Výletník (11)
1121 Tip na výlet pro pěší turisty Sněžné jámy, hora Křemelná a mohyla E. T. Setona Prosinec je sice zimní měsíc, to však neznamená, že bychom se měli vzdát neobvyklých výletů. Zajímavým a řízným je výstup na majestátní horu Křemelná (1125 m). Život na Šumavě a jeho společenské utváření odpradávna ovlivňovaly tři hlavní faktory – dřevařství, sklářství a zlatokopectví. A právě stopy po dobývání zlata jsou v této lokalitě patrné dodnes. Zatímco v poříčí Otavy se zlato získávalo již v dobách keltských poměrně snadno rýžováním, v okolí hory Křemelná - nejvyšší hora Hartmanicka a nejzápadnější místo bývalého kašperskohorského zlatorudného revíru – se zlatonosná ruda těžila povrchovým způsobem (pinky) nebo hlubinným způsobem. Z kutání ve zlatonosných žilách se dodnes dochovaly mohutné staré šachty po hlubinné těžbě, na které narazíte při stoupání k vrcholu. V těch nejhlubších se trvale udržuje specifické mikroklima, sníh v nich leží mnohdy až do léta, proto si vysloužily název Sněžné jámy (1.100 m) Největší z nich je pod nižším severním vrcholem Křemelné. Je přibližně kolem 50 metrů dlouhá, šíře je mezi 5 až 7 m a hloubka téměř 10 metrů. Okraje jam jsou nezpevněné, drolivé, ohrazení a výstražné tabulky jsou zcela namístě. Od Sněžných jam je to k vrcholu celkem nenáročná procházka lesem s mírným stoupáním. Samotný vrchol hory je téměř plochý. Na vrcholu ovšem čeká překvapení - kamenná mohyla, věnovaná Ernestu Thompsonu Setonovi (1860-1946; přírodovědec, spisovatel, lovec, zálesák, vědecký ilustrátor, zakladatel Ligy lesní moudrosti Woodcraft v USA). Pamětní tabulka zde byla obřadně vetknuta 14. srpna 2010, přesně v den 150. narozenin náčelníka E. T. Setona - Černého Vlka, skupinou šumavských woodcrafterů. Navrhovaná trasa měří pouze 10,2 km, přesto může být cesta k vrcholu hory Křemelná celodenním výletem, nevynecháte-li odbočení ke kapli sv. Vintíře, vrcholu Březník (1.006 m) či prohlídku bývalého sídla šumavského „doktora na koni“ Mudr. Zdeňka Kostroucha v zaniklé osadě Pustina nad Dobrou Vodou. V kdysi Schwarzenberské knížecí hájovně, která připomíná zámeček, bydlel až do své smrti legendární šumavský lékař Zdeněk Kostrouch, který za svými pacienty jezdil do širokého okolí na koni. Hostem tam býval i prezident Edvard Beneš. V současnosti je majitelkou objektu na tomto úžasném místě paní Eliška Hašková – Coolidge, která se v USA stala ředitelkou Kanceláře prezidentských zpráv a sekretářkou pěti amerických prezidentů v Bílém domě. V 90. letech minulého století se vrátila do Česka. Příjemným bonusem bezesporu bude, vydáte-li se k vrcholu v době inverze. Z mlh usazených v údolí Otavy vystupuje kašperský hřeben s vrcholy Sedlo, Ždánov, hrad Kašperk, Huťská hora a svahy Zhůří. Teplé občerstvení v Chatě Rovina u parkoviště bude zaslouženou tečkou za krásným výletem.  Jak se tam dostat, možností je více: a) nejjednodušší je cesta autem (z Plzně jen 75 min., z Klatov jen 40 min., ze Sušice jen 17 min.) na parkoviště u Chaty Rovina (Dobrá Voda u Hartmanic), pak pěšky po zelené značce přes Pustinu na louku Malý Babylon, odtud ke Sněžným jámám a k vrcholu po neznačené cestě lesem jižním směrem. b) do  zastávky BUS Dobrá Voda/Hartmanice, dále pěšky po modré značce a Vintířově stezce do kontaktu se zelenou značkou. Návrat přes Zálužice, Kundratice, Hartmanice Bus nebo dále po zelené přes Velký Babylon, Malý Radkov, Velký Radkov, Radešov BUS, vyhledejte si spojení zde. Doporučená mapa KČT č. 64 –Šumava Železnorudsko Praktický tip: osvědčí se trasu k vrcholu a polohu kontrolovat v mobilní aplikaci Občerstvení na trase: Chata Rovina, jinak z vlastních zdrojů Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí O hoře Křemelná a blízkém okolí viz stream Toulavá kamera — Česká televize (ceskatelevize.cz)	0821 Tip na výlet pro pěší turisty, aneb co stojí za návštěvu Přimda a okolí Pokud máte povědomí, že Přimda = kopec a hrad, pak je Vaše úvaha správná, ale zdaleka nikoli úplná. Město Přimda a blízké okolí nabízí pro turistu zajímavostí mnohem více. Pojďme si je zrekapitulovat. Infocentrum Muzeum města Přimdy Nejstarší hrad na území Čech Naučná stezka Přimda Tři smírčí kříže Meteorologická stanice ČHMÚ Šibeniční vrch Návštěvu města Přimdy doporučuji zahájit v infocentru na náměstí Republiky (možnost zaparkování), kde lze získat nejen řadu užitečných informací o turistických možnostech, ale lze si zde zdarma zapůjčit klíč od muzea, situovaného v domě přes ulici. Infocentrum a otvírací doba zde. Velmi zajímavé muzeum Přimdy s expozicí od doby vzniku hradu, přes dobývání hradu husity, třicetiletou válku, bombardování města spojeneckými hloubkaři, železný meteorit o váze 5 kg, historie železné opony, historické předměty běžné denní potřeby patří i bohatá expozice o vývoji lyžování a lyžařské výstroje Od infocentra vede trasa ke zřícenině hradu Přimda, na severním svahu a zároveň naučná stezka. Přibližně v polovině cesty ke hradu stojí kaple Panny Marie z roku 1852. Od kaple je široký rozhled na kopce v okolí Konstantinových Lázní – Hradišťský vrch, Ovčí vrch a Krasíkov, dále na Vlčí horu u Černošína, hřeben Českého lesa se Zvonem, Starým Herštejnem, Lysou, Malinovou horou a dominantním Čerchovem. Za dobré viditelnosti lze dohlédnout i na hřeben Královského hvozdu a Ostrý. Zříceninu nejstaršího kamenného hradu v Čechách lze obdivovat jak z prostranství a skalky před hradem, tak zevnitř, s komentovanou prohlídkou. Přístupnost hradu s prohlídkou a vstupným zde. Od kaple, kterou jsme při výstupu ke hradu minuli, lze absolvovat okružní naučnou stezku Přimda, délky 7,9 km, se 17 zastaveními s informacemi o historii města a jeho okolí, s cílem u infocentra ve městě. Návštěvu NS lze