděluje půvabný lesní náhon k býv. Chylickému mlýnu, později přestavěnému na malou vodní elektrárnu
1021 Tip na výlet pro pěší turisty Hora Ždánidla S příchodem podzimu se za jasných dnů nebo inverzního počasí přímo nabízí výstup na některou ze šumavských hor, umožňující daleké výhledy jak do vnitrozemí, tak na okolní šumavskou krajinu, se známými a charakteristickými kopci a dominantními tisícovkami. Jednou z takových hor jsou Ždánidla, tyčící se 1,5 km jv. od jezera Laka a 2,5 km záp. od Prášil. Ještě v nedávné minulosti, v dobách Železné opony, byla tato hora nepřístupná, hluboko v hraničním pásmu a od státní hranice s Německem ji oddělovala pouze zpevněná vojenská cesta mezi zaniklou osadou Horní Ždánidla a jezerem Laka. Ačkoliv na různých mapových portálech jsou svahy Ždánidel protkány mnoha nezpevněnými přístupovými cestami a pěšinami, v podstatě se k vrcholu lze dostat pouze po jedné cestě, zpevněné, pohodlné a bezpečné. Ty ostatní nezpevněné cesty (na snímku), v mapě značené čárkovanou linií, již v mnoha případech neexistují, jsou zarostlé vegetací a dříve či později nadobro skončí v hustém porostu nebo mezi pokácenými stromy a vývraty. Ždánidla (něm. Steindlberg) jsou 1.308 m vysoká hora v Železnorudské hornatině. Na plochém vrcholu (geodetický bod) je nejvyšším bodem malá skalka, vzdálená přibližně 100 m. Poblíž geodetického bodu stojí automatická meteorologická stanice. Vrchol hory byl zalesněn smrčinou, po orkánu Kyril celý vrchol odlesněn. Z plochého vrcholu hory se nabízejí impozantní výhledy k jz.: Grosser Falkenstein, Plesná, sedlo mezi Plesnou a Polomem (kudy vede červená značka od Hůrky a jezera Laka do Železné Rudy), Polom, Jezerní hora. Na druhou stranu, směrem k jihovýchodu pak Poledník, Velká Mokrůvka, Lusen, Grosser a Kleiner Rachel. To je výčet pouze těch nejzřetelnějších z viditelných, znalec Šumavy jistě bez pochybností pojmenuje i řadu dalších vrcholů. Jak se tam dostat: Od turistického rozcestníku v Prášilech, u památníku zaniklých obcí, cestou vzhůru po žluté značce, mezi býv. zámečkem a býv. pivovarem. Zámeček vystavěl místní velkosklář Lorenz Gattemayer v roce 1751. Později zámeček v dražbě odkoupil hrabě Kinský, který nechal zámek přestavět. Ještě později, v r. 1779, po odkupu celého panství Kinských, v něm kníže Schwarzenberg zřídil lesní správu.  Žlutá značka mírně stoupá k býv. osadě Horní Ždánidla. Po ca 2,2 km na tuto cestu navazuje vpravo neznačená zpevněná cesta, která turistu dovede na obratiště lesní techniky, na úroveň 1237 m n. m., se sloupkem a tabulkou Bodu záchrany A18. Již od obratiště se lesní masiv rozevírá a umožňuje daleké výhledy zejména k severovýchodu a spatřit lze tisícovky Pancíř, Můstecký hřbet, Vysoký hřbet, Březník nad Dobrou Vodou, Křemelná, v pozadí Ždánov, Javorník a spatřit lze i hrad Kašperk. Od obratiště stoupá zřetelná pěšina lesním průsekem k vrcholu. Délka cesty z Prášil na vrchol je 5,3 km, což představuje jen ca dvě a čtvrt hodiny stoupání turistickým tempem. Je třeba mít na paměti, že cesta je v krátkém kontaktu s hranicí I. zóny NP, kam není vstup povolen, a v kontaktu s I. zónou NP je i samotný vrchol hory. Jak se dostat do Prášil: Autem (z Plzně jen 90 min., z Klatov jen 45 min., ze Sušice jen 25 min.), nebo vlakem a busem s přestupem v Železné Rudě, vyhledejte si spojení zde. Doporučená mapa KČT č. 64 – Šumava Železnorudsko Občerstvení na trase: pouze v Prášilech, jinak z vlastních zdrojů Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí	1021 Tip na výlet pro pěší turisty Kornatice, ŽST - Mariina skála – Lopata – Kozel – vyhlídka Švejcary - Šťáhlavy Navrhovaná trasa, ačkoli měří pouze 10,4 km, v sobě ukrývá tolik půvabů a zajímavostí, že by vydala na několik samostatných výletů. Ale protože jsou podzimní dny krátké, je délka trasy tak akorát, přihlédneme-li k času nezbytnému pro prohlídky jmenovaných lokalit. Tento výlet lze uskutečnit i v jiné roční době, jenže bychom byli ochuzeni o vůně a barvy smíšených a bukových lesů, kterými trasa prochází. Nelze pominout ani argument, že skrz koruny stromů bez listí je toho vidět mnohem více. Nechte se vést a nebudete litovat. Trasa má počátek v ŽST Kornatice, rybník, na trati spojující Nezvěstice – Mirošov – Rokycany. Od lesní železniční zastávky neznačenou cestou přímo k JJZ až do kontaktu se žlutou TZT, která vede přímo k Mariině skále, s Mariinou vyhlídkou. Mariina skála: na vrcholu buližníkové skály dřevěný vyhlídkový altán - replika pův. stavby z 19. stol. zničené při vichřici. Na skále je vytesáno datum vzniku samostatného Československa 28. října 1918. Vyhlídkový altán je dosažitelný po dřevěném schodišti. Na JV je nepřehlédnutelný vrch Kohouty (484 m) nad Milínovem, zatímco na ZSZ Radyně (567 m). Od Mariiny skály po žluté značce zpět a dále, stále po žluté, k TIM Pod Lopatou, cesta překonává železniční trať a údolí Kornatického potoka. Od TIM Pod Lopatou vede odbočka v délce 500 m ke zřícenině hradu Lopata, jejíž návštěvu nelze vynechat. Lopata: památkově chráněné výšinné sídliště a zřícenina hradu na buližníkové skále, osídlené již v pozdní době kamenné a halštatské. Hrad byl založen kolem r. 1330, z majitelů doložen až r. 1377 Heřman z Litic. Při dobývání v r. 1433 hrad vyhořel, když loupeživý rytíř Habart z Lopaty dal sám hrad zapálit, aby s vyhladovělou posádkou unikl z obležení (40 prchajících polapeno a v přilehlém lese oběšeno). Na vrcholové plošině základy sev. okrouhlé věže, pozůstatek tesané cisterny na vodu, malé zbytky zdiva paláce a torzo vstupního gotického portálu. O historii hradu, jejím středověkém dobývání královským vojskem a přírodní rezervaci Lopata, v níž se zřícenina hradu nalézá, více a velmi poutavě seznamuje několik informačních tabulí na odbočce a v místě zříceniny. Odbočka k lopatě je součástí NS F. X. France. Po prohlídce zříceniny a romantické skalnaté lokality se vraťme zpět do údolí Kornatického potoka, k TIM Pod Lopatou a pokračujme dále po modré chatovou osadou a polesím Hájek k areálu zámeckého parku Kozel. Na jižním břehu Lopatského rybníku, který je součástí parkového areálu, stojí směrovník a TIM Kozel-rybník, jenž je východištěm parkového okruhu. Zámecký park je mimořádně krásný ve všech ročních dobách, poskytuje mnoho zajímavých výhledů a poetických zákoutí, včetně vyhlídkového altánu Homolka s výhledem na okolí Lopatského rybníka. Uprostřed podzimu ubývá i návštěvníků, zůstávají jen skalní romantici, což má také svoje výhody. K parkovému zámeckému areálu patří i skála a vyhlídka Švejcary, SZ od zámku. Toto vyhlídkové místo leží poněkud stranou obvyklých procházek a jistě bude pro mnohé překvapením. Vyhlídkovým místem není označeno nadarmo - poskytuje totiž daleký a ničím necloněný výhled od jihu až po západ, na Radyni nevyjímaje. Tím by mohla být náplň trasy vyčerpána, ale není. Od zámeckého parku (Lopatského rybníku) přejdeme přes Úslavu po technicky zajímavém inundačním mostu, zařazeném mezi nemovité kulturní památky. „Inundační most slouží jako preventivní ochrana cesty před povodní. Pokud vede cesta v místě, kam se při povodni dostává voda (tzv. pásmo inundace – může jít například o proláklinu blízko řeky), mohla by být taková komunikace při povodni zatopena a proto nesjízdná. V takovém místě lze postavit most, který se při normálním stavu vody jeví jako zbytečný. V případě povodně však zůstane most i cesta nad vzdutou hladinou. Přitom není průtok vody natolik omezen jako u náspu. Z podobného důvodu se často staví i běžné mosty zdánlivě nesmyslně vysoké.“ (Zdroj: Wikipedie). V závěru výletové trasy nelze přehlédnout významnou dubovou alej - Hraběcí cestu, původně určenou pro hraběcí vrchnost na zámku Kozel, která si tuto alej zřídila za účelem dopravy na státní dráhy /zastávka ČD ve Šťáhlavech/. Dnes slouží občanům obcí Šťáhlavy a Šťáhlavice, turistům, cyklistům. Obec se vzorně stará o duby, došlo k výsadbě nových stromů, odbornému prořezání a péči. Povrch cesty v aleji je v celé délce (téměř 1,5 km) zpevněný a bezbariérový. Alej nás po modré značce dovede až k ŽST Šťáhlavy. Jak se tam dostat Do východiště ŽST Kornatice - rybník i zpět ze Šťáhlav osobním vlakem, vyhledejte si spojení zde. Doporučená mapa KČT č. 35 – Brdy Třemšínsko Občerstvení na trase: Bezejmenná čajovna pod zámkem Kozel, jinak z vlastních zdrojů Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí
0919 Výlet pro cyklisty Houbařské žně v Brdech Nález takového chlapíka není žádnou vzácností, přesto jistě potěší Září je měsíc, kdy se v Brdech houbám prostě daří a byla by škoda nespojit pohybové a poznávací aktivity se sbíráním hub. Výraz „sbírání“ je zde zcela namístě, neboť výraz „hledání“ by byl v tomto případě nepatřičný a hodně při zdi. Zdejší lesy oplývají poddubáky, hřiby kováři, vzácností nejsou ani bílé hřiby či křemenáče. Houbařské náčiní a taška na nosič či do batohu jsou nezbytností. Východištěm výletu je obec Trokavec, ještě před několika lety proslulá bojem za/proti výstavbě radaru. V Trokavci je totiž báječné místo pro zaparkování přímo u hospody, což přijde vhod zajisté zejména po návratu. Trasa: Trokavec – po cyklotrase č. 2273 - Hořejší Padrťský rybník a dále po červené značce – Dolejší Padrťský rybník – býv. Záběhlá – Pod Kočkou (nejvyšší bod výletu, 760 m) – rozcestí Tři Trubky a dále po modré značce – Tři Trubky, lovecký zámeček. Zpáteční cesta je možná po stejné trase nebo přes Roviny a býv. obec Padrť. Celková délka tam i zpět je jen 31 km. Trasa vede výhradně po bezpečných zpevněných cestách bez provozu. Na hrázi Hořejšího Padrťského rybníka Padrťské rybníky: soustava dvou rybníků – Hořejšího Padrťského (69 ha) a Dolejšího Padrťského (42 ha) na Padrťském potoce (jedna z hlavních zdrojnic Klabavy). Oba rybníky doloženy r. 1565, kdy byly největšími vodními plochami na panství Gryspeků z Gryspachu. Sloužily nejen k chovu ryb, ale také jako rezervoáry vody umožňující splavnění potoka, po němž se plavilo dřevo pro hutě na Rokycansku. Dnes významná ornitologická lokalita s výskytem mnoha pozoruhodných druhů ptáků (husa divoká, orel mořský, čáp černý aj.). Břehy rybníků zčásti pokryty rašeliništěm a podmáčenou smrčinou s výskytem řady vzácných druhů rostlin. Rybníky jsou napájeny potoky z okolních lesů, proto má jejich voda poměrně malý obsah živin. Lovecký zámeček Tři Trubky z r. 1891 na soutoku Třítrubeckého a Padrťského potoka. V 80. letech 19. století jej nechal vystavět kníže Jeroným Colloredo-Mansfeld, jenž vlastnil tuto část Brd spolu s panstvími Dobříš a Zbiroh. Autorem návrhu je vídeňský architekt Camillo Sita, stavba byla vystavěna v duchu pozdního romantismu. Po vytvoření vojenského prostoru a střelnice došlo k přemístění sbírek na zámek Dobříš, ovšem zámeček nadále sloužil k reprezentačním účelům. V květnu 1930 zde nocoval T. G. Masaryk. U nedalekého rybníčku stávala roubená vodní elektrárna, která dodávala elektřinu do zámečku a do hájovny Amerika. Doporučená mapa KČT č. 34 Brdy a Rokycansko a č. 35 Brdy a Třemšínsko Možnost občerstvení: Trokavec Jak se tam dostat: nejlépe autem (z Plzně jen 45 min.) Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí	1019 Výlet pro pěší i cyklisty Za největšími slunečními hodinami na světě … … není třeba jezdit nikam daleko. Nalézají se totiž v severní části Plzeňského kraje, mezi obcemi Bezvěrov a Krašov. Sluneční hodiny sestávají ze dvou základních atributů – časové stupnice a gnómonu. Časovou stupnici představují římské číslice umístěné na konstrukci na louce za silnicí, severně od vysílače Krašov. Gnómonem vrhajícím stín je anténní stožár vysílače. Při své výšce 342 m je nejvyšší stavbou Plzeňského kraje. Protože se jedná o hodiny sluneční, doporučuje se pro návštěvu slunečný den, kdy je vržený stín na posekané louce velmi zřetelný. V říjnu je takových dnů ještě dost, slunce už je níže než v letních měsících a vržený stín je tudíž výrazně delší. Vržený stín ukazuje pravý místní sluneční čas v rozmezí 10 – 14 hodin (tj. pravé poledne ±2 hodiny). Časovou stupnici představují římské číslice umístěné na konstrukci na louce severně od vysílače Krašov. Vysílač Krašov byl uveden do provozu v r. 1981. Kromě prvenství nejvyšší stavby v Plzeňském kraji je zároveň druhou nejvyšší stavbou v ČR. Pro kontrolu a obsluhu instalovaných zařízení je součástí stožáru výtah s horní stanicí a ochozem ve výšce 245 m. Z ochozu lze vrcholu vysílače dosáhnout již pouze po žebříku. Výkyv vrcholu za větru může být až ±1,5 m. Informační tabule komentuje podstatu a konstrukci slunečních hodin, vlevo a vpravo od informační tabule jsou v pozadí římské číslice, tvořící časovou stupnici. Vlevo od tabule je zřetelný vržený stín gnómonu – anténního stožáru vysílače. Zpevněná plocha s přístřešky pro odpočinek a stojany s informačními tabulemi o historii vysílače a slunečních hodinách Jak se tam dostat: Busem: do obce Bezvěrov a pěšky 15 min. k vysílači. Autem: z Plzně jen 40 min., ze Stříbra jen 41 min., z Tachova jen 56 min. Doporučená mapa: KČT č. 30 – Povodí Střely Možnost občerstvení: v Bezvěrově, restaurace u hasičárny Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí Tajný tip: Západně od Bezvěrova se rozkládá Blažejský rybník, s okružní přírodní naučnou stezkou sv. Blažeje a především zajímavou zříceninou kostela a s menhiry na břehu rybníka. Oblast západně od Bezvěrova je zároveň prameništěm Úterského potoka. Z Bezvěrova po lesní cyklotrase č. 2183 jen 3,5 km. Doporučujeme!
1019 Výlet pro pěší turisty Čerchov a hraniční cesta k Černé Řece Podzimní inverze rozhodně nemusí turistu omezovat, naopak, čím hůře v nížinách, tím lépe na horách. Zatímco v nižších polohách je zima a mlha jako mlíko, ve vyšších polohách je počasí úplně jiné, krajina je prosluněná a s dalekou viditelností. Pojďme si s následujícím tipem na výlet nechat proslunit den a „dobít baterky“. Od parkoviště v Caparticích pěšky na Čerchov (1042 m n.m.), nejvyšší horu Českého lesa. Obvykle již při dosažení TIM Horizontálka mlha řídne, cáry mlh se prodírá slunce a objevuje se blankytná modř. Na vrcholu hory je již obloha úplně jasná a navzdory zimě v nížině, zde je opravdu teplo. Viditelný je Královským hvozd s Jezerní horou a Ostrým, Všerubská vrchovina s Jezvincem, pohoří Hoher Bogen s oběma vrcholy Burgstal a Schwarzriegel, Korábská vrchovina s Korábem. Vše níže je zahaleno mlhou. Prostě inverze. Z Čerchova je třeba sestoupit k přeshraničnímu pěšímu přechodu TIM Hlinitá cesta (s nouzovým přístřeškem) a pokračovat po neznačené, leč zřetelné pěšině západním směrem k Lískové. Pěšina podél hraničních sloupků a kamenů je dobře průchodná. Překvapením jsou svěží mechy, žebrovnice různolisté a řada dalších rostlin, kterým vlhký vzduch a podzimní chlad velmi svědčí. Cestou po hraniční pěšině míjíme četné pěkně obnovené historické hraniční kameny, svědčící o významu, který jim byl historicky přikládán. U hraničního kamene 4/5 hraniční pěšinu opustíme a přejdeme 250 m do vnitrozemí k nedalekému TIM Nad Bastlovým mlýnem. Odtud stále po cyklotrase č. 2287 zpět k východišti v Caparticích. Cestou ovšem ještě procházíme osadou Černá Řeka s několika informačními tabulemi o bohaté historii a osídlení této osady. Z pastvin lze spatřit nedaleký hřeben Haltravy s nepřehlédnutelným vrchem Starý Herštejn. Jak se tam dostat: Do Capartic autem - z Domažlic jen 14 km, z Klatov jen 46 km, Plzně jen 63 km. V pracovní dny je možné spojení tam i zpět busem z Domažlic, ŽST Možnost občerstvení: Capartice - Hospůdka Sport Doporučená mapa KČT č. 29 – Český les jih (výřez na zadní straně) Zkontrolujte si před výletem počasí