Naučné stezky

jako turistické cíle plzeŇského kraje a blízkého okolí

Naučná stezka Vchynicko-Tetovský plavební kanál

Sušicko / Povydří a Srní / mapa KČT č. 65 – Šumava Povydří

 

 

Východištěm NS je replika hradlového mostu – rechlí, stavby stržené v 50. letech 20. stol.. Viditelný příkop v pravém dolním rohu je rybí přechod.

      Pokud se některý z návštěvníků a milovníků Šumavy zajímá o její historii, dojde nepochybně k závěru, že dějiny tohoto koutu české země zásadně ovlivnily zdejší bohaté přírodní zdroje – dřevo, voda, křemen. Každý z těchto atributů se významně podílel na osídlení a hospodářském rozvoji a nejrozšířenějších oborech - sklářství a dřevařství. Především tyto zajišťovaly obživu obyvatel po mnoho generací. A právě dřevařství ve všech jeho podobách, tj. těžbě, přibližování a plavení dřeva, pilařství a vorařství se naučná stezka Vchynicko – Tetovský plavební kanál (kulturní technická památka) s doprovodnými expozicemi věnuje. 

    Historie plavebního kanálu počíná v 18. století, kdy svrchovaný majitel zdejších lesů kníže Schwarzenberg odkoupil lesnaté území Prášilska od knížete Kinského a zároveň se zabýval myšlenkou na jeho využití. Největším úskalím bylo přiblížení dřeva do nížin, kde by se vytěžené dřevo dalo zpracovat a hospodářsky zužitkovat. Po zvážení všech možností se jako finančně a technicky reálný způsob přiblížení dřeva jeví myšlenka využití vodního toku Vydry. Problém byl ovšem v jejím balvanitém řečišti, kde by se jednak dřevo velmi poškodilo, jednak výška hladiny Vydry je velmi kolísavá. Plavení by totiž mohlo probíhat pouze za vyššího stavu vody.

     Ke spolupráci byl povolán zkušený inženýr Josef Rosenauer, ředitel Schwarzenberské vodní plavby, který měl již bohaté praktické zkušeností s projektem i realizací Schwarzenberského kanálu v jižní části Šumavy. Inženýr Rosenauer navrhl převedení plavení dřeva z balvanité Vydry do poměrně vyrovnaného řečiště Křemelné pomocí umělého plavebního kanálu. Jako počátek plavebního kanálu bylo určeno místo pod dřevařskými osadami Vchynice a Tetov mezi Modravou a Antýglem, které bylo jednak dobře přístupné, jednak řečiště Vydry ještě nebylo tak balvanité.      

     Konec plavebního kanálu měl být zakončen skluzem do Křemelné sz. od Srní, pod Sedelským vrchem. Po důkladném průzkumu a proměřování krajiny ing.  Rosenauerem a jeho pomocníky byla trasa budoucího plavebního kanálu definitivně vykolíkována a na konci zimy r. 1800 byly zahájeny lesnické, zemní a stavební práce. Zaměstnání na stavbě kanálu představovalo slušný výdělek a obživu pro dřevaře, kopáče, povozníky, kameníky, tesaře, zedníky a mnoho nádeníků. Podél kanálu byla z odtěžené zeminy vytvořena souběžná komunikace pro obsluhu kanálu a skladování dřeva. Mokré dřevo (palivové, délky 75-100 cm) bylo třeba před plavením 2-3 sezóny sušit, aby lépe plulo a nekleslo ke dnu. Řečiště je totiž dosti mělké. Šířka kanálu je od jednoho do pěti metrů, průměrný spád je opravdu minimální, většinou pouhé dvě promile. Celková délka kanálu s minimálním spádem je 14,4 km. Dřevo se v plavebním kanálu plavilo až do r. 1958.

      Pojďme si toto obdivuhodné vodohospodářsko-inženýrské dílo inženýra Josefa Rosenauera i mnohých, dnes už zapomenutých, přiblížit po naučné stezce.   Východištěm NS je nově opravený hradlový most – rechle, mezi Antýglem a Modravou. U hradlového mostu - rechlí (snad z něm. rechnen = počítat), se vody Vydry rozdělují. V levé části snímku je na konci mostu objekt, ze kterého je ovládáno stavidlo regulující množství vody vtékající do plavebního kanálu. Na návodní straně byl most vybaven svislou tyčovinou pro zachytávání, třídění a počítání plaveného dřeva. Most byl v r 2001 opraven na náklady společnosti Západočeská energetika, správy Národního parku a CHKO Šumava. Na pravém břehu řeky Vydry je informační tabule č. 1, bezplatné parkoviště s dostatečnou kapacitou a stoly s lavicemi pro odpočinek.    