doporučit s upozorněním, že téměř polovina cesty vede po rozbahněných cestách, zničených lesní těžbou a svozem dřeva. Kromě toho není na trase NS k vidění vůbec nic, co by turistu zaujalo a jak by se od naučné stezky očekávalo. Od infocentra s krásnou kamennou kašnou, sochou sv. Jana Nepomuckého a dvěma dřevěnými medvědy v životní velikosti – erbovním symbolem rodu Kolowratů, majitelů zdejších lesů – se vydejme v poznávací pouti Novoveskou ulicí na protilehlý kopec s meteorologickou stanicí ČHMÚ a na Šibeniční vrch. Ještě na okraji města zaujmou tři historické smírčí kamenné kříže. Podle legendy stojí kříže na hrobě dětí, které zabila jejich matka, protože je nemohla uživit (J. Š. Baar). Hydrometeorologické měření v městě Přimda má tradici již od r. 1939 ve stanici umístěné tehdy ještě přímo v obci. Později, v r. 1954, díky své důležitosti, byl zahájen provoz v nové meteorologické stanici ČHMÚ. Jakým měřením a sledováním se tato meteorologická stanice zabývá dnes, viz zde. Od meteorologické stanice je třeba se kousek vrátit a pokračovat pěšinou vzhůru k Šibeničnímu vrchu. Motivací k tomuto výstupu bude zajisté fakt, že na vrcholu Šibeničního vrchu, tehdy holého, se dochovalo bývalé popraviště, resp. spodní kamenná podstava pódia, se vstupní brankou pro kata, jeho pacholky a koneckonců i odsouzeného. O historii tohoto popraviště a o popravených, stínadlech a přimdském pranýři informuje informační tabule v místě popraviště. Jak se tam dostat: Do Přimdy nejlépe autem (z Plzně jen 60 min., z Klatov jen 75 min., z Domažlic jen 45 min., z Tachova jen 17 min.), nebo busem (vyhledejte spojení zde) Doporučená mapa KČT č. 28 – Český les - sever Možnosti občerstvení: restaurace a pizzerie v místě Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí Tajný tip: Po právě absolvované prohlídce Přimdy a okolí za horkého letního dne jistě přijde vhod osvěžující vykoupání v lesním Václavském rybníku s úžasně průzračnou vodou. Václavský rybník leží 5 minut jízdy při silnici směrem na Svatou Kateřinu a Rozvadov.
0721 Tip na výlet pro pěší turisty Pavlovice – Josefova Huť - Ošelín - Svojšín K létu patří výlety, nejlépe někde v přívětivém stínu a s pohledem na tekoucí vodu. Svěží údolí s vodním tokem jsou příjemná hned z několika důvodů. Stromy poskytují stín, okolí vodního toku má svoje vlahé mikroklima, cestou nás doprovází intenzivní ptačí zpěv, vliv civilizace sem téměř nedoléhá a život zde plyne tak nějak klidněji. Pojďme se na jednu takovou ideální trasu podívat zblízka. Navrhovaná trasa, tentokrát na Tachovsku, vede téměř v celé délce v těsné blízkosti řeky Mže. Počátek i konec jsou pohodlně dostupné osobním vlakem. Délka trasy je jen 16,5 km Ze železniční stanice Pavlovice sestoupíme po silničce do osady Josefova Huť. Překvapením může být její industriální vzhled, jednak díky továrním objektům bývalé železárny, jednak obytnými objekty pro její zaměstnance. V první polovině 19. století vznikaly v údolí Mže četné železářské hutě a válcovny. Přispěl k tomu i poměrně vydatný a stálý vodní tok Mže, využívaný k pohánění mlýnů a hamrů, kterých bylo vystavěno podél řeky několik. Železárna Josefova Huť pojmenovaná po jejím prvním majiteli Josefu Nosticovi, byla svým významem v 19. a 20. století věhlasnou továrnu na kolejnice pro stavbu železničních tratí, první v Čechách. Železárna zaměstnávala stovky lidí, kteří žili v místních ubytovnách. Tím vznikla osobitá dělnická kolonie, dnes spíše připomínající město duchů. Po 2. světové válce zde spolu s odchodem německého obyvatelstva jakákoliv činnost ustala. Dnes je zde ticho a klid, mnohé z objektů slouží pouze k rekreačním účelům. TIM Josefova Huť s turistickou vývěsní mapou Tachovsko v bezúdržbovém rámu (turistické značení a mapa jsou v péči KČT - Značkařský obvod Tachov) Za můstkem přes Mži narazíme na turistický rozcestník s novou mapou a červenou turistickou značku, která nás po proudu Mže dovede až do cíle cesty, do Svojšína. Ještě do nedávna zde byla v Josefově Huti v provozu vyhlášená hospoda Bufet Za řekou, oblíbená zejména místními, trampy a turisty, dnes je již bohužel její provoz ukončen. Z Josefovy Huti už vede trasa stinným údolím Mže, střídavě po okraji lesa a mezi chatovými osadami. Jižně od osady Vížka se trasa od řeky oddělí a stoupá do rekreační osady Vížka. Na planinách za osadou Vížka se otevírá nádherný výhled na majestátní kupovitý čedičový výlev Vlčí horu (704 m), rovněž oblíbený turistický cíl, zejména pro daleké výhledy na Přimdu a Krasíkov. Po krátké cestě mezi pastvinami trasa klesá do romantického údolí Přírodního parku Kosí (též Kosový) potok (dříve zv. Amselbach, z něm. die Amsel = kos). Červená značka nás dovede přímo k soutoku Mže a Kosího potoka. Vlevo Mže, vpravo Kosí potok Mže - řeka pramenící na území SRN ve střední části Českého lesa u obce Asch v nadm. výšce 700 m. Soutokem s Radbuzou v Plzni vzniká Berounka. Délka toku 106,5 km. Pro vodáky jsou sjízdné úseky od vodní nádrže Lučina při stavu 40 cm na vodočtu v Tachově a z Kočova při stavu 65 cm ve Stříbře (obtížnost WW I). Kosí potok (2321 ha, vyhl. v r. 1978) – stejnojmenný přírodní park ležící podél dolní části toku Kosího (Kosového) potoka od Michalových Hor k ústí do Mže v nadm. výšce 400–704 m. Údolí potoka je téměř nenarušené lidskou činností, vyskytuje se zde 32 druhů chráněných a ohrožených druhů rostlin. Od soutoku a po průchodu roztroušenými rekreačními chatami stoupá pěšina lesem až k nově opravenému železničnímu viaduktu, který rovněž stojí za pozornost. Dnes se ocelová mostovka klene nad Mží mezi dvěma koncovými pilíři, ale dříve byla konstrukce podepřena kamenným pilířem i uprostřed, část pilíře se dodnes uprostřed řeky zachovala. Červená značka