zde	0220 Tip na výlet pro pěší turisty Z Pňovan přes Butov do Stříbra Fyzicky nenáročná trasa s krásnými výhledy na vodní nádrž Hracholusky má počátek v Pňovanech, ŽST. Trasa vede od železniční stanice stále po modré značce, zpočátku po pravé straně, po překonání opraveného železničního mostu lesnatou krajinou po straně levé. Celková délka průběhové trasy je 12 km Na počátku cesty překonáte opravený železniční most s lávkou pro pěší, originálně kopírující spodní oblouk ocelové příhradové mostní konstrukce Cesta vysoko nad hladinou poskytuje krásné výhledy na protější břeh s chatovými osadami. Po 5 km cesta sestupuje do údolí Kšického potoka s tzv. Butovským vodopádem a turistickým odpočívadlem. Navzdory současnému vláhovému deficitu je vodopád stále činný. Nedaleko od Butovského vodopádu už se rozkládá osada Butov, s chatovou zástavbou a přístavištěm sezónní lodní dopravy. Vodní nádrž Hracholusky: Sypaná hráz vybudovaná v r. 1964 (dl. 270 m, šířka v koruně 5 m, výška 27 m) na řece Mži. Vodní plocha 470 ha, délka 22 km, šířka 50–300 m, max. hl. 31 m. Retenční, hydroenergetické a rekreační využití – okolo jezera je několik středisek (Vranov, Butov, Čerňovický most, Na Radosti a oblast u hráze). Oblast je dobře přístupná žel. tratí Plzeň–Cheb i vedlejší žel. tratí Pňovany–Bezdružice (www.bezdruzickalokalka.cz ) s unikátním ocelovým tzv. Pňovanským železničním mostem z r. 1901 (dl. 210 m, vysoký 37 m) na 2 zděných pilířích, oprava mostu dokončena v r. 2019. Pravidelná lodní doprava lodí „Plzeň“ s kapacitou 150 osob po 20 km dl. plavební dráze (6 přístavních zastavení); provoz V.–IX., prodej jízdenek na lodi. www.hracholusky.com. V zimním období je stav vodní hladiny v nádrži velmi snížený, Mže u Butova protéká pouze původním korytem. Zato však umožňuje pohledy na místa, za plného stavu hladiny ukrytá pod vodní hladinou, např. řopík u pravého břehu střediska Butov, který byl součástí obranného systému, tzv. Plzeňské čáry Úchvatný výhled ze skalního masivu Butovská vyhlídka do údolí Mže je opravdovou lahůdkou Tím však místa k zastavení nekončí. Kromě malebného říčního údolí se zbytky býv. mlýnů a zarostlými náhony na Mži pod Stříbrem, prochází cesta romantickým stříbrským parkem s vodopády a pozornost návštěvníka zajisté zaujme i pečlivě modernizované Masarykovo náměstí s renesanční radnicí, nebo renesanční kamenný most z r. 1560 s bránou, třetí nejstarší zachovaný most u nás. Doporučená mapa KČT č. 31 – Plzeňsko Občerstvení na trase: Butov, Stříbro Jak se tam dostat: nejlépe vlakem Vyhledejte si spojení zde Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí Tajný tip: Celá trasa podél vodní nádrže vede po osluněné levé straně Mže
0520 Výlet pro pěší turisty Naučnou stezkou Kaňonem Horní Berounky Přírodní park Horní Berounka (10 105 ha, vyhl. v r. 1995) – civilizačními vlivy nenarušený kaňon horního toku Berounky v úseku počínajícím asi 2 km pod Plzní soutokem Úslavy s Berounkou a končícím v k. ú. Zvíkovec. Území přírodního parku tvoří podstatu křivoklátského bioregionu. Specifický profil údolí předurčuje výskyt řady rostlinných společenstev včetně velmi bohaté fauny. Květen s do plné krásy probuzenou jarní přírodou je ideální dobou pro objevování neobvyklých výhledů do kaňonu Horní Berounky. Nenechte si ujít tuto příležitost a vydejte se na naučnou stezku, která vás spolehlivě dovede za vyhlídkovými místy a poříčními partiemi. Trasa NS je průběhová, dvouetapová, zdatní turisté mohou absolvovat pohodlně obě etapy (severní a jižní) najednou. Doporučené výchozí místo je obec Čivice, kde na návsi stojí informační panel s hlavními informacemi a přehledovou mapkou trasy. Za dalekými výhledy na řeku je třeba zdolat horní část tzv. Čivického okruhu. Za vynaložené úsilí budete bohatě odměněni úchvatnými výhledy do údolí Berounky, zejména na Žikovský mlýn. Trasa vede přes obec Robčice (možnost občerstvení v Hospůdce u Horů) a sestupuje k Libštejnskému jezu se siluetou hradní věže na protějším břehu. O historii této lokality vás seznámí informační panel. Podrobných informačních panelů je na celé 14,5 km dlouhé trase NS celkem 17. Seznámí vás s historií této oblasti, místopisem, geologickým vývojem kaňonu Berounky od starohor až po současnost, s rostlinstvem a zvířectvem, s mlýny a mlynářským řemeslem, s památnými stromy a lesním hospodařením, s rybářstvím a obyvateli zaplavovaných lužních lesů, se štolovou těžbou břidlic a mnoha dalšími zajímavostmi. Při návratu ze severní etapy lze plynule navázat na kratší jižní etapu, která vede výhradně po břehu Berounky až k soutoku s říčkou Třemošná u nově opraveného Kaceřovského mlýna. Od soutoku Berounky a Třemošné, kde stávala rybárna, prochází trasa NS podél říčky Třemošná kolem skalních útvarů, až k východišti první (jižní) etapy. Pro návrat lze volit ze dvou variant – po silnici do Kaceřova, nebo zpět podél Berounky do Čivic. Délka severní a jižní etapy je 14,5 km Doporučená mapa KČT č. 31 - Plzeňsko nebo 34 – Brdy a Rokycansko Občerstvení na trase: v Robčicích a v Kaceřově Jak se tam dostat: v pracovní dny busem z Plzně (Terminál Hlavní nádraží), o víkendech autem (z Plzně jen 30 min., z Rokycan jen 35 min.) Vyhledejte si spojení zde Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí	0322 Tip na výlet pro pěší turisty Naučná stezka Lesy města Stříbro Lesy města Stříbro s.r.o. se od podzimu 2021 prezentují novou okružní lesní naučnou stezkou délky 7,4 km. Záměrem NS je seznámit návštěvníka s obyvateli, rostlinstvem, způsobem hospodaření a přiblížit pohled na les jako neobyčejný ekosystém naší krajiny. Součástí každé informační tabule je přehledová mapka s vyobrazením trasy a zvýrazněním místa, kde se právě nalézáte. Trasa je obousměrně vyznačena značkou obvyklou pro naučné stezky. Vyznačení trasy realizoval Klub českých turistů - Značkařský obvod Tachov. Nástupními místy může být obec Sulislav, nebo Sulislav ŽST, podle toho, zda se rozhodnete pro příjezd vlakem, autem či busem. Východištěm NS je stanoviště č. 1 v nejzápadnější části NS, s odpočinkovým altánkem a ohništěm v blízkosti Janského rybníka, ale protože je trasa NS okružní, je pouze na vás, odkud a kterým směrem se za poznáním vydáte. NS obsahuje 11 specializovaných zastavení s infomačními panely a velmi pečlivě zpracovanými grafickými a textovými informacemi. Od stanoviště č. 1 je to opravdu blízko … … ke stanovišti č. 2, k výklenkové kapličce postavené v r. 2020, zasvěcené sv. Eustachu, na místě původního smírčího kříže. (sv. Eustach či Eustachius, legendární křesťanský mučedník, jeden ze Čtrnácti svatých pomocníků, povoláním důstojník, který měl být podle legendy pro svou křesťanskou víru upálen či uvařen za císaře Hadriána kolem roku 118. Svátek svatého Eustacha se slaví 20. září) Janský rybník, v těsné blízkosti stanoviště č. 1, mezi Sulislaví, Sytnem a Stříbrem, mezi domácími též nazývaný Křivý rybník, jsou vlastně dva rybníky spojené do jednoho. Rybník o rozloze 25 062 m^2 vodní plochy, je zásobárnou vody pro okolní lesní porost. Zajímavostí je jeho nezvyklý tvar, který z jednoho konce neumožňuje pohled na druhý konec. Po prohlídce naučné stezky lze volně navázat na červenou turistickou značku nebo cyklotrasu č. 2204, procházející NS, a dojít do obce Vranov, vzdálené jen 2,3 km, kde je vlaková zastávka a vyhlášená restaurace, nebo se vrátit k zaparkovanému autu v Sulislavi. Jak se tam dostat: Vlakem do zastávky Sulislav (vyhledejte spojení zde), nebo autem či busem do obce Sulislav (z Plzně jen 22 min., ze Stříbra jen 6 min., z Domažlic jen 45 min.) Doporučená mapa KČT č. 31 - Plzeňsko Občerstvení na trase: Sulislav - Hospůdka U kostela, od 17 hodin kromě pondělí; Vranov - restaurace Vranov (denně, celodenní provoz) Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí.