 

 

 

ï Břehy kanálu byly před poškozením plaveným dřevem zpevněné kamennými kvádry. Na rychlých úsecích bylo zpevněno kamennými kvádry nebo fošnami i dno. Vlevo původní kamenný vodoměrný objekt.

 

Zastavení č. 2 - Antýgl:

Zatímco vody plavebního kanálu tiše a zvolna plynou rychlostí cca 4 km/h ve spádu 2,5 - 3‰, o několik stovek metrů po proudu je nezkrocená Vydra již o několik desítek výškových metrů níže. Pohled od kanálu na bývalý královácký dvorec a dnešní autokempink. V pozadí vrch Sokol, též zvaný Antýgl. ð

 

 

 

 

 

ï Zastavení č. 3 – Rokyta:

Venkovní geopark seznamuje návštěvníky s různými druhy hornin, zastoupenými v jednotlivých částech Šumavy. Krása a kresba kamenů vyniká zvláště na vyleštěných ploškách.

 

Informační středisko NP Šumava zřízené v býv. Schwarzenberské lesovně s vnitřní expozicí o historii dřevařství a plavebního kanálu. ð

 

Kontaktní adresa IS Rokyta:

Tel. +420 376 599 009,

+420 731 530 437,

isrokyta@npsumava.cz,

www.npsumava.cz

 

 

 

 

 

ï Skluz první, s kamennými břehy a dnem, z důvodu bezpečnosti návštěvníků zakrytý fošnami a betonovými panely, je pod silnicí vedoucí z Rokyty ke Tříjezerní slati a na Javoří Pilu.

 

 

 

Klenuté kamenné můstky jsou ozdobou plavebního kanálu a vzorovým příkladem klasického mostního stavitelství.  Na trase kanálu je jich 8. Mostky byly opravené v r. 1997 z iniciativy Správy NP Šumava. ð

 

 

 

„Je jich tu bezpočet, potoků a potůčků, stružek, bystřin a říček s průzračnou , často nahnědlou vodou z rašelinišť a zbahnělých luk.

Je třeskutě studená i v nejteplejších dnech, pro pstruha často příliš kyselá a chudá, a přece je v ní ke svému údivu najdete.“

(Rudolf Kalčík/Josef Kubín – Šumavské proměny – Orbis – 1970)

 

ï Plavební kanál je na své cestě posilován mnoha potoky, potůčky a stružkami, přesně podle slov spisovatele pana Rudolfa Kalčíka, jehož jméno je se Šumavou spjato navždy.

 

 

 

ï Kromě bočních přítoků však dříve zásobovalo podle potřeby kanál vodou 8 umělých nádržek (klauz, švelí). Díky jim mohlo být dřevo splavováno alespoň 30 plavebních dnů v roce, zpravidla v době tání. Zpevnění břehů zajišťovalo stabilitu souběžné komunikace i bezpečný pohyb pracovníků, kteří bidly s háky usměrňovali plavené dřevo.

Odbočka k býv. poutnímu místu - Hauswaldské kapli - je zároveň počátkem další NS Okolo Kostelního vrchu. Návštěvu místa tří kaplí – Šumavských Lurd - a nápaditě pojatého umělého vodního toku v podobě růžence si rozhodně nenechte ujít.    ð

 

 

ï Zastavení č.6 - U rozvodny

Objekt rozkročený nad plavebním kanálem rozděluje přitékající vodu jednak do plavebního skluzu nad Mechovem (Mosau), jednak do podzemního potrubního vedení gravitačně napájejícího nádrž Sedlo. Potrubní trasa je vyrobena z modřínových fošen sepnutých obručemi.

 

Plavební skluz k Mechovu s břehy a dnem zpevněnými kamennými kvádry, klesá výrazným spádem k Mechovu, podchází silnici Srní – Prášily, za níž se zklidňuje před finálním úsekem do Sekerského skluzu. ð

 

 

Sekerský skluz, kterým polenové dřevo klouzalo do Křemelné

 

 

Zbytková voda odtéká k trubnímu skluzu z r. 1937

 

 

ï Akumulační nádrž Sedlo slouží k pohonu vodní elektrárny Vydra na Čeňkově Pile. Voda do nádrže přitéká podzemním potrubím z rozvodny na plavebním kanálu. Využitelná kapacita nádrže je 67.000 m3.