prochází rozlehlou chatovou oblastí Ošelín, na jejímž dolním konci v minulosti stával na pravém břehu proslulý a oblíbený pionýrský tábor Stavbař. Dnes už po něm nezůstala ani stopa. V další chatové osadě se červená značka od řeky odkloní, vystoupá vzhůru a nad meandrující Mží s býv. Německým mlýnem* a Šturanským mlýnem* vede po lesní horizontále až ke hřbitovu na horním okraji Svojšína. (*Zde si dovoluji odkázat na zajímavé stránky www.vodnimlyny.cz, kde se po zadání názvu mlýna dozvíte mnoho informací z jejich historie i současnosti). Obec Svojšín je proslulá především krásně opraveným zámkem a zámeckými zahradami, sousedícím s kostelem sv. Petra a Pavla, jehož románská kamenná věž byla vystavěna již v polovině 12. století. Průčelí zámku z roku 1723, podsazené cihlovými terasami Zámek, zámecké zahrady a kavárna jsou otevřeny: Duben – červen: So + Ne + st. svátky 10 – 17 hod. Červenec – srpen: Út – Ne 10 – 17 hod., září – říjen: So + Ne + st. svátky 10 – 17 hod. (otvírací doba je uvedena včetně polední přestávky 12 - 13 hod.) Při průchodu Svojšína ovšem zajisté zaujme i velmi vkusně a citlivě opravené náměstí s okolní zástavbou. Červená značka sestupuje dlážděným náměstím kolem kašny až k mostu přes Mži a v závěru vystoupá k železniční stanici, kde trasa výletu končí. Jak se tam dostat Tam: od Plzně nebo od Plané u Mariánských Lázní do žst. Pavlovice osobním vlakem, zpět: ze Svojšína osobním vlakem po stejné trati - vyhledejte si spojení zde. Doporučená mapa KČT č. 28 – Český les sever Občerstvení na trase: pouze ve Svojšíně, jinak z vlastních zdrojů Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí	0521 Tip na výlet pro pěší turisty Tachov – rozhledna Vysoká – NS Vysoká – Světce – NS Světecký vrch Tentokrát je náš tip na výlet směrován na Tachovsko, oplývající množstvím půvabných míst a motivačních cílů poznávacích výletů. A když už tam budeme, nezůstaneme jen u místa jednoho, ale navštívíme jich hned několik, protože jsou pěkně pohromadě. Celková délka trasy výletu je 9,5 km Prvním cílem je rozhledna na vrchu Vysoká (564 m), jen 2 km západním směrem od hlavního náměstí. Na vrcholu Vysoká stojí 29 m vysoká volně přístupná ocelová rozhledna ve tvaru přesýpacích hodin (přístupná X.-III. 8-18, IV.-IX. 8-22 hod., vstup volný) z r. 2014. Z vyhlídkového ochozu ve výšce 25 m je úplný výhled na Tachov a okolí. Zajímavostí je nesporně i možnost pořízení vlastního snímku (autoportrétu) z fotopointu – kamery umístěné na konstrukci vyhlídkového ochozu. Snímek si pak můžete stáhnout a uložit do svého PC. Severně od vrcholu a rozhledny se tyčí monumentální památník z r. 1971, jako upomínka na vítězství husitů nad křižáky 4. srpna 1427. Od rozhledny pokračujme po průběhové naučné stezce NS Vysoká – Světce o délce 1,8 km, s 10 zastaveními. Výchozí místo památník na Vysoké, cíl u jízdárny Světce. Naučná stezka vede kolem archeologického hřiště a pozůstatku Husmannovy kaple, po západním úbočí vrchu Vysoká k býv. Paulánskému klášteru Světce z 2. pol. 17. století. Za josefínských reforem byla funkce Paulánského kláštera (konventu) zrušena a komplex přešel do vlastnictví rodu Windischgrätzů, kteří klášter přestavěli na honosný zámek (dnes v budově sídlí střední škola). Klášter byl později propojen se zámkem a dnes již pobořeným kostelem Čtrnácti svatých pomocníků. Zámek ani kostel (střechu kostela v r. 1816 strhla vichřice, čímž došlo k jeho rychlému chátrání) nebyly nikdy úplně dostavěné z důvodu upřednostnění stavby monumentální novorománské jízdárny. Zachovaly se jen jejich romantické zříceniny, přesto od roku 1958 chráněné jako kulturní památka ČR. Jízdárna Světce v Aglaině údolí byla dokončena roku 1861 a dnes je největší jízdárnou v ČR a druhou největší jízdárnou ve střední Evropě (po Španělské dvorní jízdárně ve Vídni). Objekt je od roku 2000 postupně rekonstruován, v roce 2010 se stal národní kulturní památkou. Jízdárna je opatřena krovem s tzv. lucernou – hranolovým světlíkem, kterým do jízdárenské haly přichází nejvíce osvětlení. Jízdárna obsahovala v suterénu kovárnu, sklady, uhelnu, byt kováře, prostory pro odvoz hnoje (shoz přímo na vozy), v patrech se nacházely lóže, ochozy a obytné pokoje. V jízdárně bylo možno ustájit 24 koní. Jízdárna tak umožňovala jedinečné zázemí jak pro koně, tak i pro návštěvníky a jezdce. Nejkrásnější místností je knížecí lóže, odkud je jeden z nejhezčích výhledů do jízdárenské haly. Prohlídky interiéru jízdárny jsou pouze pro předem objednané skupiny a v rámci kulturních akcí. U silnice Tachov – Halže, což je nedaleko od jízdárny, se nalézá východiště i cíl okružní naučné stezky Světecký vrch, dl. 3,5 km, s 9 zastaveními na téma geologické útvary na Světeckém vrchu, pravěká moře, horotvorné procesy, Český křemenný val a těžba křemene. Naučná stezka obkružuje Světecký vrch (616 m). Na jeho úpatí se kdysi těžil křemenný diorit. Osou vrchu prochází křemenná žíla, jako součást tzv. Českého křemenného valu, zřetelný zejména v lomečku ve vrcholové partii a okolních prohloubeninách. Zdejší křemenná žíla je zařazena do databáze významných geologických lokalit vedené Českou geologickou službou. Od cíle naučné stezky a jízdárny je optimální volbou pro cestu nazpět do Tachova stromořadí Knížecí alej, dlouhá 2,3 km. Knížecí alej vede romantickým a klidným údolím a nivami podél řeky Mže. Stromořadí bylo vysázeno v roce 1791 na pokyn knížete Windischgrätze (rakouský šlechtic, spisovatel a filozof / *1744 Vídeň – †1802 Štěkeň) a tvořilo jej 481 stromů (jasany, olše, jírovce, javory, vrby, dub zimní a červený a lípy malolisté). Z hlediska množství stromů se jedná o nejpočetnější alej Plzeňského kraje. Výška majestátních stromů je v rozsahu 8–21 m, mezi nejmohutnější stromy patří javor klen s obvodem kmene 415 cm a jasan ztepilý s obvodem kmene 430 cm. Alej je od roku chráněna jako krajinná dominanta. Knížecí alej končí nedaleko barokního Husmannova mlýna s obnoveným mlýnským kolem a renesančními štíty, ve kterých je zasazen Husmannův znak, doplněný letopočtem 1645. V letech 2006 - 2007 bylo obnoveno mlýnské kolo. Jak se tam dostat: Do Tachova vlakem (vyhledejte spojení zde), nebo autem (z Plzně jen 50 min., z Domažlic jen 55 min., ze Stříbra jen 30 min.) Doporučená mapa KČT č. 28 – Český les sever Občerstvení na trase: Tachov, Světce, nebo z vlastních zdrojů Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí
0621 Tip na výlet pro pěší turisty Liblín – Krašov – Hlince - Chříč Trasa tohoto výletu je přímo nabitá tolika přírodními a vlastivědnými zajímavostmi, až z nich oči přecházejí. Na své si přijde milovník svěžích cest podél Berounky, obdivovatel hradů i sakrálních památek, výhledů do dálek i pohledů z výšky, zájemce o historii, návštěvník starých pivovarů i muzeí vesnického života. A to vše při délce trasy jen 16,5 km. Ale vezměme to popořadě a od začátku: Z Liblína vede počáteční úsek po modré do nedalekých Kozojed. Trasa v tomto úseku sice vede souběžně se silnicí, ale záhy jí opouští, aby se vydala do krásných lesů, střídána polními cestami s dalekými výhledy. Po vstupu do lesa turistu přivítá lesní kaple sv. Vojtíška v údolí Rožského potoka. Rožským se potok nazývá podle prameniště západně od obce Rohy. Potok to není nijak příliš vodnatý, leč lesnaté údolí, kterým protéká, je krásné a členité. Poblíž obce Rohy leží obec Bohy, po jejímž průchodu už cesta sestupuje do kaňonu Berounky. Putování podél Berounky, ve stínu korun převislých stromů, za jemného šplouchání vlnek, je přímo balzámem na nervy sužované městským ruchem. Během putování po břehu řeky lze pozorovat vodní ptactvo, které si tuto klidnou enklávu velmi oblíbilo. Zhruba po jednom kilometru se nabízí krátká odbočka … … ke zřícenině gotického hradu Krašov, a věřte, byla by škoda se této nabídky vzdát. Jednak jde o hrad velmi členitého půdorysu, jednak je z jeho teras nádherný výhled do kaňonu Berounky a jejích zákrutů. Vstup do hradní zříceniny je volný kdykoli a zdarma. Poté, co se pokocháme historickou pevnostní architekturou a dalekými výhledy na řeku, je třeba se vrátit zpět do údolí a po modré pokračovat dále, až k TIM Všehrdský potok. Zde se s modrou značkou rozloučíme a přesedláme na značku zelenou, která nás dovede… … do vesnické památkové zóny obce Hlince. A protože není kam spěchat, je dost času si všechny ty rázovité roubené stavby místního typu pěkně prohlédnout. Trasa zelené značky dále pokračuje nově vysazenou alejí, ale alejí nikoli ledajakou. Každý zde vysazený strom má totiž svého patrona a ošetřovatele, což dokládají jmenné štítky zdejších chalupářů i celých rodin na každém stromu. Mírným klesáním mineme osadu Ptyč s tajuplnou stavbou, ještě před nedávnem velmi medializovanou. Na území osady vyrostlo ozdravné, vzdělávací, relaxační, kulturní a sportovní centrum Maják Ptyč (více informací na obou uvedených odkazech). Od můstku přes Dolanský potok se nabízí další odbočka z trasy, vedoucí k říční nivě s gotickým kostelem sv. Petra a Pavla na místě zaniklé vsi Dolany. Již sama existence této původně gotické stavby a v této krajině je velkým překvapením, které by zde nejspíše nikdo nečekal, neboť působí jako zjevení. Místo svojí opuštěností a silnou pamětí místa láká k odpočinku spojenému s prohlídkou této zajímavé zrekonstruované památky. Mohlo by se zdát, že tímto je nabídka zajímavostí vyčerpána. Ale není tomu tak. V cíli cesty, v obci Chříč, je totiž ještě Pivovar Chříč, který navázal na tradici zaznamenanou již roku 1567. Na čepu je šest druhů piv, které můžete vychutnat buď venku ve stínu lípy, anebo uvnitř ve stínu pípy. V barokní sladovně na půdě pivovaru je tečkou za celým výletem netradičně pojaté Muzeum každodennosti, které hravou formou představuje život na vesnici v minulosti. Turistickou značenou trasu pro vás vyznačil Klub českých turistů – Značkařský obvod Plzeň-sever. Jak se tam dostat (v pracovní dny) Tam: z Plzně do Liblína busem, zpět: z Chříče přes Kralovice nebo přes Kařez - vyhledejte si spojení zde. Doporučená mapa KČT č. 33 – Křivoklátsko a Rakovnicko Občerstvení na trase: v Liblíně Hotel Berounka, v Hlincích sezónní Hospoda u Potůčků, v Chříči pivovarská hospoda. Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí	0321 Tip na výlet pro pěší turisty Nýrsko – Bystřice – Orlovické jezírko – Hadravská lípa – Nýrsko Březen je prvním jarním astronomickým měsícem. Ne, že bychom s příchodem března zimní bundy a teplé čepice odložili natrvalo, přesto přibývá prosluněných dnů, kdy nás to láká ven nalehko stále častěji. Po tuhém únoru se jistě každý turista rád vydá na výlet, kdy může pozorovat probouzející se přírodu, naslouchat zvukům ptactva a dýchat vůně země. Skvělou příležitostí je tip na výlet do šumavského podhoří. V dálce se sice ještě rýsuje hřeben zasněženého Královského hvozdu s typickým dvojvrcholem Ostrého, ale v nížině už raší kočičky, v zahrádkách lze spatřit sněženky a na vyhřátých místech dokonce i žlutě zářící podběl. Pojďme se vydat na okružní trasu s počátkem i koncem v Nýrsku. Trasa má přiměřenou délku 14 km pro to, abychom si ji užili v pohodě, beze spěchu, s mnoha zajímavými místy a minimálním převýšením. Touto trasou je modrý místní nýrský okruh, resp. jeho severní část. Dobrým východištěm je lávka přes Úhlavu, ca 150 m severně od nýrského náměstí a infocentra. Na levém břehu Úhlavy, hned za můstkem, narazíme na modré značení pro místní okruhy a toho se budeme držet celou cestu, neboť nás neomylně