0422 Tip na výlet pro pěší turisty s dětmi Lesopark Martinská stěna v Dobřánkách Lesopark Martinská stěna v Dobřánkách na sev. okraji Dobřan byl revitalizován v roce 2010. Původní park byl vybudován již za první republiky okrašlovacím spolkem Hubertus. Martinská stěna zpustla a na dlouhá léta se stala jen zarostlým kopcem, kde lidskou činnost připomínala pouze zchátralá kaplička a stopy po dávné těžbě pískovce. V současnosti je lesopark místem, kam se vrátil život i jeho původní duch. Martinská stěna se podélně táhne při silnici vedoucí do Lhoty. Centrálním místem lesoparku je prostor s pískovcovým srdcem. Hned vedle srdce je průchod ke strmým pískovcovým stěnám, které dokazují, jak intenzivně se zde těžilo. V místě bývalého lomu je dnes komorní amfiteátr. Z vrcholu skal je mezi korunami stromů hezká vyhlídka. Druhá vyhlídka na Dobřany a okolí je od dřevěného kříže při jižním vstupu do parku nedaleko obnovené kapličky Čtrnácti svatých pomocníků v nouzi. Park je citlivě zasazen do lesa formou naučné stezky se 14 naučnými zastaveními. Na 2 kilometry dlouhé trase, která vede po písčitých cestičkách, dřevěných lávkách a schodištích, se dozvíte o historii místa, která sahá až do 19. století, kdy se zde těžil pískovec, ale také o místní i okolní fauně a floře. Trasu lemují lavičky, malé návštěvníky jistě zaujme hmyzí domeček, hřiště s prolézačkami a trampolínou i další přírodní atrakce, ale ty považujte za malá překvapení. Jak se tam dostat Do Dobřan vlakem a pak přes náměstí TGM do východiště u Dobřánek za mostem přes Radbuzu (vyhledejte si spojení zde), nebo autem na parkoviště na okraji lesoparku, z Plzně přes Valchu a Lhotu jen 17 minut. Doporučená mapa KČT č. 32 – Přešticko Občerstvení na trase: Pivovar Modrá hvězda na náměstí v Dobřanech Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí Leták o NS a lesoparku ke stažení zde	0522 Tip na výlet pro pěší turisty za hranice Plzeňského kraje Prokopské a Dalejské údolí Snad příliš neprohádám, pokud předpokládám, že o Prokopském údolí na jz. okraji Prahy už mnozí slyšeli. A také předpokládám, že už je i mnozí navštívili. Ale ještě je zajisté mnoho těch, kteří o jeho návštěvě uvažují, ale neví, jak se tam dostat a zda za návštěvu vůbec stojí. A právě pro takové je tento Tip na výlet. Prokopské a navazující Dalejské údolí patří k nejkrásnější přírodní lokalitě na území Prahy a je častým cílem mnoha návštěvníků. Místo, které protíná Naučná stezka Údolím Dalejského potoka, patří mezi vyhledávané přírodní lokality díky přírodním úkazům, zajímavostem, jezírkům, opuštěným lomům a skalním výběžkům. Trasa se šestnácti zastaveními seznamuje s pozůstatky těžby v opuštěných vápencových lomech, geologickou minulostí nebo místní faunou a flórou. Údolí, jehož kaňon dosahuje místy až 70 metrů hloubky, a které vznikalo erozní činností během posledního milionu let, je názornou ukázkou geologického vývoje hornin od svrchního ordoviku do středního devonu. Strmé tabulové vápencové skály, četné opuštěné lomy a temné jeskyně, ukrývající pozůstatky života prehistorických zvířat a lidí – to je jen stručný výčet zajímavostí tohoto fascinujícího místa. Tato jedinečná lokalita je zákonem chráněna teprve od roku 1978, ale ani stavba silnic, železnice a otevření vápencových lomů na počátku 20. století, jí naštěstí neublížilo natolik, aby zničilo její krásu a přitažlivost. Počátek výletu je v žst. Praha - Řeporyje, kde se napojíme na zelenou pásovou značku a ta nás také provede naučnou stezkou a celým údolím až do cíle cesty žst. Praha – Hlubočepy. Délka trasy je 7 km. Uprostřed údolí objevíte opuštěné lomy s vrstvami devonských vápenců, která jsou zároveň významnými paleontologickými nalezišti. K těm nejznámějším patří Prokopský lom, pod nímž se nacházel původní Dalejský mlýn, pozdější hostinec, který však byl po letech chátrání v 70. letech stržen. Těžbou vápence také zanikla v r. 1890 původní rarita – 120 m dlouhá jeskyně ve skále, kde byly nalezeny zbytky koster mamuta, medvěda, nosorožce, zubra, soba, koně, lva i mnoha menších savců a také kosti člověka z doby starších čtvrtohor. Palouk Bojiště s instalacemi neopracovaných vápencových kvádrů z místních lomů. "Polámaní panáčci, co se prali všude", jsou dílem výtvarníka Kurta Gebauera, představuje originální pokus o rekultivaci vytěženého vápencového lomu. Tunel v Prokopském údolí (průchodný) je bývalou dopravní štolu z Prokopského lomu, kterou se přepravoval vytěžený vápenec do blízkých pecí. V zimě tato chodba obvykle zamrzá a vzhledem k její délce, zde bývá stabilní teplota umožňující vznik rampouchů a ledových krápníků. Nejromantičtějším místem Prokopského údolí je však malebné skalní hlubočepské jezírko pod strmou vápencovou skálou, které vzniklo zaplavením bývalého lomu výronem spodní vody po odstřelu skály kvůli těžbě vápence. Jezírko má celkovou rozlohu 25 arů, je 106 m dlouhé, 26 m široké a 10 m hluboké. Natáčela se zde mimo jiné také známá scéna z filmu Pelíšky ("muž s koženou brašnou"). Jak se tam dostat: Nejlépe vlakem! Tam: z Plzně ranním Západním expresem do žst. Praha – Smíchov, zde přestoupit na osobní vlak ve směru Rudná u Prahy, do žst. Řeporyje. Zpět: Ze žst. Hlubočepy do žst. Smíchov, zde přestoupit na vlak do Plzně (vyhledejte si spojení zde) Doporučená mapa KČT č. 36 – Okolí Prahy - západ Občerstvení na trase: Pivovar Prokopák v ca polovině trasy, na konci trasy restaurace U Ritschelů přímo u peronu žst. Hlubočepy Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí Tajný tip: Poslechněte si pořad Českého rozhlasu Dvojka Co spojuje Prokopské údolí a Aljašku
0622 Tip na výlet pro pěší turisty Liblín – zřícenina Krašov – Hlince - Chříč Tento tip na výlet je mimořádně doporučen na pracovní dny, neboť víkendové spojení z cíle cesty, ze Chříče do Plzně, není buďto žádné, nebo je problematické. V pracovní dny je naopak spojení výborné. * Výlet má počátek v Liblíně, kde je na pravobřežní straně mostu přes Berounku turistické informační místo (TIM) a turistická vývěsní mapa (TVM). Vydejme se po modré značce přes dvouobloukový železobetonový most, vybudovaný ve 30. - 40. letech 20. století na levý břeh a do obce Kozojedy. (Most bude do 31.12.2022 pro vozidla nad 5 t uzavřen z důvodu havarijního stavu a oprav, pro pěší je však běžně průchodný) Již po opuštění mostu se otevírá nádherný výhled na most a městys Liblín, který je v ranním slunci obzvláště působivý. V Kozojedech je třeba odbočit doprava a stinnou alejí pokračovat do lesa, kde turistu po překonání Rožského potoka mile překvapí lesní kaple Sv. Vojtíška z r. 1714. V 19. stol. byla kaple cílem procesí, která v dobách nadměrného sucha putovala ke kapli, aby věřící prosili o déšť. Zdá se, že naši předci věděli, jak v případě sucha postupovat a co na něj platí… Mírně stoupající cesta lesním stínem je po ránu velmi příjemná a osvěžující. Následuje obec Bohy. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1228, z výpisu majetku kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Jak je z data první písemné zmínky o obci patrné, jsou Bohy o 67 let starší než Nová Plzeň, zal. až v r. 1295. Od Bohů začíná nejkrásnější část celého výletu, neboť trasa vede po L břehu Berounky. Na své si jistě přijdou jak botanici, tak ornitologové – vlhké mikroklima údolí Berounky má blahodárný vliv nejen na zdejší květenu, ale i na ptačí populaci. V oblouku Berounky si určitě nenechte ujít malé odbočení k romantické a poměrně zachovalé zřícenině středověkého hradu Krašov, na skalnaté ostrožně nad vtokem Brodeslavského potoka do Berounky. Z četných hradních vyhlídek se nabízejí úžasné výhledy na řeku. Vstup do hradu je časově neomezený a bez vstupného. Po prohlídce se vrátíme zpět dolů k řece a pokračujeme necelý kilometr až k TIM Všehrdský potok. Zde pozor - měníme vedoucí barvu značky z modré na zelenou, a té se budeme držet až do cíle cesty. Následuje obec Hlince, která je zajímavá lidovou architekturou a zcela právem patří mezi vesnické památkové zóny pro dobře zachovalé venkovské usedlosti a cenné roubené stavby. Za osadou Ptyč rozhodně stojí za to malá odbočka od silničního mostku přes Dolanský potok ke kostelu sv. Petra a Pavla.   