 

Podle hřebenů vrchů na horizontu si lze učinit představu o výrazném převýšení nádrže nad okolní krajinou

 

Výstavba tohoto energetického díla probíhala i za německé okupace. Na výstavbě se podíleli i francouzští zajatci. ð

 

 

 

 

ï Vodní zámek  na Sedelském vrchu  slouží jako vyrovnávací komora na odtoku z akumulační nádrže na Francisovu turbínu elektrárny Vydra na Čeňkově Pile. Elektrárna Vydra je od r. 1993 národní technickou památkou. Zde umístěná expozice Šumavská energie je veřejnosti přístupná.

 

 

V sousedství vodního zámku je tzv. Klostermannova vyhlídka s panely panoramaticky zobrazující okolní vrchy, údolí a planiny. Nejbáječnější vyhlídkové místo na celé trase naučné stezky. ð

 

Návštěvu NS je samozřejmě možné pojmout i jako odbočku ze šumavské magistrály s využitím nouzových nocovišť.   Vchynicko –Tetovský plavební kanál, hradlový most a dřevěný vodoměrný domeček s kruhovým oknem na Rokytě si dokonce zahrály v povídkovém filmu „Boty plné vody“ z dob Železné opony.

 

Naučná stezka Vchynicko – Tetovský plavební kanál je na parkovišti na Rokytě v kontaktu s další naučnou stezkou Klostermannovou.

 

Průchodnost naučné stezky: Trasa NS umožňuje návštěvu pěším i cyklo turistům celého výkonnostního a věkového spektra. Na trase se nevyskytují místa s rizikem úrazu. Trasa NS vede po kvalitní zpevněné cestě a je obousměrně značená zelenou pásovou značkou, kterou vyznačili a ve tříletém cyklu pravidelně ve svém volném čase obnovují dobrovolní značkaři Klubu českých turistů - Značkařského obvodu Sušice.

     Schůdnost pro osoby s omezenou schopností pohybu: NS je téměř celá způsobilá a vhodná pro osoby se omezenou schopností pohybu (vozíčkáře) s asistencí i bez ní. Pouze v závěru NS mezi zastaveními 9 (Trubní skluz) - 11 (Vodní zámek) -  vodní nádrž Sedlo je z důvodu členitosti terénu a nezpevněných pěšin průjezd vozíčkářů vyloučen.

 

Doporučená četba o historii Vchynicko-Tetovského plavebního kanálu apod.:

·         Průvodce naučnou stezkou Vchynicko-Tetovský plavební kanál / Pavel Vinický a Jan Pecánek / leporelo vydala Správa NP a CHKO Šumava / 2003

·         Šumavou za technickými památkami / Dr. Radovan Rebstöck / vydalo Nakladatelství Dr. Radovan Rebstöck v Sušici / 1992

·         Život staré Šumavy / Vlastimil Vondruška / vydalo Západočeské nakladatelství / 1989

·         Plavení dříví na střední Šumavě – 200 let Vchynicko-Tetovského plavebního kanálu / Běl, Barták, Ettler / vydala Západočeská energetika / 2001. K výročí byla vydána i velmi pěkně natočená videokazeta.

 

Zajímavost na závěr: Co má společné Lichtenštejnsko vs. Vchynice a Tetov?

Současný vládnoucí lichtenštejnský kníže a vévoda opavský a krnovský Jeho Jasnost Hans Adam II, má za manželku paní Marii Aglaë, hraběnku Kinskou ze Vchynic a Tetova. Paní hraběnka narozená v Československu, pochází z rodu Kinských, kteří byli mimo jiné vlastníky rozsáhlých lesních pozemků na Šumavě.

Např. Filipova Huť je pojmenována po Filipu Kinském. Rodu Kinských patřil i zámeček dodnes stojící v Prášilech.

Jak se tam dostat: Busem do zastávky Rokyta, Antýgl nebo Modrava, viz Informace o dopravním spojení.

Bezplatná parkoviště na trase NS: u hrablového mostu (východiště NS), Rokyta, Mechov

Doporučená mapa: KČT č. 65 – Šumava Povydří

Občerstvení na trase: Rokyta, Srní

 

Tajný tip na závěr: Jako bonus pro návštěvníky, které spojení pojmů Šumava a dřevo zaujalo hlouběji, lze upřímně doporučit návštěvu Muzea dřevařství v Modravě

Přehled naučných stezek v Plzeňském kraji

Pro KČT Plzeňského kraje připravili Jiří Mareš a Martin Mareš, aktualizace 19. prosince 2010

Autor předem děkuje za jakékoli poznatky nebo připomínky k uvedené naučné stezce zaslané na adresu trasy@centrum.cz

 

 

¨