provede celou trasou výletu. Prvním zastavením na trase je návrší (500 m n. m.) nad obcí Bystřice nad Úhlavou s poutní Kaplí Nejsvětější trojice, postavenou Divišem Albrechtem Kocem a vysvěcenou r. 1669. Kaple má připomínat slavné vítězství nad německými křižáky dne 14. října 1468 na močálovitých loukách kolem Nýrska. Kaple je pozoruhodná zejména půdorysem – pravidelným šestiúhelníkem. Návrší poskytuje báječnou vyhlídku do širokého okolí, na Všerubskou vrchovinu s dominantním Jezvincem (739 m) a Lišákem (710 m), a na hraniční hory Domažlicka a Klatovska. Druhou lokalitou zasluhující pozornost je zámek Bystřice nad Úhlavou. Zámek je dvoupatrová budova obdélníkového půdorysu s bočním křídlem. Do zámku se vcházelo jednoposchoďovou pseudogotickou branou, nad níž je umístěn hohenzollernský erb. Při přestavbě v letech 1848–52 byla severovýchodně od zámku vystavěna velká vstupní věž s průjezdem. Za zámkem se rozprostírala  květinová zahrada, která směrem k řece Úhlavě přecházela v anglický park.  Současný vzhled zámku stavba získala při přestavbě v letech 1848 – 1853, kdy byl majitelem Karel Antonín kníže z Hohenzollern-Sigmaringen. Přestavba byla provedena v pseudorománském a pseudogotickém stylu, některé části jsou i pseudobarokní. Hohenzollernové vlastnili zámek až do roku 1945, kdy jim byl jako občanům německé národnosti zkonfiskován. V padesátých letech 20. století v něm byla zřízena kasárna, což jako obvykle vedlo až ke značně zchátralému stavu. Zámek je v současnosti opravován a veřejnosti nepřístupný. Největší perlou celého výletu je lesní, tzv. Orlovické jezírko v bývalém lomu, v oblasti Jezvineckého lesa. V lomu se v minulosti těžila železná ruda a jezírko vzniklo jeho zatopením. Kolem jezírka se zvedá nevelká skála, jež s jezírkem tvoří velmi pěkné a romantické zákoutí. Najdeme zde zastřešenou lavičku se stolem a místo připravené pro případné ohniště. Hadravská lípa (Tilia platyphyllos) je památný strom ve vsi Hadrava, sz. od Nýrska, kudy naše trasa výletu prochází. Stáří lípy je odhadováno na 300 let, obvod jejího kmene měří 592 cm a koruna stromu dosahuje do výšky 23,5 m. Lípa velkolistá roste těsně u stavení čp. 16, v nadmořské výšce 450 m. Lípa má mohutné kořenové náběhy, kořeny rostou po povrchu podél domu, koruna se rozvětvuje z jednoho místa, větve směřují kolmo vzhůru. Je stažená lany, v kmeni je velká centrální dutina, částečně zakrytá.  Lípa je chráněna od roku 1978 pro svůj vzrůst a jako krajinná dominanta. Jak se tam dostat: Vlakem do Nýrska (vyhledejte spojení zde), nebo autem (z Plzně jen 60 min., z Klatov jen 17 min., z Domažlic jen 30 min.) Doporučená mapa KČT č. 63 – Chodsko Občerstvení na trase: Nýrsko, jinak z vlastních zdrojů Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí.
1220 Průběhová trasa pro pěší turisty: Z Přehýšova krajinou s hornickou historií, kolem Muzeální dráhy do Nýřan V krátících se dnech a klesajících teplotách jistě přijde vhod i tip na krátký výlet. Délku trasy 9,3 km zdolá průměrně zdatný turista za necelé tři hodinky, což je tak akorát pro pohyb na čerstvém vzduchu, aniž by stačil prochladnout. Počátek i závěr trasy je dobře dosažitelný v pohodlí vlaku. Východištěm trasy je železniční zastávka Přehýšov, čtvrtá na lokální trati z Nýřan do Heřmanovy Huti. Odtud neznačenou polní cestou jižním směrem k podchodu pod dálnicí D5 a k Přehýšovskému rybníku. Přehýšovský rybník jsou vlastně dvě vodní plochy s dělicí hrází, u které se nachází parkoviště rybářů. K němu vede trasa pěšinou podél jižního břehu velkého rybníka (na snímku protější břeh). Po zpevněné cestě na okraj Přehýšova k zástavbě rodinnými domky a dále polní cestou směrem východním, k lesu zv. U Zieglerky. Cestou z rozlehlé planiny je možné se kochat dalekými výhledy, zejména k protáhlému lesnímu hřbetu Harabaska (502 m) mezi Sulislaví a Kamenným Újezdem. Málokdo již pamatuje tamější vojenský prostor s dodnes patrnými zarůstajícími zákopy a s opuštěnými betonovými podzemními kryty. Cesta borovým lesem nás dovede k areálu býv. dolu a zachovalé hornické kolonii, později industriálnímu areálu společnosti DIOSS. Černé uhlí se zde těžilo mezi roky 1863 až 1902. A právě zde má svoji konečnou Muzeální dráha DIOSS Nýřany. Původní vlečka byla vystavěna v r. 1862 do nádraží Nýřany. Od roku 1920 do roku 1994 fungovala na trati vlečky osobní doprava zaměstnanců okolních podniků. Pro tyto účely jsou zbudovány tři zastávky. První v Nýřanech v Šůlově ulici u podniku FEXIM (Nýřany- zastávka), druhá "Na Humboldtce" u šachty Humboldt (zastávka Důl Humboldt) a třetí u podniku Dioss a.s. V r. 2015 byla trať členy IMC (Iron Monument Club Plzeň - sekce Muzeální dráha) revitalizovaná pro účely občasného vypravení historického vlaku. Součástí obnovené vlečky - technické památky - je historický přejezd a nástupiště Nýřany -zastávka. Podél trati vede cesta, po které se po desítky let z nedalekých Nýřan ubírali horníci na šichtu. Historický přejezd "Na Humboldtce" u šachty Humboldt (zastávka Důl Humboldt) Zastávka v Šůlově ulici u podniku FEXIM (Nýřany- zastávka), v pozadí domažlická trať Hláska I. u zastávky v Šůlově ulici Odtud již městskou zástavbou k nádraží Nýřany Doporučená mapa KČT č. 31 – Plzeňsko Občerstvení na trase: pouze z vlastních zdrojů Jak se tam dostat: Z Plzně do zastávky Přehýšov jen 34 min., z Nýřan do Plzně jen 19 min. Vyhledejte si spojení zde Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí * Tajný tip: Poslechněte si pěknou muziku o dobách, kdy dráha voněla kouřem zde	1120 Okružní trasa pro pěší turisty: Okolím Švihova přes Kamýckou skálu Pokud si chcete v podzimní době dopřát nedlouhou vycházku, chcete minimalizovat setkání s dalšími lidmi, přitom si ale užít