Gotický kostel sv. Petra a Pavla na místě zaniklé vsi Dolany,  stojí osamocen v polích na nevysoké terase nad nivou řeky Berounky v místech, kde řeku brodem překonávala zemská stezka vedoucí od Zvíkovce. Ještě před několika lety byl technický stav kostela v tak žalostném stavu, že měl blíže ke srovnání buldozerem, než k celkové opravě. Avšak v roce 2004 byl vypracován projekt na obnovu krovu, střechy kostela se zvoničkou, stropu a kruchty. Z prostředků MK ČR, Plzeňského kraje a obce samotné, byly v témže roce krov a střecha obnoveny a celý kostel byl tak zajištěn před povětrnostními vlivy. Poté bylo okolí kostela osázeno 25 hrušněmi a dvěma jírovci. Následovalo obnovení věžičky s novým křížem a makovicí, vysvěcení a osazení nového zvonu, obnova fasády, zavedení elektrického proudu, vysušení a dokončovací práce. Podle pověsti v 18. století ves Dolany, zchudla natolik, že musela prodat i kostelní zvony. Když potom císař Josef II. zrekvíroval vybavení kostela sv. Mikuláše na Starém Městě v Praze, rozhodl se věnovat jeho největší zvon Dolanům. Ale obyvatelé nedaleké Chříče, pod jejichž faru dolanský kostelík náležel, jim velký staroměstský zvon nepřáli. S výmluvou, že malému kostelu stačí malé zvony, si jej vzali pro sebe. Když se však zvon poprvé v chříčském kostele rozezvučel, hněvivě volal: „Do Dolan – do Dolan!“, obyvatelé se zalekli a vrátili zvon dolanským. Od té doby zvonil krásně. V cíli cesty – v obci Chříč – se nabízí občerstvení v pivovaru Chříč. V barokní sladovně v patře nad hostincem vzniklo netradičně pojaté Muzeum každodennosti, které hravou formou představuje život na vesnici v minulosti. Celková délka trasy 17 km. Turistické pásové značení zajišťuje a pravidelně obnovuje Značkařský obvod Plzeň – sever. Cesta tam: ranním autobusovým spojem Plzeň – Liblín Zpět: V pracovní dny busem Chříč – Kařez, ŽST; přestup na vlak Kařez, ŽST – Plzeň. (vyhledejte spojení zde) Doporučená mapa KČT č. 33 – Křivoklátsko a Rakovnicko Občerstvení na trase: příležitostně Hlince – Občerstvení U Potůčků, Pivovar Chříč Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí.	0722 Tip na výlet pro pěší turisty Kolem Liščích skal a krajinou fascinujících kamenů v přírodním parku Horní Střela Přírodní park Horní Střela: (7350 ha, vyhl. v r. 1978) – je součástí hluboce profilovaného lesnatého komplexu na zlomovém svahu Žihelské brázdy a Rabštejnské pahorkatiny. Pro oblast Jesenicka, Blatna, Petrohradu či Lubence jsou typické geologické zajímavosti v podobě žulových skal a balvanů různě rozesetých ve zdejších lesích. Navrhovaný výlet jistě zaujme množstvím přírodních zajímavostí v celém svém průběhu. Mezi ty stěžejní patří skalisko Bílý kříž s dalekým výhledem do krajiny, cesta lesem naučnou stezkou okolím Lubence podél Liščích skal s umělými kaskádami na souběžném Struhařském potoku, naučná stezka Sklárna s pahorkem Lidčina skála, lesní osada Sklárna (sklárna zde v minulosti opravdu fungovala), skalní město s viklany a obřími balvany. Rovněž nebývá úplnou samozřejmostí na trase spolehlivá restaurace (Tis u Blatna) a hospoda v cíli cesty (Žihle) pro doplnění tekutin a iontů, protože s tím si nelze zahrávat. Průběh celé trasy navíc zpestřuje možnost báječného vykoupání v lesním Petrově rybníčku (též Petrák) s čistou vodou a písčitým dnem. * Výlet má počátek v zastávce Lubenec, zast., odkud je třeba se vrátit ca 300 m podél kolejí zpět k přejezdu přes trať a k zelené značce. Zelená značka nás dovede vzhůru k vyhlídkovému skalisku Bílý kříž, s dalekým výhledem k Doupovským horám a Tepelské vrchovině. Dřevěný bílý kříž stojí opodál, níže, ale je od něj také daleký výhled. Pokračujme po zelené značce úbočím Liščích skal, tvořenými drobnými žulovými skalními výchozy a kamennými moři. Nejvyšším bodem Liščích skal je Čertovka (587 m n. m.). Původní porosty na skalách tvoří působivé soliterní borovice košatých tvarů. Cestou vzhůru pás Liščích skal protíná tzv. Plzeňská čára s linií předválečných bunkrů. Na vrcholu stoupání u kapličky sv. Jiljí změníme zelenou značku za žlutou, vedoucí po náhorních loukách a pastvinách s četnými nepřehlédnutelnými osamělými i seskupenými balvany. Na náhorních loukách Žihelské brázdy mají svůj domov chráněné rostliny, mezi něž patří i kolonie výrazného Kosatce sibiřského Po žluté a později po červené značce dojdeme až do obce Tis u Blatna. Byl by čirý nerozum zde nevyužít možnosti k odpočinku a občerstvení v místní Restauraci U Čapků s velkým výběrem pokrmů i nápojů. Cesta dále pokračuje po červené značce, která se po vstupu do lesa spojí s NS Sklárna. Nejzajímavější lokalitou na této NS je návrší Lidčina skála s balvanem, do něhož je vetknuta fotka, jako vzpomínka na dívku Lídu a její nešťastný konec Osadu Sklárna dnes tvoří hájovna, rekreační areál pro školy v přírodě, autokemp se sezónním občerstvením a nepoužívané lanové centrum. Ca 500 m západně od osady se jako drahokam ukrývá lesní rybníček Petrák s možností báječného vykoupání v čisté vodě s písčitým dnem. Zatímco trasa výletu dále pokračuje ve směru do Žihle, jeden se nestačí rozhlížet a divit. Tu osamělý balvan jako strážce stezky, tu seskupení balvanů jako z jiného světa. To pravé ale teprve přijde: Přírodní památka U báby – U lomu se skládá ze tří částí, které jsou od sebe vzdáleny ca 1,3 km. V té severnější nelze přehlédnout žulový kamenný blok nesoucí název Bába (výška 6 m, šířka 12 m), jižním směrem pak balvan s názvem Dědek (výška 5 m, šířka 8 m) a ca 1,3 km na západ skalní město Viklan. Lokalita s bizarním seskupením viklanů odporujícím fyzikálním zákonům Balvan Dědek, výška 5 m, šířka 8 m Cesta do cíle cesty už je jen s kopce a vyprahlého turistu jistě bude popohánět představa posezení ve stínu pípy hnedka u nádraží. A toto vše na trase dlouhé jen 16 km. Doporučená mapa KČT č. 30 – Povodí Střely Jak se dostat tam: Časným ranním vlakem do stanice Blatno u Jesenice (směr Žatec, Most), poté přestoupit na lokálku do zastávky Lubenec, zastávka. Jak se dostat zpět: Přímým vlakem ze stanice Žihle do Plzně (vyhledejte spojení zde) Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí
0822 Tip na výlet pro pěší turisty CHKO Český kras – jihozápad CHKO Český kras je chráněné území o rozloze 128 km^2 založené v roce 1976 za účelem ochrany a zachování nejcennější části barrandienské pánve. Český kras je největším a nejvýznamnějším krasovým územím v Čechách. Nachází se ve Středočeském kraji mezi Prahou (Radotínem) a Berounem. Na severu sahá až po Mořinu a Loděnici, na západě po Koněprusy, na jihu po Všeradice a Zadní Třebaň. Turisticky nejznámější částí je oblast Karlštejna a dále mezi Prahou a Zdicemi, s velmi kvalitními vápenci. Tvoří je prvohorní mořské usazeniny stáří 400 milionů let. V oblasti se vyskytuje cenná teplomilná květena i zvířena, rovněž se zde nalézá velké množství cenných geologických profilů a světově významných nalezišť zkamenělin. Jde o krasové území s romantickou a divokou krajinou rozbrázděnou řadou roklin a kaňonů. Najdeme zde také mnoho jeskyň, které patří mezi ty největší na našem území. Členitým reliéfem protéká řeka Berounka s dalšími přítoky, jejichž údolí má často kaňonovitý ráz. Bohaté bylinné patro je tvořeno především vzácnou teplomilnou květenou. Pro svou přirozenou skladbu jsou také velmi ceněné zdejší lesy. Krasový reliéf podmiňuje výskyt vzácných živočišných druhů, především netopýrů, měkkýšů a mnoha druhů motýlů. * Již výše uvedená charakteristika CHKO Český kraj je dosti motivující na to, aby zvídavý turista tuto oblast prozkoumal. Ale kde začít? Přijměte naše pozvání na výlet do jihozápadní části Českého krasu, kterou jsme pro vás již prozkoumali, a která je Plzni a Plzeňskému kraji nejblíže. Z Plzně je to do východiště tohoto výletu – do Zdic - necelá hodinka jízdy vlakem. Navštívíme oblast s názvy Koukolova hora, Aksamitova jeskyně, Koněprusy, Čertovy schody, Koda. Některé z těchto pojmů už jste možná zaslechli, Koněpruské jeskyně už jste jistě navštívili, ale co ty ostatní? Využijte náš Tip na výlet, nebudete zklamáni. * Trasa výletu má počátek v ŽST Zdice. Přímo před nádražní budovou je umístěn TIM s levou zelenou směrovkou, zelené se budeme držet. Po ca 850 metrech opustíme silnici a poračujeme mírným stoupáním smíšeným lesem po pěšině dojdeme k TIM Lounín. Zde se trasa zelené značky zlomí a klesá do osady Slavíky. Ze Slavíků, které jsou zároveň počátkem souběžné naučné stezky Koukolova hora – Kotýz, vystoupáme na vrchol Koukolovy hory. Koukolova hora (471 m) je vysoký kopec u vsi Slavíky poblíž Tmaně v okrese Beroun. Název nese hora podle Viléma Koukola, jenž byl v 15. století majitelem popovického panství. Na vrcholu stojí krásně zrestaurovaná výklenková kaple sv. Blažeje. Tu nechal v roce 1832 vystavět Karel Mudroch, rektor Univerzity Karlovy. Z dříve holého vrcholu hory byl rozhled do celého okolí, dnes je výhled částečně omezen vzrostlými stromy na severní stranu, směrem k Berounu, zalesněnému hřebenu s rozhlednou Děd a navazující CHKO Křivoklátsko. Přestože hora není na seznamu chráněných území, vyskytuje se zde řada chráněných rostlin. Přes vrchol prochází NS Koukolova hora – Kotýz, seznamující návštěvníka s místní faunou, flórou a s geologickou stavbou zdejší krasové oblasti. Trasa dále pokračuje sestupem kolem skalního masivu Staré skály, který je zajímavým a cvičným horolezeckým terénem, ca 300 m k TIM Koukolova hora, kde zelenou opustíme a pokračujeme po žluté. Už při sestupu na východě dominuje krajině vrch Kotýz se stejnojmennou národní přírodní památkou. Pokud byste zahořeli touhou se tam podívat, buďte v klidu – právě tam máte namířeno. Nejprve ovšem sestoupíme do osady Havlíčkův Mlýn. Mlýn původem z 19. stol. zde opravdu stojí, bohužel ale veřejnosti nepřístupný. Po mnoha historických a technických peripetiích (požár od svíčky, přestavba na vodní elektrárnu, zatčení mlynářky gestapem, znárodnění, vrácení v restituci potomkům mlynářské rodiny) je zde dnes výrobna krmných směsí. Pod mlýnem u soutoku Suchomastského potoka a úzkého konce náhonu vytéká z lesní stráně pramen s výbornou vodou, pro kterou jezdí lidé ze širokého okolí. Od studánky ca 300 m dlouhým výstupem konečně dojdeme k proslulé Aksamitově bráně Aksamitova brána - přírodní vápencový útvar, největší skalní brána Českého krasu – je pozůstatkem vstupního portálu bývalé jeskyně na vrchu zvaném Kotýz, jejíž strop se v 19. století propadl. Brána byla pojmenována po českém lékaři a archeologovi Janu Aksamitovi, který se ve 20. letech 20. století podílel na výzkumu krasového území. Tzv. Aksamitka vypadá jako vchod do pekla, zvláště pokračující trhlinou v zemi, kam se svalila její část. Tato bývalá jeskyně má za sebou dlouhou historii, ve které nechybí děsivý přízrak, ztracení lidé či ukrytý poklad. Původní jeskyně se propadla a zaplnila chodbu podzemního labyrintu. Od Aksamitovy jeskyně je to opravdu nedaleko k fascinující vyhlídce na Velkolom Čertovy schody Velkolom Čertovy schody se rozkládá v CHKO Český kras, vyhlášené v r. 1972, na základě expertíz, ve kterých byly zohledněny vědecké, ochranářské a těžební aspekty. Z těchto studií mimo jiné vyplynulo, že těžbou se odkrývají jedinečné geologické profily, bohatá paleontologická naleziště a významné krasové jevy. Těžbou odkryté jedinečné fenomény významně prohloubí poznatky o geologicky mimořádně ceněné oblasti Barrandienu. Geologické jevy bude možné za definovaných podmínek zachovat i po ukončení těžby pro příští generace. Tyto argumenty vedly k začlenění existujících dobývacích prostorů do CHKO Český kras. Dnes tak probíhá těžba v lomech VČS-východ a VČS-západ, které leží v dobývacích prostorech Koněprusy a Suchomasty I. Poslechněte si o této lokalitě zamyšlení Václava Cílka: Krajina a těžba: Velkolom Čertovy schody - ČT edu - Česká televize (ceskatelevize.cz) Průmyslová těžba kvalitního vápence v této oblasti má počátek před rokem 1921, předtím zde byla provozována tzv. selská těžba vápence, jejíž součástí byla nedávno opravená a zpřístupněná cihelná vápenice. Nad vápenicí je dobře vybavené informační místo s panely bohatě informujícími jednak o samotné těžbě, jednak o těžké práci v lomu a zpracování vytěženého vápence. * Od býv. vápenice to (stále po žluté) není daleko k areálu proslulé Koněpruské jeskyně a naučné stezky Zlatý kůň, její návštěva a prohlídka je ovšem na samostatnou kapitolu, protože máme před sebou do cíle ještě 7 km * Dobrá zpráva – občerstvení v domečku na návsi v obci Tobolka. Z Tobolky je cesta přes osadu Koda do cíle cesty v Srbsku už stále jen z kopce. Osada Koda - malý rybníček, sloužící kdysi jako zdroj vody pro pohon mlýna Koda. Napájí jej vyvěračka Koda, známý pramen Českého krasu, nacházející se ve stejnojmenném údolí při turistické cestě z Tobolky do Srbska. Samotný pramen je kryt vedle stojící kapličkou a lze k němu sestoupit po kamenných schůdcích. V blízkosti Kody se nalézá i z křížovek známá Kodská jeskyně a Údolí děsu s Kodskými kaskádami, ale o těch zase někdy příště. Do cíle cesty - ŽST Srbsko – je to slabá půlhodinka cesty z kopce mezi zahradní čtvrtí vilek a rodinných domků. Čekání na vlak si lze zkrátit výhledem z mostu na Berounku. Případně vyhodnotit celý výlet v některém z restauračních zařízení, kterých je na obou koncích mostu hned několik. Zdrávi došli. * Celková délka trasy jen 16,5 km. Cesta tam: rychlíkem do stanice Zdice Cesta zpět: Ze Srbska osobním vlakem do Berouna, přestup na rychlík do Plzně (vyhledejte spojení zde) Doporučená mapa KČT č. 38 – Hřebeny a Slapská přehrada a č. 36 – Okolí Prahy - západ Občerstvení na trase: Koněpruská jeskyně, Tobolka, Srbsko Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí. * Tajný tip (či spíše přátelská rada): během pochodu bedlivě sledujte průběh trasy v mapě nebo mobilní aplikaci. Turistické značení v okresu Beroun není totéž jako značení, na jaké jste zvyklí na Plzeňsku, ačkoliv i zde platí stejná metodika značení Klubu českých turistů…	0922 Tip na výlet Anglický park zámku Kynžvart Září je ideální dobou pro návštěvu zámeckých zahrad. Listí na stromech se již začíná vybarvovat do všech představitelných barev podzimu, ale ještě úplně neopadává. A je-li taková návštěva spojena s nenáročným špacírem vhodným pro všechny generace, neuděláte chybu, přijmete-li na sklonku léta tento Tip na výlet do svého víkendového programu. Zámecký park je nedílnou součástí komplexu barokního zámku Kynžvart, který po svém prapradědečkovi a po otci zdědil kníže Metternich. Kníže (celým jménem Clemens Wenzel Lothar Johann Nepomuk, 2. kníže von Metternich-Winneburg) byl nepochybně nejslavnějším majitelem kynžvartského zámku a panství. Od roku 1809 byl ministrem zahraničí a v letech 1821-1848 kancléřem "habsburského domu, dvora a státu". V roce 1813 byl povýšen do dědičného knížecího stavu. Druhý nejrozlehlejší zámecký park v Čechách je hodnotný nejen z hlediska historického a přírodně krajinářského, ale i proto, že se v něm nachází celá řada krásných míst, půvabných zákoutí i nádherných pohledů. * Zámecký park v anglickém stylu vznikl při empírové přestavbě zámku Kynžvart za spolupráce architekta Pietra Nobileho s vídeňským dvorním zahradníkem Riedlem, který postavil základ parku především promyšlenou probírkou z původních porostů s doplněním novými výsadbami z dřevin domácích. Kníže Metternich dostával během své kariéry mnoho diplomatických darů, mezi nimiž se nalézala také semena exotických rostlin. Podle nepotvrzené legendy dostal také semena bolševníku velkolepého z Kavkazu, která se pak rozšířila nejen do zámeckého parku. Kompozičně byl park založen na dvou osách, tvořených třemi velkoryse pojatými průhledy od zámku podél potoka vytékajícího z Panského rybníka a potoka Lipoltovského. Zámeckou studánku Lví pramen najdeme u potoka pod zámkem Kynžvart a zámeckým pivovarem Byla by však velká škoda nenavštívit i samotný zámek Kynžvart s jeho výjimečnými uměleckými sbírkami, Kancléřovo knihovnou, hodovními sály a zejména Kabinet kuriozit. Informace pro návštěvníky zde. * Cesta tam: nejlépe dopoledním spěšným vlakem do stanice Kynžvart, od ŽST dále pěšky k zámku 1,5 km po zelené značce. Cesta zpět: stejným způsobem, v opačném gardu. (vyhledejte si spojení zde); Autem: z Plzně 75 min., z Tachova jen 35 min. Doporučená mapa KČT č. 2 – Slavkovský les a Mariánské Lázně Občerstvení na trase: Restaurace a kavárna The One u golfového hřiště, případně z vlastních zdrojů. Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí. * Vstup do zámeckého parku je celoročně volný. Celý park je bezbariérový, tudíž vhodný i pro návštěvníky s kočárkem a osoby s omezenou schopností pohybu – pro vozíčkáře. Pro dosažení všech zajímavých míst na trasách bude však pro vozíčkáře prospěšná asistence druhé osoby. Tajný tip: Fandové filmu si jistě připomenou i legendární muzikál Kdyby tisíc klarinetů, který se v r. 1964 natáčel právě zde. Hudební komedie o tom, že ve válce múzy mlčí, pokud se nestane zázrak. V malých kasárnách nedaleko ospalého lázeňského městečka se zbraně promění v hudební nástroje, vojáci pod vedením moderátorky Terezy připravují rozvernou televizní revue s nesmrtelnými hity Babeta, Tereza, Tak abyste to věděla, Motýl, Je nebezpečné dotýkat se hvězd, Pramínek vlasů a dalšími semaforskými peckami. Třeba si je při pohledu na průčelí zámku připomenete a v duchu zanotujete…