daleké výhledy a také nějaké turistické zajímavosti, pak je pro vás tento výlet ideální nabídkou. * Nouzový stav v době koronavirové přináší různá rizika a omezení, ruší se kulturní akce, sportovní utkání, doporučuje se vůbec nevystrkovat hlavu z příbytku. Některé akce se přesunují na internet formou online přenosu. A právě tato forma mě inspirovala k tomu, abych umožnil našim čtenářům poznat malou, přesto malebnou část Plzeňského kraje, i těm, kteří dají přednost poznání pěkně ze sucha, tepla a bezpečí svého domova. Věřím, že až nouzový stav pomine, někteří z čtenářů našich stránek si po virtuálním výletu dopřejí ten živý, autentický a na vlastní kůži. Buďte zdrávi, třeba se někdy a někde potkáme. S pozdravem váš Jiří Mareš trasy@centrum.cz * Východištěm i cílem okružní trasy je Švihov, ŽST. Od nedalekého TIM Švihov, U závor na jižní straně peronu vede zeleně značená trasa lesem vzhůru do kopce, byla by však škoda, kdyby vás tento výstup odradil, naopak - je to příležitost, jak se nastartovat a rychle nabýt „provozní turistickou teplotu“. Po výstupu z lesa v horní partii se totiž otevřou daleké výhledy k Ostrému a Královskému hvozdu, na Plánický hřeben a především na panorama Švihovské vrchoviny s dominantním Bělčem (712 m). Švihovská vrchovina se z hlediska českého geomorfologického členění dělí na pět podcelků: Chudenická vrchovina, Merklínská pahorkatina, Klatovská kotlina, Radyňská vrchovina a Rokycanská pahorkatina. Na snímku vlevo Běleč (712 m), vpravo Tuhošť (601 m). Na okraji osady Kamýk (první písemná zmínka o vesnici pochází již z roku 1359) nelze přehlédnou skupinku 3 lip stáří 200 let, vitalita a pozitivní energie z nich přímo vyzařuje. Od skupinky lip už je to na dohled ke Kamýcké skále, nejvyššímu bodu výletu. Kamýk (suk) je skalní tvar, který může nabývat různých tvarů a velikostí. Je tvořen odolnějšími horninami, vystupuje nápadně nad své okolí. Suky jsou pozůstatky starších povrchů. Vznikly erozně-denudačními procesy, které vedly k plošnému zarovnávání zemského povrchu. Předpokladem vzniku je dlouhodobé působení vody, větru a gravitace. Při tomto procesu jsou zarovnávány horniny různé geomorfologické hodnoty, nejodolnější z hornin jsou vypreparovány v suky, vystupující nad krajinu ve formě kamýků. Výstup na vrchol je po ocelovém schodišti, výhled je především jv. směrem, do ostatních směrů je výhled cloněn okolním stromovým porostem. Nenápadnou perličkou na dně celého výletu je tato poetická historická Studánka pod Kamýckou skálou, evidovaná pod p.č. 3342, vzdálená ca 170 m od Kamýcké skály sv. směrem, poblíž modré značky. Na krátkém okružním výletu délky 7 km je těch zajímavostí opravdu dost. Jenže ani to není všechno, protože v závěru se nabízí ještě prohlídka starého židovského hřbitova ve Švihově u železničního viaduktu. Pohřebiště bylo založeno v roce 1644. Na ploše 1381 m² se nachází přibližně 140 náhrobků inspirovaných renesancí, barokem nebo klasicismem. Nejstarší kámen pochází z období založení, naopak nejmladší z roku 1913. Na závěr nezbytné informace pro ty, kteří neodolají a před virtuálním výletem dají přednost osobnímu zážitku: Doporučená mapa KČT č. 32 – Přešticko Občerstvení na trase: pouze z vlastních zdrojů Jak se tam dostat: Vlakem do stanice Švihov nebo autem tamtéž (možnost zaparkování) Z Plzně jen 35 min., z Klatov jen 11 min., z Domažlic jen 35 min. Vyhledejte si spojení zde Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí
0920 Výlet pro pěší turisty Bezvěrov – tvrz Vlkošov - Zbraslavský vrch – Kozelka – Doubravice - Nečtiny na samé hranici Plzeňského a Karlovarského kraje Navrhovaný výlet Plzeňskem – sever spojuje řadu zajímavých turisticko-vlastivědných zajímavostí, ležící mimo obvyklé exponované oblasti. Byla by škoda je opominout, protože stojí za vidění a za návštěvu! Na 17,5 km dlouhé trase, což představuje ca 5 - 6 hodin klidného pochodu, staneme před středověkou tvrzí ve Vlkošově, navštívíme vyhlídkový Zbraslavský vrch s panoramatickým rozhledem, vystoupáme na stolovou horu Kozelka s vyhlídkovými místy, kde postojíme u horolezeckého pietního místa a projdeme poetickou osadou Doubravice, dějištěm filmu Tomáše Vorla „Cesta z města“. Z východiště výletu - obce Bezvěrov - je třeba se vydat po červené značce směrem severovýchodním, do 3 km vzdálené obce Služetín. Cesta vede stinným údolím Manětínského potoka, kde stojí za to mírně sejít z cesty a brouzdat se po břehu meandrujícíhoho toku. Ze Služetína je třeba červenou trasu opustit a pokračovat po málo frekventované silnici do 1,5 km vzdáleného Vlkošova. Již zdáli lze spatřit dva rybníky sousedící s tvrzí, ten horní napájí ochranný vodní příkop kolem tvrze. Ke tvrzi je třeba zdvořile projít zemědělským areálem. Tvrz ve Vlkošově:  první písemná zmínka je z roku 1437. Roku 1623 panství od královské komory získal Jiří Kokořovec z Kokořova, který sídlil na žlutickém zámku. Jeho syn Adam Václav Kokořovec tvrz Vlkošov připojil k nečtinskému panství a v 60. letech 17. století nechal tvrz barokně upravit jako panské sídlo. V roce 1788 byla upravena na sýpku. Budovu tvrze tvoří dvě křídla, z nichž delší severní má nároží zpevněná kamennými kvádry a opěrnými pilíři. Obě křídla mají hrázděné štíty. Ve sklepích severního křídla se dochovaly pozůstatky gotických kleneb. Tvrz byla opevněná valy a příkopy - vnější opevnění se dochovalo dodnes po celém obvodu. Tvoří je mohutný val, za kterým se nachází vodní příkop, do kterého se napouští voda z rybníka na severním okraji areálu. Areál tvrze je chráněn jako kulturní památka ČR. * Od vlkošovské tvrze cesta dále pokračuje po lesní silničce severním směrem k TIM Nad pískovnou a opět se napojit na červenou značku, která dovede k odpočívadlu a TIM Zbraslavský vrch, rozc. Odtud už je Zbraslavský vrch co by kamenem dohodil a zbytek doběhl. Zbraslavský vrch s výškou 674,6 m n. m. je kopec sopečného původu v Rakovnické pahorkatině na rozhraní Plzeňského a Karlovarského kraje. Jeho vrchol se již nachází v Karlovarském kraji. Zbraslavský vrch je nejvyšším bodem Manětínské vrchoviny.  