1022 Tip na výlet pro pěší turisty Babí léto v Korábské vrchovině Vrch Koráb (772,9 m) se nachází přibližně 4 km východně od města Kdyně v okresu Domažlice. Patří do Švihovské vrchoviny, je součástí geomorfologického podcelku Chudenická vrchovina. Korábská vrchovina (pohled z protějšího vrchu Bezný) spolu s jižněji situovanou Všerubskou vrchovinou tvoří předěl mezi Šumavou a Českým lesem. Obecně je vrch Koráb uváděn jako nejvyšší bod jak Švihovské vrchoviny, tak celé Plzeňské pahorkatiny. To však není tak úplně pravda…, … neboť nejvyšší bod Korábské vrchovimy se podle Geoprohlížeče Českého úřadu zeměměřického a katastrálního (ČÚZK) nachází ca 700 m jihovýchodně, v místě s krásným výhledem zvaném Špandava (775,8 m). Za dobré viditelnosti výhled uzavírá bavorský hřeben Hoher Bogen se dvěma charakteristickými věžemi. Nemůže být ani jinak, než že navrhovaná trasa výletu oplývá historickými a vlastivědnými zajímavostmi, které turistu sem zavítavšího zajisté překvapí a zaujmou. Trasa navrhovaného výletu má počátek v ŽST Dobříkov na Šumavě, na tzv. transverzální trati Domažlice – Klatovy. Co turistu jistě nepřekvapí, že trasa na hřbet vrchoviny vede stále do kopce. Avšak jedná se o stoupání mírné, zpestřené jednak průchodem malebnými vískami Dobříkov a Branišov, jednak mnoha krásnými výhledy do údolí s potoky Andělice a Zahořanský potok i na vzdálené kopce Všerubské vrchoviny. Vrcholovou partii Korábské vrchoviny tvoří převážně smíšený les s výrazným zastoupením bučinami, které na podzim a zejména v prosluněném v babím létu získávají zlatavý až bronzový odstín. Na vrcholu Korábu stojí ocelová rozhledna s vyhlídkovou plošinou ve výšce 29 m. Klíč k rozhledně lze zapůjčit v Horské chatě Koráb, kde je možné se i občerstvit. Vyhlídková plošina poskytuje kruhový a ničím nerušený výhled na kopce Českého lesa (Čerchov, Haltravský hřeben, Starý Herštejn, Lysá, Velký Zvon, Přimda), Hoher Bogen, Šumavu (Prenet, Můstek, Jezerní hora či Velký Javor), kopce Švihovské vrchoviny (Rýzmberk, Doubravu, Říčej, Běleč) nebo Všerubskou vrchovinu (Jezvinec, Orlovická hora, Bezný). Bohužel, nikdy neumytá okna vyhlídkové plošiny nelze otevřít a tím trpí i odtud pořízené fotografie. Trasa výletu pokračuje přes sedlo Vejpřahy po červené značce na zříceninu Nový Herštejn (681 m). * Pozastavme se u významu výrazu Vejpřahy: obvykle sedlo, vrchol stoupání obchodní nebo formanské stezky, kde bylo třeba popřát koňskému nebo volskému spřežení – a koneckonců i vozkovi - odpočinku. Potah byl vypřáhnut z nákladu, aby si mohl ulevit, napást se a napít. Po namáhavém stoupání do sedla následoval náročný sjezd do údolí, což vyžadovalo od vozky značnou zkušenost, soustředění a zručnost ve vedení spřežení a hlavně včasné brzdění. * Na kopci s volně přístupnou zříceninou hradu Nový Herštejn (681 m) se rozprostírá přírodní rezervace Herštýn s více než 200 let starým smíšeným lesem, s chráněnými keři a rostlinami (lýkovec, sasanka, kokořík nebo aron plamatý). Další lokalitou hodnou pozornosti jsou Příkopy (též Starý Rýzmberk) - zaniklý hrad na  na severním úbočí vrchu Kravař. Na jeho místě stávalo raně středověké hradiště. Z hradu se dochovaly pouze výrazné zbytky zemního opevnění v podobě valů a příkopů. Na západní a jižní straně ho navíc lemuje valovitý pozůstatek opevnění. Trasa pokračuje přes obec Podzámčí s úhlednou kaplí Nejsvětější trojice, odkud už je to nedaleko ke zřícenině hradu Rýzmberk s pozůstatky raně gotického panského sídla z druhé pol. 13. století. Zánik hradu v r. 1655 je spjat s nařízením Ferdinanda III o boření některých hradů. Dodnes se dochovaly relikty hradního opevnění, torza budov v předhradí a dominantní věž, vstup volný. Součástí hradního areálu je kamenná věž s vyhlídkovou terasou – ta však nebyla původní součástí středověkého hradu zničeného během třicetileté války. Vznikla až v roce 1848, kdy se majitel panství Jan Filip Stadion pustil do opravy zříceniny v duchu módního romantismu, a vytvořil z ní atraktivní výletní cíl. Z rozhledny měřící 18 metrů dohlédnete do blízkých Domažlic i na vzdálené vrcholky Šumavy a Českého lesa (vstup na věž je omezený a zpoplatněný). Trasa z Rýzmberku vede do Kdyně už jen z kopce, dobrou zprávou je, že v Kdyni jsou další možnosti občerstvení. Pozor - z kdyňského náměstí do ŽST je to ještě 20 min., se kterými je třeba počítat. * Celková délka trasy jen 14,0 km. Turistické značení na trase je ve správě KČT - Značkařský obvod Domažlice Cesta tam z Plzně: vlakem do Domažlic, přestup na lokálku ve směru na Klatovy, výstup ve stanici Dobříkov na Šumavě Cesta tam z Klatov: lokálkou ve směru do Domažlic, výstup ve stanici Dobříkov na Šumavě Cesta zpět: z ŽST Kdyně lokálkou do Domažlic (event. do Klatov), přestup do vlaku ve směru do Plzně. (vyhledejte si spojení zde) Doporučená mapa KČT č. 63 – Chodsko Občerstvení na trase: Horská chata Koráb, sezónní kiosek na Rýzmberku, Kdyně Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí	1122 Tip na výlet pro pěší turisty Za poesiomatem i landartovým uměním do Šitboře Zvídavý turista potřebuje k naplánování trasy výletu především motivaci a cíl. Brouzdání podzimní krajinou bez cíle může být romantické, ale teprve s určitým cílem získá výlet tu správnou přidanou hodnotu. Sejde-li se dosud nepoznaných historických a kulturních zajímavostí na jednom místě více – jako je tomu právě v tomto případě – jiskřička zájmu zažehne touhu takové místo navštívit a prozkoumat. A vězte, že je co zkoumat. Pak už stačí jen zájmová místa navzájem propojit do trasy a plán výletu v krásné krajině je připraven. Nerad bych se mýlil, ale domnívám se, že pro většinu Západočechů je obec Šitboř na Domažlicku neznámým pojmem, pouze místem na mapě, nevýznamnou obcí, stranou stěžejních turistických lokalit, doporučovaných na titulních stránkách průvodců. Jenže to je velký omyl! Založení obce Šitboř se datuje k r. 1248 a patří k vůbec nejstarším obcím v oblasti Domažlicka, resp. Poběžovicka. Vsi dominuje kostel sv. Mikuláše, významná gotická památka, patřící k jedné z nejstarších v celém Plzeňském kraji. Počátky kostela jsou z 2. poloviny 13. století, ve 2. polovině 17. století byl kostel barokně přestavěn, byly upraveny interiéry a přistavěna věž s osmibokým patrem a bání s cibulkou. Není vinou kostela, že postupně chátral, až se v 80. letech 20. stol. změnil ve zříceninu, která měla blíže ke zbourání, než v záchranu a renovaci. Takovému vývoji se však téměř v hodině dvanácté vzepřela skupina místních občanů a v květnu r. 2015 založila Spolek Mikuláš, s plánem záchrany kostela, sousedícího hřbitova a jeho okolí. A také s plánem zvelebení a vybudování místa pro společné setkávání místních občanů i pamětníků. Těch přeshraničních nevyjímaje. Po vyvezení suti, odstranění náletových dřevin, vyčištění vnitřku kostela, citlivém provedení nových omítek a dřevěného krovu, se záchrany obvodových zdí kostela ujala stavební firma a zchátralá památka povstává jak bájný Fénix z popela. Úspěšný průběh stavebních prací a renovace okolí lze v současnosti sledovat ze sousedícího parku, restaurování bude ukončeno v roce 2024. Jenže to není vše. V lesoparku na kostel navazujícím byla slavnostně odhalena socha sv. Mikuláše, patrona kostela, a poté i onen již zmíněný poesiomat. I bez elektrické přípojky si lze po několikerém zatočení klikou poesiomatu zvolit z mnoha mluvených i hudebních záznamů se vztahem k Šitboři a blízkému okolí. Na snímku klikou točí a zpěvem přizvukuje předseda Sdružení Mikuláš ing. Ivo Dubský. Ani to však není vše, v lesoparku v r. 2019 proběhlo sochařské sympozium "Kameny pod věží", což dokládá řada kamenných soch…, … zakončená na horizontu realizací přesahující výšku 6 metrů - moderního landartového projektu "Kyvadlo času" studenta Daniela Doležala z ateliéru Socha a prostor Suttnarka Západočeské univerzity v Plzni. Kmitání průběhu života a odměřování běhu života a kývání mezi jeho póly - životem a smrtí. Na návsi před kostelem sv. Mikuláše, kde se po staletí setkávali a společně žili příslušníci dvou národů Češi a Němci, zajisté zaujme i nově odhalený památník Jana ze Žatce a Šitboře. Toliko k obci Šitboř, pojďme se však také věnovat trase výletu. Trasa má počátek v ŽST Poběžovice, odtud zámeckým parkem kolem zenové zahrady v japonském stylu, poběžovického zámku a infocentra k Náměstí Míru, kde se napojíme na modrou značku. Ta nás spolehlivě povede po místních komunikacích přes obec Šitboř k rozcestí v býv. obci Valtířov. Mírně stoupající cestou lesem se z planin a průhledů otevírají krásné výhledy na Pivoňské hory s dominantními vrchy Starý Herštejn (878 m) a Lysá hora (870 m). Ve Valtířově modrá značka končí, ale trasa pokračuje po zelené značce přes osadu Oslí Mlýneček se zaniklým vodním mlýnem, kolem rybníčků a husí farmy do Postřekova ŽST. Délka trasy výletu jen 12 km. Turistické značení na trase je ve správě KČT - Značkařský obvod Domažlice Cesta tam: vlakem po domažlické trati s přestupem na lokálku do ŽST Poběžovice. Cesta zpět: ze ŽST Postřekov lokálkou do Domažlic, přestup do vlaku ve směru do Plzně, event. do Klatov. (vyhledejte si spojení zde) Doporučená mapa KČT č. 29 – Český les jih Možnost občerstvení na trase: Poběžovice, Postřekov Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí
1222 Tip pro pěší turisty Za technickými památkami v údolí Mže Prosinec je sice první zimní měsíc, ale na běžkařský sníh si ještě budeme muset počkat. Využijme proto ono čekání pro zajímavý pěší výlet, na kterém si na své přijdou romantici i ti zvídaví. Pozdní podzim s opadaným listím nabízí jednak průhledy na místa jinak skrytá za oponou olistění, jednak přístup k místům u dna Mže, která jsou přístupná a viditelná pouze za snížení hladiny vodní nádrže Hracholusky. Atraktivita tohoto výletu spočívá na třech základních faktorech: a) Snížená hladina vodní nádrže Hracholusky, obnažení říčního dna a s tím související délka vzdutí b) Trasu výletu lemují četné řopíky, které jsou součástí tzv. Plzeňské čáry c) Na trase výletu je mnoho památek a technických zajímavostí z období hornictví na Stříbrsku * Východištěm výletu je ŽST Vranov u Stříbra. Do centra obce Vranov, kde stojí směrovník, je to od ŽST 320 m, a tam se napojíme na červenou značku ve směru do Stříbra. Nedaleko od směrovníku mineme oblíbenou Restauraci Vranov a pokračujeme 400 m po místní komunikaci, pak odbočení doprava z kopce do chatové oblasti. Chatová oblast je na pravém břehu Mže, v současné době lze na říční dno vstoupit … …a popojít po něm ca 25 m po proudu, ke vstupu do štoly Amalie II v úrovni říčního dna. Málokdo o ní štole Amalie II ví, bývá obvykle zatopená. Pochází z dob, kdy na Stříbrsku probíhala hornická činnost. Dnes je štola ve správě podniku DIAMO. Podobné štoly jsou i ve skalách na levém břehu řeky. Cestou mineme několik řopíků v různých taktických úpravách a technickém stavu. U lávky přes Mži (TIM U hamru) je na kamenných mostních pilířích zřetelně viditelná výška vodní vzduté hladiny za obvyklého letního stavu. Nyní, za sníženého vodního stavu lze spatřit četná technická díla související se stavbami bývalých hamrů a mlýnů, tj. jezy, náhony, základy objektů apod. Cestou jistě zaujme bunkr ev. č E-22/14/A-160 s neobvyklou protizávalovou chodbičkou, chránící vstup do bunkru před sesutím zeminy a svahu při případném dělostřeleckém postřelování. Tento bunkr měl být vyzbrojen kromě ručních zbraní osádky bunkru i dvěma těžkými kulomety. K tomu už ale nedošlo, protože všechny bunkry byly předčasně opuštěny z rozkazu tehdejšího ministra obrany dříve, než byly plně vystrojeny a vyzbrojeny. Stavební zajímavostí dalšího bunkru ev. č. E-22/17/D1 je protipovodňová ochrana vstupu a hydroizolace s ochrannou přizdívkou. Tato úprava není tak ojedinělá, podobným opatřením byly chráněny bunkry v těsné blízkosti řek (např. bunkr na Střele mezi Železným hamrem a Horovým mlýnem). V druhé polovině cesty se začínají objevovat neméně zajímavé pozůstatky býv. hornické činnosti – štoly, odvaly, vodní kanály, vlečka. Úplně nejvíce exteriérových památek je v Hornickém skanzenu štoly Prokop, které nepochybně zaujmou zvídavé a technicky založené turisty. Od Hornického skanzenu lze k cíli postupovat po naučné stezce podél Mže s vyhlídkou na město Stříbro s dominantním kostelem Všech svatých (vyhlídkový ochoz je v letní sezóně přístupný), až k TIM U Branky. Historický denundační most s mostní věží na L. břehu jistě stojí za bližší prozkoumání. U TIM U Branky je i stejnojmenný hotel s restaurací, s možností občerstvení. Odtud je to k ŽST necelý kilometr, tedy ca 20 minut chůze. Délka trasy je jen 5,7 km Značení na trase je ve správě Značkařského obvodu Tachov Přátelské doporučení: na trase, zejména podél řeky, mohou být místa s vlhkými kameny, a proto přijdou vhod teleskopické hůlky Cesta tam: nejlépe dopoledním spěšným vlakem do ŽST Vranov u Stříbra, Cesta zpět: ze ŽST Stříbro do Plzně (vyhledejte si spojení zde); Doporučená mapa KČT č. 31 - Plzeňsko Občerstvení na trase: Restaurace Vranov ve Vranově, Restaurace a hotel U Branky ve Stříbře, případně z vlastních zdrojů. Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí	0323 Tip pro pěší turisty Švihovská vrchovina : Stramchyně a Tuhošť, s výhledem na Alpy Švihovská vrchovina se z hlediska českého geomorfologického členění dělí na pět podcelků: Chudenická vrchovina, Merklínská pahorkatina, Klatovská kotlina, Radyňská vrchovina a Rokycanská pahorkatina. Březen je z astronomického hlediska prvním jarním měsícem. Výrazné přírodní projevy předznamenávající blížící se jaro jsou zpočátku sice ještě vzácné, ale proč jim nejít trochu naproti? Nemusí to být výlet nijak náročný, přesto může být zajímavý, do oblasti neprávem opomíjené. Při cestách mezi Plzní a Klatovy nelze přehlédnout výrazné kopce Švihovské vrchoviny, zdvihající se západně od města Švihova. Nejvýraznějším a nejvyšším kopcem této oblasti je Běleč s vrcholem 712 m n. m. Tento vrchol jsme v našich Tipech na výlet již navštívili, a proto se zaměříme na jeho nižší bratry, které jsou počátkem Švihovské vrchoviny – Stramchyně a Tuhošť. Vrcholy obou jmenovaných jsou sice zalesněné, ale z lučin na jejich úbočích jsou pohledy na blízké Červené Poříčí, Švihov i vzdálený šumavský hřeben zajímavé. Dlužno poznamenat, že navrhovaná trasa se ubírá i po turisticky neznačených cestách, což ovšem není vůbec na závadu, neboť tato malá vrcholová trasa je dobře průchodná s turistickou mapou, příp. s pomocí mobilní aplikace. Trasa má počátek v ŽST Borovy, odkud vede cesta nejprve mezi staveními, poté jako polní jjz. směrem. Již po 2,5 km dosáhneme vrcholu Stramchyně (též Stramchý, 543 m) se státem chráněným triangulačním bodem a navršenou kamennou mohylou. Během II. sv. války se v okolním lese těžila smola. Borové stromy se nařezávaly, pod každým řezem byl v drátěném oku zavěšen hrneček. Po několika dnech se les prošel, pryskyřice se slila a plné sudy se odvážely na nádraží do Švihova. Odtud byly posílány do továren na pryžové zboží pro vojenské účely.  Krátkou zacházkou ca 120 m jihovýchodně od vrcholu stojí žulový pomníček s vytesaným nápisem ČRS 1918 – 1928, připomínajícím vznik Československé republiky v roce 1918. Památník byl vztyčen při 10. výročí založení republiky v roce 1928. * Od vrcholu Stramchyně trasa pokračuje přírodním lesem a necestou nejlépe jz. směrem (azimut 225°) s kopce ca 850 m na zeleně značenou turistickou trasu, která nás dovede do malebné obce Lhovice, soustředěné kolem centrálního rybníčku. Stále po zelené mírným stoupáním na vrch Tuhošť po 1,5 km přijdeme ke směrovníku, s odbočkou k nedalekému vrcholu. Vrchol Tuhoště ve výšce 601,0 m n. m. patří mezi chráněné kulturní památky, neboť se jedná o území s archeologickými nálezy I. kategorie. Stopy po vrcholovém hradišti z pozdní doby bronzové jsou stále zřetelné ve formě teras, valů a příkopů. Kromě toho je prostředí vrcholové lesní partie mimořádně romantické. Ač je to k nevíře, vrchol Tuhoště umožňuje i neobvyklý a zřetelný VÝHLED NA ALPY (!), a to v každé roční době a za každého počasí.Nevěříte? Zde je důkaz. Poté, co jsme se pokochali romantickou vrcholovou partií a výhledem na Alpy, vrátíme se ke směrovníku a pokračujeme přes obec Mezihoří do cíle cesty, do Švihova. Dobrou zprávou je, odtud už je to stále jen s kopce. * Mimochodem – obec Mezihoří patří mezi jedno z filmových míst, kde se natáčela slavná pohádka Tři oříšky pro Popelku, s Libuškou Šafránkovou v hlavní roli. * Délka trasy je jen 12 km Značení na trase je ve správě Značkařského obvodu Klatovy Cesta tam: nejlépe vlakem do ŽST Borovy, Cesta zpět: ze ŽST Švihov (vyhledejte si spojení zde); Doporučená mapa KČT č. 32 - Přešticko Občerstvení na trase: Restaurace ve Švihově, případně z vlastních zdrojů. Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí
Další tipy na výlety: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13

Pro KČT Plzeňského kraje s potěšením připravuje Jiří Mareš, trasy@centrum.cz , aktualizace 29. prosince 2023