Z geologického hlediska vznikl jako přívodní kanál magmatu zaniklé sopky. Výhled ze Zbraslavského vrchu směrem jihovýchodním, ke stolové hoře Kozelka. * Od krytého odpočívadla cesta déle pokračuje po červené přes obce Zhořec a Mezí k úpatí stolové hory Kozelka. Přírodní rezervace Kozelka je chráněné území u vsi Doubravice. Důvodem ochrany je stolová hora vulkanického původu s pseudozávrty, skalními věžemi, pyramidami a sutěmi. Přírodní rezervace zahrnuje její nejvyšší bod (vrch Kozelka, 659,6 m) a část přilehlých svahů. Chráněné území je obklopeno loukami a vrchol hory je zalesněný. Kozelka je známá hlavně mezi horolezci, neboť je největší horolezeckou lokalitou v Plzeňském kraji, s nádherným výhledem z vrcholu hory na okolní krajinu. Uprostřed náhorní plošiny se nachází pietní místo plzeňských horolezců - dřevěný vzpomínkový kříž, kde jsou tabulky se jmény jejich kamarádů. (Foto září/2016) * Po prohlídce Kozelky a úspěšném nalezení pietního místa sestupujeme kolem ranče s možností příležitostného občerstvení a přijdeme do osady Doubravice. Malebná osada Doubravice pod stolovou horou Kozelka je typická česká okrouhlice, známá hlavně díky filmu Cesta z města, který se tu točil. Stálých obyvatel zde žije už jen pár, většina domků slouží k rekreaci. Na svažité návsi se kromě dvou rybníčků nachází obdélná kaple sv. Anny. V kruhové vsi jsou některé z domů částečně dřevěné se zbytky hrázděných štítů. V Doubravici i jejím okolí je řada drobných litinových a kovaných křížků z 19. a počátku 20. století, v polích je také pomníček padlým v první světové válce. * Závěrečný úsek trasy výletu již klesá k obci Nečtiny. Pokud na konci cesty poutníkovi v Nečtinech zbude čas a energie, nabízí se návštěva turistického infocentra a současně regionálního muzea v Nečtinech. Otevírací doba / letní sezóna (duben – září):  Po – zavřeno, Út – Ne 9–12 a 13–17 hod. Žíznivý turista zajisté nepohrdne svlažením a občerstvením v Hospodě Na radnici, s výhledem na sloup se sochou sv. archanděla Michaela. Sochařských artefaktů je v obci celá řada a je jen na ušlém turistovi, kolik času bude ochoten jejich prohlídce věnovat. Doporučená mapa KČT č. 30 – Povodí Střely Občerstvení na trase: Bezvěrov, Doubravice, Nečtiny, Jak se tam dostat: busem do Bezvěrova (směr Toužim a Karlovy Vary), z Plzně jen 50 min., zpět z Nečtin busem přes Manětín do Plzně. Vyhledejte si spojení zde Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí.	0820 Výlet pro pěší i pro cykloturisty Přírodní park Zelenov – akvadukt – Babylon – Veselá hora - Domažlice Krásná příroda, možnost vykoupání, daleké rozhledy - to jsou atributy opravdu pěkného výletu, který vám doporučujeme i tentokrát. Přírodní park Zelenov v Babylonské vrchovině, jz. od Domažlic, je nejmenší PP na území Plzeňského kraje, na severu začíná u Havlovic, na jihu ohraničen obcí Pasečnice, vzdušnou čarou bratru čtyři kilometry. Ona „malost“, tomuto přírodnímu parku však nikterak neubírá na půvabu, naopak, mohli bychom říci, že vše podstatné je zde na malé ploše (345 ha) a pěkně po ruce, zvládnutelné pohodlně během jednoho dne. Přírodním parkem vede naučná stezka se zajímavými informačními tabulemi a hádankami pro děti, svoje znalosti z hodin přírodopisu si mohou ověřit i dospělí. Kdy by se domníval, že toto je tak vše, co je možno v této oblasti spatřit, ten bude velmi mile překvapen. Po obvodu PP jsou další místa, která rozhodně stojí za návštěvu a pozornost. Ovšem pravými perlami jsou tři rybníky založené již ve středověku – Zelenovský, Radošovský a největší Strakovský – představují jedinečný rybniční systém, kde se dá stále něco pozorovat a objevovat: vodní a lesní ptactvo, raci v potocích nebo vlhkomilné rostliny. Technická zajímavost - dřevěný akvadukt u železniční zastávky Havlovice. Stojí v místě původního železného mostu s korytem na vodu, jediný svého druhu v ČR, kde teče voda nad železniční tratí Domažlice – Furth im Wald. Původní zchátralý akvadukt Teplobystřického kanálu zásoboval od poloviny 16. stol. město Domažlice vodou Teplé Bystřice z pramenišť pod Čerchovem. Délka mostu 34 m, výška 6,3 m. Most slouží pěším i cyklistům na mezinárodní cyklotrase č. 3. Kdo by se chtěl v parném dni osvěžit, může využít nedaleký rybník Babylon. Při koupeli je přímo z vody vidět i vrch Čerchov s Kurzovo rozhlednou. Vyvrcholením výletu je výstup na Veselou horu (587 m), zvanou též Vavřineček, s kostelem sv. Vavřince a s báječnými rozhledy jednak na město Domažlice, jednak na kopce Korábské a Všerubské vrchoviny i na vzdálenou Šumavu. Doporučená mapa KČT č. 63 – Chodsko Občerstvení na trase: Babylon, Domažlice Jak se tam dostat: Možností je několik: Vlakem do zastávky Domažlice – město, nebo do stanice Havlovice, příp. do zastávky Babylon Autem: optimální zaparkování na jz. okraji Domažlic u Aquacentra a sportovišť nebo na lesním parkovišti u východiště NS. Z Plzně jen 60 min, z Klatov jen 35 min., z Tachova jen 55 min. Vyhledejte si spojení zde Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí
0720 Naučná stezka Za permoníky Chomle a Vejvanova Obce Chomle a Vejvanov na Rokycansku jsou už od poloviny 16. století nerozlučně spjaté s dolováním uhlí. Desítky let tu stávaly šachty chomelsko-vejvanovské části radnické pánve, vytěžily se zde miliony tun uhlí. Havířina a řemesla s ní související byly hlavní obživou. Po čtyři staletí ovlivňovaly krajinu a po mnoho generací i životy zdejších obyvatel od kolébky až do posledních okamžiků. Původní obyvatelé už nás opustili, ale stopy v krajině zůstaly. Příroda milosrdně zhojila staré jizvy po šachtách a provozních objektech, některé stopy přece jen zůstaly zachovány. Dílem proto, že je člověk využíval jiným způsobem, dílem jako uchovaná památka na doby dávné. Provoz posledního hlubinného dolu Pokrok byl ukončen po více než 400 letech těžby uhlí v r. 1983. Počátek NS je před obecním úřadem v Chomli, konec je v nedalekém Vejvanově. Průběhová stezka vede fyzicky nenáročným terénem, je dlouhá 4,5 kilometru a má celkem 9 zastavení. Informační tabule s mapkou trasy velmi poutavě mapují počátky i celou historii zdejších dolů, hornické tradice i tragédie, které odjakživa hornictví provázely. Jednotlivá zastavení naučné stezky ukazují, kde stávaly šachty, kde se rozkládaly odvaly dolů a kde ústila dědičná štola. Historické snímky zachytily jejich podobu a my tak můžeme porovnat, jak tato místa vypadají dnes, kdy si příroda vzala zpět, co jí dříve patřilo. Naučná stezka Za permoníky Chomle a Vejvanova, kterou vám dnes doporučujeme, byla vybudovaná v roce 2018 Základní organizací Českého svazu ochránců přírody Radnice v rámci programu NET4GAS Blíž přírodě. Pomník obětem důlního neštěstí V obci Vejvanov zůstalo osm roubených usedlostí, které jí vtiskly osobitou tvář, a proto zde byla v r. 1995 vyhlášena památková zóna. Některé z roubených chalup jsou nemovitými kulturními památkami. Doporučená mapa KČT č. 34 – Brdy a Rokycansko Občerstvení na trase: Vejvanov, Radnice Jak se tam dostat: autobusem nebo autem – z Plzně jen 45 min., z Rokycan jen 25 min Vyhledejte si spojení zde Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí Tajný tip: Jako nedílnou součást výletu doporučujeme návštěvu informačního centra města Radnic a Muzea Josefa Hyláka na radnickém náměstí Kašpara Šternberka.	0620 Na Vlčí horu a do krajiny bitvy u Třebele Vlčí hora nedaleko Černošína svojí nadmořskou výškou 703,6 metrů výrazně převyšuje veškeré kopce v okolí. Je nejen nepřehlédnutelnou dominantou krajiny a přírodního parku Kosí potok, ale je také nejvyšším bodem Pernarecké pahorkatiny i celého geomorfologického celku Plaská pahorkatina. Vrch sopečného původu je nejenom klasickou lokalitou sběratelů minerálů, ale poskytuje vzhledem ke své izolované a vyvýšené poloze skvělý rozhled na velkou část hor a vrchovin západních Čech. Koncem třetihor a na začátku čtvrtohor, tedy před neuvěřitelnou miliardou let, se v západních Čechách odehrávala silná sopečná činnost, která sahala od Chebska přes Doupovské hory až po České Středohoří. Východištěm pro okružní trasu výletu je Ošelín, ŽST. Po zelené značce, po lávce přes Mži (400 m n. m.), je to na vrchol Vlčí hory stále jen mírné stoupání. Od TIM Nad Záhořím změníme barvu značky na žlutou a od TIM Pod Vlčí horou na značku modrou. Byla by škoda spěchat, protože cestou se nabízejí místa s krásnými výhledy, rozlehlými palouky a solitérními dřevinami. Po cestě přes náhorní louku si všímejte, po čem šlapete. Vlčí hora totiž patří k nejvýznamnějším mineralogickým vzácnostem západních Čech. Hnědé hrudky s lesklými černými krystaly augitu a amfibolu zde nejsou nijak výjimečné, leží přímo na cestě, v krtincích nebo vyhrabaných jamkách. Odpočinout si po náročném výstupu na vrcholu lze v krytém přístřešku a kochat se lahůdkovými výhledy k Přimdě, Českému lesu, do údolí Mže, za dobré viditelnosti se objevují i paneláky v plzeňské čtvrti Lochotín. Dalekého výhledu využívala v minulosti vojenská pozorovací věž a hláska, která zde stávala. Lesní pěšinou s modrou značkou trasa pokračuje sz. směrem k Goethově vyhlídce, zřízené spol. Lesy české republiky. Z vyhlídkové terasy je jako na dlani osada Třebel nad údolím Kosího potoka. Na konci třicetileté války, v létě 19. – 22. srpna 1647, se osada s hradem Třebel stala dějištěm významné bitvy, která do dějin vstoupila pod označením Bitva u Třebele. Utkaly se zde oddíly švédských vojsk s vojsky císařskými. A právě Vlčí hora a okolní vyvýšená lokalita tehdy sehrály významnou strategickou roli. Dalším místem s dalekým rozhledem je vyhlídka na krátké odbočce Nad lomem, s výhledem na zádumčivou krajinu kolem obce Olbramov, vzdálený Krasíkov a Bezdružicko. Od TIM Býv. Rasovna trasa pokračuje po zelené značce k lesnímu památníku obětem I. světové války nad Černošínem, postavenému v r. 1926. Za každého padlého je vysázen v ploše před pomníkem jeden dub. Ve čtyřech řadách je dnes dochováno 35 stromů. Byla by škoda nenavštívit v Černošíně národopisné muzeum ve staré faře (www.cernosin.cz/turista, otevřeno celoročně Po-So 10-16 hod., stát. svátky 12-16 hod.). Ideálním místem pro občerstvení je Motorest Vlčák s posezením pod slunečníky na terase. Posledním významným objektem na trase výletu je zřícenina hradu Volfštejn bergfrýdového typu, z 1. pol. 13. století, s 22 m vysokou hradní věží, zachovalou stavební dispozicí a hradním příkopem. Závěrečná trasa do ŽST Ošelín vede po již známé trase, s tím rozdílem, že nyní z kopce dolů. Celková délka okružní trasy výletu je 16 km. *) Pro případ, že se rozhodnete pro cestu autem, bude optimálním východištěm i cílem Černošín, délka trasy bude pak jen ca 10 km. Doporučená mapa KČT č. 28 – Český les sever Občerstvení na trase: Motorest Vlčák v Černošíně Jak se tam dostat: Vlakem do ŽST Ošelín, nebo autem do Černošína (z Plzně jen 50 min., z Domažlic jen 60 min., z Tachova jen 25 min.) Vyhledejte si spojení zde
Další tipy na výlety: Výletník 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13

Pro KČT Plzeňského kraje s potěšením připravuje Jiří Mareš, trasy@centrum.cz , aktualizace 7. února 2022